Léto v pohybu

Pravidelný pohyb prodlouží život v průměru o 2-3 roky. Kdyby došlo k vyléčení všech rakovin, znamenalo by to prodloužení života o méně než dva roky (Nutrition Action Healthletter Jan-Feb 1999, str. 3).

Po patnáct let sledovali v rámci Honolulu Heart Program 707 mužů nekuřáků ve věku 61-81 let. Vědci zaznamenávali ušlou vzdálenost a v průběhu dvanáctiletého období celkovou úmrtnosti. Během této doby došlo k 208 úmrtím. Úmrtnost u těch účastníků studie, kteří ušli denně méně než jednu míli (1,6 km) byla skoro dvojnásobná oproti těm, kteří denně ušli více než dvě míle (N Engl J Med 1998;338:94-9).

Pohyb snižuje riziko úmrtí u žen po menopauze o více než jednu třetinu. Vědci sledovali po sedm let skupinu žen ve věku 55-69 let. Již u těch žen, které byly fyzicky aktivní pouze jednou v týdnu, zaznamenali snížení úmrtnosti o 24 %. Ženy, které se věnovaly přiměřené pohybové aktivitě více než čtyřikrát týdně, měli v porovnání s ženami žijícimi sedavým způsobem života riziko úmrtí nižší o více než třetinu (Environmental Nutrition June 1997, str. 3).

McGinnis a Foege identifikovali nedostatek pohybu a nezdravou stravu jako druhou hlavní příčinu úmrtí ve Spojených státech (na prvním místě bylo kouření). V roce 1989 šlo z rozpočtu amerického Ministerstva zdravotnictví méně než 3 % na prevenci a léčbu civilizačních nemocí (J Am Med Assoc 1997;277:64-66).

Výzkumníci sledovali po dobu dvaceti let 2014 zdravých mužů ve věku 40-60 let. Jejich fyzickou kondici posuzovali prostřednictvím testu na kole. Čtvrtina těch, kteří na tom byli po stránce fyzické kondice nejlépe, měla oproti čtvrtině těch, kteří na tom byli nejhůře, úmrtnost pouze 45 procent (Lancet 1998;352:759-62).

Relativní riziko úmrtí u žen ve věku 50-74 let bylo u nejaktivnějších žen o třetinu nižší oproti nejméně fyzicky aktivním ženám (Am Heart J 1994;128:879-884). Ženy ve věku vyšším 75 let, které jsou fyzicky aktivnější, žijí déle (Am Heart J 1994;128:965-972).

Ve studii na 25 000 dospělých se ukázalo, že riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby bylo mezi obézními podstatně zvýšené u kuřáků, diabetiků, pacientů s vysokým cholesterolem, hypertenzí a u lidí s nízkou fyzickou kondicí. Kuřáci měli riziko zvýšené více než čtyřikrát, obézní se špatnou fyzickou kondicí dokonce pětkrát (J Am Med Assoc 1999;282:1547-33).

Jak se vyhnout cukrovce

Riziko onemocnění cukrovkou se snížilo o 51 % u těch, kteří měli narušenou glukózovou toleranci a pětkrát týdně se věnovali nějaké pohybové aktivitě.

Vhodná strava a pravidelný pohyb měly u lidí s narušenou tolerancí glukózy při šestiletém sledování za následek o třetinu nižší výskyt cukrovky (Diabetes Care 1997;20:537). Po pět let sledovali více než 20 tisíc mužů ve věku 40-84 let. Ti, kteří byli fyzicky aktivní jednou týdně, měli oproti těm, kteří vedli zcela sedavý život, riziko onemocnění cukrovkou 0,71, ti, kteří cvičili 2-4krát týdně 0,60 a ti, kteří byli fyzicky aktivní pětkrát týdně 0,49 (tedy o 51 procent nižší). Ti, kteří s pohybovou aktivitou přestali, rychle ztratili veškerý prospěch, který jim v minulosti pohyb přinášel (SER abstracts #94, 1997).

Již jedna rychlejší procházka zlepší citlivost na inzulín; účinky odeznívají 2-5 dní. Je ovšem třeba dávat trochu pozor na to, o jakou pohybovou aktivitu se jedná, protože např. běh z kopce, který má za následek namožení svalů, má za následek naopak období inzulínové resistence. Jedna studie ukázala, že lidé věnující se aspoň jednou týdně velmi intenzivní pohybové aktivitě měli snížené riziko onemocnění cukrovkou. Jiná studie z nedávné doby však neprokázala zlepšení citlivosti na inzulín u skupiny sportovců s cukrovkou I. typu (Proc Nutr Soc 1997;56:263-272).

Zvýšené vystavení pohybové zátěží o nízké, ale i vyšší intenzitě je spojeno se zvýšenou citlivostí na inzulín (J Am Med assoc 1998279:669-74).

Odborný časopis Preventive Medicine věnoval propagaci pohybu celé dvě strany (Prev Med 1996;25:235-6). Fyzická aktivita napomáhá udržet pod kontrolou tělesnou hmotnost; na každých 500 kalorií, které každý týden spálíte, se vaše riziko onemocnění cukrovkou sníží o 6 %.

Snížení rizika rakoviny prsu

U těch žen, které byly ve věku dvanácti let nejvíce fyzicky aktivní, bylo pozdější riziko onemocnění rakovinou prsu nižší o 40 procent. Vědci brali v úvahu jízdu na kole, chůzi, závodní sportování i fyzicky náročné domácí práce. Mladé dívky tak mohou ovlivnit svoje budoucí riziko onemocnění rakovinou prsu (SER abstracts 1997, #89). Paffenbargerova studie (College Alumni Health Study) ukázala, že ty ženy, které vydaly pohybem týdně více než 1 000 kcal, měly v porovnání s ženami, které spálily při pohybové aktivitě méně než 500 kalorií, riziko onemocnění rakovinou prsu nižší o 29 % (SER abstracts 1997, #88).

Fyzické zatížení v zaměstnání nepřímo úměrně souvisí s výskytem rakoviny prsu, dělohy a vaječníků - jak se ukázalo ve studii, která prokázala vyšší výskyt těchto druhů rakoviny u zaměstnankyň úřadů a administrativních pracovnic než u žen, které pracovaly ve službách nebo ve výrobě (Cancer 71:3620-4, 1993).

U žen, které v průběhu týdne strávily tělesnou aktivitou v průměru nejméně 3,8 hodin, došlo ke snížení rizika onemocnění rakovinou prsu o 58 % (J Natl Cancer Inst 1994;86:1403-1408).

Dr. John A. Scharffenberg, emeritní profesor Loma Linda University