Kolikrát denně na velkou?
Měli lékařské specializace. Faraonům byli například k dispozici lékaři, kteří byli opatrovníky pohybů královského střeva, což je titul přeložený z hieroglyfů a znamená Pastýř konečníku. Jaké by bylo mít toto v životopisu?
I dnes platí důležitost těchto procesů a někteří odborníci navrhují, aby byly střevní funkce považovány za životně důležité známky fungování těla, spolu s krevním tlakem, srdečním tepem a rychlostí dýchání. Ačkoli se nám nemusí zvláště zamlouvat poslouchat detaily o pohybech něčího střeva, je to funkce, kterou by měli zdravotní sestry a lékaři posuzovat.
Střevo překvapivě zůstává poměrně neprozkoumaným územím, jedním z posledních v těle. Vždyť současné koncepce toho, co je „normální“ stolice pocházejí především z podrobných záznamů o dvanácti po sobě jdoucích střevních pohybech u 27 zdravých subjektů ze Spojeného království.
Proč potřebujeme definovat, co je normální? Jak jinak definovat pojmy, jako je zácpa nebo průjem, pokud nevíme, co je normální? Standardní učebnice fyziologie v tomto ohledu nemusejí být užitečné, když tvrdí, že za normální lze považovat i jedno vyprázdnění za několik týdnů. Jednou za několik týdnů? Ze všech lidských tělesných funkcí je defekace možná tou nejméně pochopenou a nejméně studovanou.
Nemůžete se prostě zeptat? Zdá se, že lidé mají tendenci přehánět. Existuje rozpor mezi tím, co oznamují a co výzkumníci nacházejí, když je přimějí, aby si vedli záznamy. Teprve v roce 2010 jsme získali první seriózní názor definující normální frekvenci stolice mezi třemi za týden a třemi za den, což bylo stanoveno na základě faktu, že do tohoto rozmezí spadá 98 % lidí.
Ale normální nutně neznamená optimální. Mít „normální“ příjem soli může vést k „normálnímu“ krevnímu tlaku, což nám může pomoci umřít ze všech „normálních“ příčin, jako jsou srdeční příhody a mrtvice. Mít normální hladinu cholesterolu ve společnosti, kde je normální zemřít na onemocnění srdce – náš zabiják číslo jedna – není nutně dobrá věc. A opravdu významný podíl lidí s „normální střevní funkcí“ prožívá naléhavost, námahu či neúplné vyprázdnění – což vede výzkumníky k závěru, že něco takového prostě musí být normální.
Možná je to normální, pokud jíte stravu s nedostatečným množstvím vlákniny. Jinak to ale normální není. Defekace by neměla být bolestivé cvičení. To lze snadno prokázat. Například většina Afričanů z venkovských oblastí, konzumující tradiční rostlinnou stravu bohatou na vlákninu, může obvykle na vyžádání vydat bez námahy vzorek stolice. Konečník může potřebovat nashromáždit 120 až 150 gramů fekální hmoty, než dojde k vyvolání defekačního reflexu, a tak, pokud ani v průběhu dne takové množství nenashromáždíte, budete se muset namáhat, abyste zapojili rektální svěrače.
Hippokrates se domníval, že střevní pohyby by měly ideálně proběhnout dvakrát nebo třikrát denně. To můžete pozorovat u populací na tradiční rostlinné stravě, na druhu zkonzumované vlákniny, jakou vidíte u velkých lidoopů a která může lépe reprezentovat typ stravy, na které jsme existovali po tisíce let. Zdá se ale poněkud optimistické očekávat, že průměrný obyvatel západní země začne přijímat stravu afrického venkova. Každopádně ale můžeme jíst více potravin rostlinného původu a nahromadit dostatek, abychom mohli dostát Hippokratovu slibu 2-3krát denně.
Není ale třeba se tím přehnaně zabývat. Existuje dokonce i „syndrom obsesivního se zabývání střevem“, zčásti charakterizovaný přemítáním nad střevními procesy – ale třikrát denně dává smysl.
Máme totiž to, co se nazývá gastrokolický reflex. Ten spočívá v rychlé aktivaci svalových vln v našem tlustém střevě během jedné až tří minut po požití prvních soust potravy. Dokonce i hovor o jídle může způsobit to, že váš mozek zvýší aktivitu tlustého střeva. To naznačuje, že tělo si myslí, že jedno jídlo by mělo být dost pro to naplnit to tam dole. Takže možná bychom měli jíst dostatek nezpracovaných rostlinných potravin, abychom se dostali na frekvenci třikrát denně, jednou za každé jídlo.