Odpočinek
Život je rytmus: v těle člověka se střídá nádech a výdech, systola a diastola, vstřebávání a vylučování, napětí a uvolnění; v přírodě zase noc a den, léto a zima. Má-li člověk žít v souladu s rytmem svým i s rytmem svého okolí, potřebuje po práci odpočívat, po zátěži se uvolnit a po předchozím bdění se vyspat.
Uvolnění, odpočinek, spánek, tato slova se příjemně poslouchají. Ale neslyšíme mnohem častěji a až k zbláznění jiná slova: stres, práce, bdění? Člověk s rozvráceným přirozeným rytmem je zasazen do rytmu umělého. Jenže rytmus přírody nelze umělými lidskými činnostmi narušit a změnit, a tak dále pokračuje pravidelné střídání noci se dnem, zimy s létem a večerního vánku s poledním horkem.
Uvolnění, odpočinek a spánek jsou pro člověka k zachování jeho celistvosti nezbytné; jsou nepostradatelné pro jeho vitalitu a zdraví. Žít bez jídla po určitý čas můžeme, ale bez spánku vydržíme jen velmi krátce. Naprostá nepřítomnost spánku se pak stává smrtelnou.
Práce, tělesná a duševní aktivita opotřebovávají tělo a produkují odpadní látky: kreatin, kreatinin, kyselinu mléčnou, oxid uhličitý. Pokud tyto toxické látky dosáhnou příliš vysoké koncentrace, působí jako skutečné jedy, které se hromadí ve tkáních a buňkách. Pokud nejsou dostatečně nebo vůbec vyloučeny, dochází k autointoxikaci, které dále následuje nemoc a smrt. Přerušení činnosti umožňuje tyto odpadní látky z těla vyloučit. Nyní je už třeba pochopit, že rytmus činnost / nečinnost musí být souměrný.
Odpočinek, spánek a uvolnění tedy nejsou něčím negativním, „ztraceným" časem. Jsou skutečnými funkcemi, důležitými (spíme přibližně třetinu naší existence) a nezbytnými pro život. Doktor Pourcel to ilustroval takto: „Během spánku organismus pracuje, ale v jiném režimu než ve stavu bdění. Vědomé činnosti ustupují činnostem s vegetativní převahou. Vše se odehrává, jako kdyby organismus byl přístroj, kde jedna skupina přes den pracuje a druhá skupina jej v noci vymetá, čistí, promazává kolečka a dobíjí baterky. Ta první vydává (a často plýtvá); ta druhá zotavuje a šetří." (1)
Tento zákon zdraví je nejvíc zanedbáván, ořezáván a porušován. Mechanizace, hluk a nadměrné používání elektřiny zničily klidné denní hodiny a přetvořily noc v období intenzivní činnosti, činnosti nervové, umělé a nepravé.
Člověk sklízí, co zasel, a ten, kdo před několika desítky let přehlížel nervové deprese, stres a nedostatek spánku, jimi dnes trpí chronicky. Důsledky: různé a bolestné nemoci, nerovnováhy, nesčetné duševní a nervové poruchy, předčasné stárnutí, neschopnost podat opravdový fyzický nebo duševní výkon. Člověk chce popřít odpočinek, ale přitom se stává neschopný pracovat a mechanizovaná práce, práce na páse, se stávají břemenem, které ho ještě víc zotročují. Šlechetnost práce zemřela s instinktem pro odpočinek, jenž nám poskytoval radost z uvolnění pro znovunabytí síly a krásy.
Rozlišili jsme uvolnění, odpočinek a spánek, tři stavy, které dovolují našemu tělu obnovovat se, udržovat se a budovat. Je zajímavé zamyslet se nad tím, že novorozenec spí přibližně 20 hodin z 24 a probouzí se jen na kojení, zatímco starý člověk, který ukončil svůj růst a nemá již takové nároky na obnovu spí pouze 5 až 6 hodin denně.
