Nepřirozený člověk

Řecké slovo, které se překládá jako tichost, znamená mírný, pokorný, ohleduplný, zdvořilý. Naznačuje také schopnost sebekontroly, která tyto vlastnosti umožňuje. Biblická tichost by se neměla zaměňovat se slabostí osobnosti nebo charakteru. Tichý člověk může být natolik pevný při obhajobě pravdy, že je za ni ochoten položit svůj život. Tiché lidi neovládají sobecké pohnutky, nemusí se bránit ani na nikoho útočit.

„Láska k vlastnímu já ničí náš pokoj. Pokud v nás žije staré ‚já', jsme stále na stráži bránit ho před pokořením a urážkou. Když však zemřeme světu a náš život je skryt s Kristem v Bohu, nebude nás přehlížení a podceňování mrzet. Budeme hluší k urážkám a slepí k posměchu a ponižování..." (Myšlenky o naději, str. 18) Pochopit tichost znamená mít o sobě správný obraz.

Výsledky lidského sobectví a agresivity můžeme vidět všude. Národy povstávají proti národům. Jednotlivci se snaží vyšplhat na žebříčku úspěchu co nejvýš. Noviny a časopisy jasně vyvracejí Ježíšovo tvrzení, že tiší zdědí zemi. Pozemské hodnocení úspěchu se řídí darwinistickým zákonem džungle: přežije nejsilnější. Avšak realita tohoto světa naštěstí není tím jediným, co ve vesmíru existuje. A ani tím konečným.

Zaslíbení z třetího blahoslavenství je slibem do budoucnosti. Tiší nezdědí zemi, jak ji známe dnes: zničenou, plnou sobectví a špíny. Zem bude obnovená, bude taková jako v zahradě Eden. Zem, ve které nebudou zlomená srdce, pohřby a nemocnice. Bude to zem, kterou se vyplatí vlastnit.

Nezmění se jen země, ale i její obyvatelé. Tichost bude charakteristikou všech. Jenom tiší zdědí zemi.

George R. Knight, Na hoře blahoslavenství, vydal Advent-Orion