Ale…

Předchozí texty popisují situaci, která zde byla před potopou. Zároveň s tím zveřejňují rozhodnutí Boha vyhladit ty, jejichž

„výtvor jejich mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý“ (v. 5). Jde tedy o popis negativní situace před potopou a její dopad na obyvatele tehdejšího civilizovaného světa. Hned nato se však v textu objevuje „slůvko ale, které staví následující větu do protikladu k těm předcházejícím. Noe stojí před Bohem v opačné pozici než právě popsané lidstvo“ (Komentář ke SZ, sv. I., Trnava 2008).

A to je to, co je třeba zdůraznit. Zde je v Bibli poprvé použito slovo „milost“. A je to milost ve vztahu Boha k člověku, Stvořitele ke svému stvoření. Noe žil uprostřed hříšného světa. Ostatní jej považovali přinejmenším za podivína. ALE právě tento „podivín“ dostal od Boha milost, protože jej bral vážně.

Žijeme uprostřed světa, jsme součástí hříšné společnosti, a přesto nám Bůh nabízí milost. Jen je třeba vzít Boha vážně. Boží milost je dnešní koráb záchrany pro lidstvo. Nejsme v bezvýchodné situaci. Milost je nezasloužený dar, jen je třeba si jej nataženou rukou víry vzít. Máme pocit, že jsme v bezvýchodné situaci? ALE… Boží milost je nám nabízena i dnes. Pamatujme na slůvko „ale“. Je to Boží odpověď na naše pochybnosti.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.