Odpočinek, ve zmíněných třech podobách, je tedy funkcí, funkcí, která umožňuje životu rozvinout se, posílit, dosáhnout plnosti. Přiměřeně dlouhý a kvalitní odpočinek je klíč k mladosti těla, srdce a ducha, protože skrze něj jsou neutralizovány a odstraněny tělesně i duševní odpadní látky.
Podívejme se na tuto funkci v jejích třech formách:
A) Uvolnění (relaxace) je krátké odpočinutí uprostřed práce, uvolnění tělesné a duševní.
Tělesné uvolnění umožňuje šetřit síly, neplýtvat zbytečně energií, ale soustředit ji směrem k určité činnosti, která se tak stává snadnější. Když člověk pracuje, může si vzít příklad ze zvířat. Co udělá kočka, chce-li přeskočit zeď? Zapojí pouze svaly, které jsou striktně nezbytné pro tento výkon. A co udělá člověk, když chce psát? Nejen, že ruka se ruka křečovitě chopí pera, ale loket ztuhne, paže se zatne, nohy se začnou nervózně krčit a natahovat, záda budou ohnutá a napjatá námahou a obličej se úkolu zúčastní svými grimasy, mračením a svrašťováním až se objeví vrásky. A co dělá? Píše jeden jednoduchý děkovný dopis. Přispívá všecka tato svalová námaha k lepšímu psaní? Ne! Nechává pisatele vyčerpaného, zchvácenější než kdyby ušel několik kilometrů pěšky.
Když si člověk uvědomí napětí svých svalů, musí se naučit je uvolnit. Jeho tvář ať zůstane hladká, rty ať se usmívají, oči ať září a čelo se rozjasní. Práce se tak stane obohacující, zdroj radosti a ne vyčerpání. Relaxační cvičení jsou pro tělesné uvolnění velmi užitečná. Úlevu přinášejí masáže. Celková vlažná asi dvacetiminutová koupel před večeří nebo před usnutím působí často zázračné zotavení a uklidnění. Krátká siesta před obědem - jen pár okamžiků zastavení a zapomenutí - prospívá nejednomu vyčerpanému člověku a umožňuje dokončit den v plné síle.
Duševní uvolnění obecně následuje uvolnění tělesné. Hladké čelo sotva schovává nepokojné myšlenky. Zářivá tvář nemůže ukrývat úzkost. Nicméně abychom zakusili opravdové uvolnění mysli, je nutné mít jasné, klidné srdce, na které starosti a momentální trápení nedosáhnou. Úzkost, nepokoj, rozrušení přináší vyčerpání a zhroucení, a potom udělají z člověka snadnou kořist bez obrany. Kde najít takové uvolnění nezbytné pro blahobyt člověka? V něm samotném? - Člověk je sklíčený. Ve společnosti? - Ta je hysterická. V budoucnosti? - Ta je rozpačitá. Tedy? ... Mam ráda ten hlas, který i dnes neúnavně říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout." (2) Je to Ježíšův hlas. Nechte ho, aby vás přesvědčil.
B) Odpočinek je zastavení každodenní práce a úkolů, zastavení práce ve všech podobách. Práce musí uvolnit místo volným chvílím, duševnímu a duchovnímu pohledu. Je to pohled ne-činnosti, vnitřního klidu, ticha. Odpočinek v tomto smyslu se stává rozjímáním. Hluboký smysl takového odpočinku, který obnovuje duši, se nachází ve zvolání Boha, který po dokončení stvoření odpočinul a potvrdil, že vše je dobré. Člověk také musí odpočinout od práce, aby mohl pozorovat dílo stvoření, mít z něj radost a najít zde nějaký smysl. Pouze v takovém postoji srdce a ducha může člověk uchopit skutečnost, dosáhnout opravdového uvědomění, blíže poznat Stvořitele a jeho stvoření. Ticho, vnímavé pozorování a schopnost rozjímat jsou nutné pro rovnováhu. Zábava, rozptýlení ani sport nemají místo ve skutečném odpočinku, který je hledáním pokoje.
