Jděte mi k šípku

Šípky mají kyselou chuť připomínající brusinky. Měly by se sklízet nejlépe po prvních mrazících, díky nimž získávají jasně červenou barvu a měkčí konzistenci.

V kuchyni se dají užívat mnoha způsoby. Čerstvé, sušené, či nakládané se přidávají do polévek, omáček, sirupů, pudinků, marmelád, chlebů, koláčů anebo se z nich dělá džem či rosol. Plod šípku obsahuje ve své vnější vrstvě až 150 semínek spočívajících v živné půdě z drobounkých chloupků. Tyto chloupky je třeba před kulinárním užitím šípků odstranit.

Šípky některých druhů, zejména Rosa canina a Rosa rugosa, jsou bohatým zdrojem vitamínu C, jehož obsahují více než citrusové plody. Během druhé světové války, když byl omezen dovoz citrusových plodů do Velké Británie, se sklízeli tuny šípků z divokých keřů a vyráběl se z nich šípkový sirup jako zdroj vitamínu C pro děti.

Kromě použití v kuchyni jsou šípky ceněny i pro své léčebné vlastnosti. V roce 77 n. l. zaznamenal římský historik Plinius dvaatřicet onemocnění, při jejichž léčbě se používaly šípky. Šípky byly ceněny i ve středověku.

V nedávné době se ukázalo, že protizánětlivé účinky šípků přinášejí prospěch pacientům s osteoartritidou v kolenou nebo kyčlích. Toto onemocnění postihuje dnes statisíce lidí. Je charakterizované mizením chrupavky v kloubech, díky čemuž dochází k tření kostí o sebe, což způsobuje bolest a omezuje pohyblivost.

Dánští vědci zjistili, že pacienti, kteří denně konzumovali prášek ze sušených šípků (Rosa canina) po čtyřech měsících léčby hlásili podstatně menší ztuhlost kloubů, méně bolestí a celkově lepší pohodu. Užívání prášku ze šípků umožnilo pacientům podstatně omezit braní běžných léků proti bolesti. Šípky obsahují hodně flavonoidů, u kterých jsou popsány protizánětlivé vlastnosti.

Šípky rovněž obsahují karotenoidní pigmenty, rostlinné steroly, tokotrienoly a velmi mnoho anthokyaninů, katechinů a dalších polyfenolů, což jsou známé fytolátky chránící před rakovinou a kardiovaskulárními onemocněními (KVO). Asi 5 % jejich hmotnosti tvoří pektin, rostlinná vláknina, která chrání před KVO. V klinických pokusech šípky snižovaly hladinu C-reaktivního proteinu, který je spojován s nižším rizikem KVO.

Šípky (Rosa canina) patří mezi tradiční diuretika a laxativa. Šípky pomáhají při léčbě chřipkových onemocnění, průjmech a různých onemocněních močových cest. Nejsou známy žádné vedlejší účinky, pokud se užívají v doporučeném dávkování.

Desetiminutovým vařením sušených nebo rozdrcených plodů si můžeme připravit šípkový čaj. Dávkování je 2 polévkové lžíce šípků na půl litru vody. Kyselý šípkový čaj můžeme osladit medem a ochutit půlkou čajové lžičky sušené máty.

Winston Craig, Andrews University