Elífaz (můj Bůh je čisté zlato)

Elífaz je jedním z Jóbových přátel, kteří k němu přijeli z velké dálky. První z nich, Elífaz z Témanu, je pravděpodobně Edomita. Nemáme žádnou zprávu o tom, jak se Jób a Elífaz stali přáteli. Když se Elífaz dozvěděl o velkém neštěstí, které Jóba postihlo, spolu s dalšími dvěma přáteli se rozhodli, že ho navštíví. Celý týden mlčky seděli tváří v tvář Jóbovu utrpení. Potom Elífaz jako první přeruší mlčení. Ve třech rozpravách se snaží vysvětlit, proč Jóba postihlo takové utrpení. Odvolává se přitom na zvláštní zážitek, který měl a který mu objasnil, co je hlavní příčinou Jóbova neštěstí (Jb 4,12-21). Čím více mluví, tím jsou jeho argumenty ostřejší. Ve svých úvahách je velmi dogmatický. Cítí, že má právo sdělit svůj názor, vždyť mu to Bůh zjevil! Říká: Když nás postihne jakákoli tragédie, je to přímý důsledek toho, že jsme udělali něco zlého.

Elífaz není první člověk, který takto uvažoval (a uvažuje). Je pravda, že mezi hříchem a utrpením, které člověk musí snášet, je určitá souvislost. Nejde však o takto přímou souvislost, jak tvrdí Elífaz. V Elífazově přístupu je ještě jeden problém. Když lidi zasáhne bolest a utrpení, nepotřebují poslouchat dogmatické teorie. Potřebují cítit lásku a útěchu. V této oblasti však Elífaz nemá co nabídnout.

Pane, děkuji Ti, že jsi velký Těšitel. Nauč mě, jak lidi v nouzi potěšovat, ne je soudit.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.