Nikdy jsem vás neznal

Tyto verše patří k těm, z kterých máme největší strach. Kategoricky se zde říká, že mohu být ztracen, i když se dovolávám Ježíše jako svého Spasitele, že možná žiju v iluzích – mohu se domnívat, že s mým náboženským životem je všechno v pořádku, i když ve skutečnosti bude všechno špatně.

Matouš 7,21 je jednou z nejzávažnějších pasáží celého Božího slova. Ježíš si na nic nehraje. Velkou část svého kázání poukazoval na toho, jak zákoníci a farizeové klamou sami sebe. Nyní míří na mne a na tebe. Pokud nebudeme věnovat pozornost jeho slovům, můžeme být stejně tak zmateni a svedeni jako tito židovští vůdci. V Ježíšově vyučování se nenachází nic závažnějšího než toto prohlášení u Matouše 7,21–23. Náš Spasitel k nám promlouvá se vší vážností. Patří se, abychom pozorně naslouchali.

Ne všichni, kteří se hlásí k Ježíši jako Pánu a Spasiteli, budou podle verše 21 zachráněni. To je ohromující myšlenka, vezmeme-li v úvahu vícero veršů, podle kterých bude člověk spasen na základě toho, že se přihlásí k Ježíši jako svému Spasiteli. Zde nás Ježíš varuje, že být spasen znamená více než pouze přijít s takovým nárokem.

Co je ještě potřeba? Ježíš odpovídá na tuto otázku v tomtéž verši, když prohlašuje, že musíme být vykonavateli, a ne pouze posluchači Otcovy vůle. Jan tento bod ještě zdůraznil: napsal, že „podle toho víme, že jsme ho poznali“, když zachováváme jeho přikázání a žijeme jako On. To je dobrá zpráva. V tom je záruka našeho spasení. Můžeme si být jisti! Chvála Bohu.

Co ale je „činění Otcovy vůle“? Zde je třeba si připomenout, že tyto verše patří ke Kázání na hoře, ve kterém Ježíš představoval Boží vůli pro jeho lid. Činit Boží vůli znamená žít podle blahoslavenství; znamená to být solí a světlem, když jsme Božími svědky; znamená to zažívání všech rozměrů Božího zákona lásky ve společenství, v němž se nacházíme; je to milování dokonce i nepřátel a podobání se tak Bohu; je to činění Boží vůle v našem modlitebním životě i křesťanském správcovství; znamená to mít v pořádku priority a důvěřovat Bohu ve svých každodenních potřebách spíše než se soustředit na materiální záležitosti; a znamená to nesoudit druhé, přičemž s nimi současně jednáme tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi.

Činit Boží vůli znamená být jako Ježíš.

„Onen den“ je dnem soudu, časem, kdy bude všechno zúčtováno a Bůh rozdá odměny a tresty. Vypráví se příběh o chlapci, který dostal za úkol sázet semena zelených fazolek na matčině zahradě. Práce začala docela dobře. Hoch pečlivě lámal lusky a každé semeno umisťoval v řádku pět centimetrů od sebe. Slunce ale pálilo čím dál tím víc. Navíc na něj mávali kamarádi, kteří si to vesele směřovali k místnímu koupališti. Úkol se stával stále méně přitažlivým. „Kdo by stál o tolik fazolí?“ ptal se sám sebe. „Jaká ztráta krásného letního dne.“ Kvůli těmto myšlenkám nevydržel chlapec dál věrně vykonávat to, co měl. Dospěl k závěru, že už udělal dost, a zahrabal zbytek semen do větší díry v polovině jednoho řádku. Matka měla radost. Všechno vypadalo dobře. Pak ale přišel „onen den“. V tomto případě to byla chvíle, kdy vyklíčila semena. Všem bylo jasné, co se stalo. Nastal den účtování.

„Onen den,“ říká nám Ježíš, přijde nakonec na celý svět. Pak bude náš vztah k Boží vůli všem zřejmý. Na tom, jak jsme žili své životy, bude záležet. Naše přítomnost je součástí naší budoucnosti. Podle Ježíše naše přítomnost určuje naši budoucnost. To je učení, se kterým přichází u Matouše 7,21–23. Ježíšův odsudek „jděte ode mne, nikdy jsem vás neznal“ bude to nejtvrdší, co bude muset kdy říct.

Někteří lidé si představují, že na posledním soudu Bůh odsoudí k věčnému zahynutí co nejvíce lidí. To je ale satanova interpretace, nikoliv Boží záměr. Pravda leží na opačné straně. Bůh a Kristus chtějí, aby v nebi bylo co nejvíce lidí. Cílem soudu není udržet je z dosahu nebeského království, ale dostat je dovnitř. Soud dosvědčí před celým vesmírem, že tito lidé skutečně přijali na odčinění svých hříchů Ježíšovu oběť na kříži a vždy dávali prostor Bohu, aby je naplňoval principy své lásky.

Bůh a Kristus odehráli svoji roli v tomto dramatu. My ještě stojíme na scéně. Dovolili jsme Duchu svatému, aby vstoupil do našich srdcí a naplnil je Božími láskyplnými principy? Dovolili jsme mu, aby tyto principy uváděl v našich každodenních životech do praxe?

Z knihy George Knighta Turn Your Eyes Upon Jesus. Vydaly Prameny zdraví a Advent-Orion.