Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Neochota vyhledat pomoc a riziko sebevražd

Sebevražedné myšleny jsou tak osobní záležitostí, že většinu lidí přivádějí do trapných rozpaků. Jako lékař se nejdříve snažím s pacientem trpícím depresí vytvořit vztah důvěry, a až poté se ho zeptám na sebevražedné myšlenky.
|
Typ článku: Rady lékaře

K tomuto tématu přistupuji s pochopením, klidně a bez kritiky. Depresivní pacienti se často vyhýbají rozhovoru o sebevraždě, ale požádám-li je o rozhovor na toto téma, myšlenky na sebevraždu je nenapadnou. Místo toho pozoruji, že pacientům, kteří uvažují o sebevraždě, se často uleví, mohou-li si o svých nevyslovených myšlenkách popovídat. Přiměřený postoj k jejich problému jim poskytuje možnost myšlenku na sebevraždu zvládnout.

Při rozhovoru nejprve zjistím, zdali má pacient skutečný zájem o budoucnost. Beznaděj je součást deprese, která nejčastěji souvisí se sebevražedným chováním. Místo toho, abych se snažil pacienty přesvědčit, aby se vzdali myšlenky na sebevraždu, nabídnu jim útěchu a naději. Vycházím jednak z toho, že se snažím najít a léčit příčinu sebevražedných myšlenek, která je jakoby skrytá pod povrchem, jednak z toho, že způsob léčby, který navrhuji, je účinný.

Pokud jsem po rozhovoru přesvědčen, že u pacienta existuje vysoké riziko sebevraždy, zasáhnu – dokonce až do té míry, že (pokud je to nevyhnutelné) pacienta hospitalizuji proti jeho vůli. V zájmu zabránění zbytečné smrti depresivního člověka se sebevražednými sklony je často nutné jednat okamžitě.

Mnozí lidé se sebevražednými úmysly dobrovolně pomoc nevyhledají, dokud někdo jiný nezasáhne v jejich prospěch. Mají pro to různé důvody – od prožívané beznaděje až po strach. Někteří se možná mylně domnívají, že v jejich případě neexistuje způsob léčby, anebo je děsí označení „duševně nemocný člověk se sebevražednými sklony“. Další se zase obávají, že je léčba finančně položí.

Existují však i lidé izolovaní od společnosti, kteří nemají přátele ani rodinu, která by vnímala změny jejich duševního stavu. Izolovanost zvyšuje riziko sebevraždy osamělých lidí bez partnera nebo osob, které se často stěhují.

Je nezbytné, aby lidé s depresí a se sebevražednými sklony dostali pomoc, jakou potřebují. Přátelé a příslušníci rodiny musí láskyplně naléhat na nemocného, aby přijal odbornou pomoc v zájmu záchrany svého života.

Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.

Počet přečtení: 3214
Datum: 4. 2. 2009