Safira (aramejsky: blažená)

Na začátku této knihy jsme se setkali s Ananiášem. Řekli jsme, že Ananiáš dbal v první řadě o svou pověst. Jeho hlavní pohnutkou nebylo přinést oběť pro šíření evangelia, ale dobře vypadat v očích lidí. Jeho manželka byla na tom zřejmě podobně. Oba byli potrestáni tím nejpřísnějším způsobem. Bylo to poprvé, co se něco takového stalo v rané církvi. Bůh chtěl dát hned na začátku jasně najevo, že takové jednání se mu nelíbí. Podstatu problému odhaluje obvinění apoštola Petra. Ananiášovi řekl: „Nelhal jsi lidem, ale Bohu“ (Sk 5,4).

Je důležité uvědomit si, že když děláme něco, čím ubližujeme lidem kolem nás, ubližujeme především Bohu. Hřích není v první řadě čin, který může mít nepříznivý vliv na druhé – i když v důsledku našich hříchů často rozséváme bolest i kolem sebe. Hřích je v podstatě pohrdání Bohem a vzpoura proti němu. Právě to nás chce naučit příběh o Safiře. Byla to tvrdá lekce a zároveň jasný příklad toho, co je vlastně hřích.

Pane, tak často dělám nesprávné věci, aniž bych měl na mysli, že v první řadě tím zraňuji Tebe. Pomoz mi, abych si to uvědomoval.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.