Kuskus: rychle zasytí

Kuskus – to je především název jídla. Jde o tradiční marocké jídlo, které si však získává oblibu i v západní Evropě. K jeho přípravě používáme upravené (napařené a usušené) části tvrdé pšenice, semoliny. Tahle surovina vypadá jako zlatavá, trochu větší krupice. Můžeme ji připravit naslano i nasladko. Vaří se jen krátce, což hospodyňky jistě ocení. Dá se připravit i tak, že jej zalijeme vroucí vodou nebo vývarem, přikryjeme a necháme čtvrt hodiny bobtnat. Krmě připravená z kuskusu se podává buď jako příloha nebo jako hlavní jídlo.

Kuskus je praktická věc. V poledne jej zalijete vroucí vodou a necháte pod pokličkou dojít doměkka. No a máte přílohu ke slanému jídlu. Když náhodou zbyde (nebo s tím už v poledne počítáte), máte k večeři nebo na ráno moučník. Tenhle vymyslela moje mamka: Na kuskus dáte meruňkovou zavařeninu, posypete piniemi, polijete Provamelem – sójovým dezertem.

Robert Uhrin zvaný Bobo, kuchař z Country Life, též zvládne dvě kuskusová jídla při jednom: Ráno vsype do vařícího se sójového «mléka» kuskus, přidá rozinky, ochutí vanilkou nebo troškou vanilkového cukru, povaří a má kaši k snídani. Zbylou kaši rozetře na vymazaný pekáček a dá krátce zapéci. Pak vezme kvalitní marmeládu – nejlépe tu, co je slazená jen ovocnou šťávou, rozředí ji a pak ji rozetře na povrch moučníku. Posype kokosovou moučkou a nechá ztuhnout. Před podáváním nakrájí na kostky. Je to zdravé, uspokojí to chuť na sladké a přitom tam v podstatě není žádný přidaný cukr.

Mé první setkání s kuskusem bylo v indické čajovně. Nevím, jak připravovali tu sytou laskominu, úžasně to tam ale vonělo a já tam s úspěchem vodívala své přátele. Nestalo se mi, že by snad někomu tahle krmě nechutnala. Tak jsem si to doma zkusila připravit po svém a taky to bylo dobré: Ve větší nádobě jsem rozehřála máslo a vsypala kuskus a taky nasekané oříšky. Míchala jsem a mírně pražila – asi jako když se dělá jíška. Jen s tím rozdílem, že tahle «jíška» je sypká a je jí poněkud více. Míchala jsem, kuskus už pěkně voněl, a já na něj nalila horkou vodu nebo mléko nebo sójové «mléko». Přidala jsem dobře oprané rozinky. Vařila jsem do požadované měkkosti a hustoty. Nejlepší je, když je kuskus téměř sypký. Nakonec jsem přidala med.

Je to dobré samo o sobě, ale když byste chtěli, můžete někdy pro změnu přidat třeba strouhanou citronovou kůru nebo trochu vanilkového cukru.

Z kuskusu můžeme připravit různé saláty, například s mátou: asi dvě hrsti kuskusu zalijeme asi půl hrnkem vroucího vývaru (můžeme použít koupený biobujón) a necháme bobtnat asi čtvrt hodiny. Pak vmícháme na malé kousky nakrájená rajčata, přidáme natě z cibulky. Lístky máty z jedné–dvou snítek nakrájíme nadrobno a vmícháme do kuskusu. Dochutíme bylinkovou solí a kvalitním olejem – olivovým, dýňovým… nebo můžeme využít olej zbylý po nakládaných sušených rajčatech.

Kuskus byl mou záchranou, když nám kdysi v rozhlase nevařili zrovna nejlíp. Měla jsem na poličce orientální koření, v šuplíku sáček s kuskusem, v mrazáku sáček se zeleninou (třeba hrášek, mrkev, květák, kukuřici), v ledničce stabilně cibuli, česnek, olivový olej a sójovou omáčku. Příležitostně tam byly i nějaké zeleniny – tu pórek, tu paprika, tu rajče, tu kořenová zelenina. Mé kuchařské náčiní tvořila varná konvička, prkénko, jeden kastrůlek s pokličkou, jedna měchačka a lžíce. Když v kantýně nabízeli jen «podešev» a UHO (univerzální hnědou omáčku), vyndala jsem náčiní, v rychlosti dala kastrůlek na vařič, na oleji lehce osmahla cibuli a česnek, přisypala kuskus, krátce opražila, zalila vodou. Než kuskus párkrát probublal, přihodila jsem tam nějakou tu zeleninu, přisypala orientální koření, vypnula vařič a věnovala se práci. Plotýnka vařiče ještě chvíli žhnula, takže kuskus pěkně došel. Pokud jídlo potřebovalo ochutit, spravila to bylinková sůl nebo sójová omáčka. Krmě voněla, takže jsem dávala ochutnat kolegyním, které se vracely ne zrovna spokojené z jídelny.

„Díky za ňamku, proč nám nevaříš častěji?“ našla jsem jednou na stole lísteček.

Kuskus na zelenině stokrát jinak – to je důkaz, že lze připravit i v polních podmínkách neinstantní a poměrně dobré a zdravé jídlo.

Z knihy Hanky Synkové Všechno je dobré. Vydalo nakladatelství Triton.