Proto již od Stvoření Bůh stanovil jeden den odpočinku, oddělil ho od ostatních, požehnal a posvětil. Později napsal svým vlastním prstem na tabulky Zákona: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." (3) Tento den se stal znamením harmonického vztahu mezi Bohem a lidmi, dnem, kdy se v odpočinku člověk setkává se svým Bohem, aby ho uctíval a vzdal čest jako Stvořiteli. Tento každotýdenní odpočinek je pro člověka la zárukou jeho duchovního, morálního a tělesného zdraví. Během svého života zde na zemi řekl Ježíš: „Sobota je učiněna pro člověka (5)" pro jeho dobro, pokoj, sílu a radost (6).
C) Spánek je zastavení vědomí. Tato pravidelná činnost je společná všem živočichům, ale u lidí se značně překroutila a chronická nespavost se stala utrpením v civilizačním měřítku. V roce 1957 Gallupův Institut dokončil pozorování v osmi různých státech a ohlásil, že polovina populace Spojených států spí špatně, což v té době představovalo asi 50 milionů osob. (Od té doby se počet nesnížil, ba naopak významně vzrostl. Nyní trpí nespavostí i zcela malé děti.) člověk, který bez spánku není schopen žít, instinktivně vyhledává nějaký prostředek na spaní. Prosazuje se heslo: „Spát za každou cenu", a podávají se léky na spaní. Ale má to háček! Léky na spaní, sedativa ani omamné prostředky neposkytují opravdový spánek, nýbrž vyvolávají stav narkózy nebo hypnózy pomocí úplné nebo částečné paralýzy centrálního nervového systému.
Přirozený spánek je však činností, tedy něčím pozitivním. Není vázán na funkci mozkové kůry, ale je normálním fyziologickým procesem vázaným na určité spánkové centrum, které je součástí autonomního nebo vegetativního nervového systému. Mozková ani metabolická činnost se během spánku nezastavují. Naopak obě jsou nezbytné pro rovnováhu člověka a obnovení jeho energie. Léky na spaní způsobují vysílení, které tyto činnosti ochromuje a vede navíc ke značnému podráždění, protože tělo na jedné straně nevylučuje toxiny nahromaděné během dne a na druhé straně se musí bránit a vyloučit další takto podané jedy.
Jak znovu najít nebo zachovat pravý fyziologický spánek? Nezapomeňme, že spánek je vázaný na rytmus bdění - spánek: pravý spánek tedy vyžaduje předchozí opravdovou aktivitu ve stavu bdění. Tělesné cvičení na čerstvém vzduchu, hluboké dýchání a před spaním třeba procházka svižným krokem podporují a zlepšují spánek. Rytmus bdění - spánek navíc kopíruje a závisí na rytmu den - noc. Spánek bude tedy jednodušší a přirozenější, bude-li respektovat meze dané člověku pro jeho činnost: den pro práci, noc pro spánek. Moudré staré úsloví je stále platné navzdory zavedení elektřiny: „chodit spát se slepicemi a stávat s kohoutem."
Spánek vyžaduje stav tělesného, smyslového a duševního uklidnění: před spaním je třeba se zklidnit a zajistit si kolem sebe ticho, jak jen je to možné. Používání voskových zátek, do uší může odpomoci nedostatku skutečného ticha, pokud ložnice sousedí s rušnou ulicí. Místnost má být co nejvíce zatemněná, dobře větraná a nepřetopená. Je dobré spát při mírně otevřeném okně, aby docházelo k neustále obnově vzduchu a byly tak podpořeny anabolické pochody v těle (opravy, přestavby, nabírání energie). Postel má být tvrdá, abychom zabránili svalové únavě. Večeře by měla být lehká nebo několik hodin před ulehnutím. V žádném případě není dobré jíst před spaním. Mnoho nespavostí a nočních můr je dáno právě příliš naplněným nebo přetížený žaludkem. Abychom se vyhnuli nebo odstranili nespavost, často stačí jen neužívat stimulující látky (kávu, čaj, kolu, tabák, koření, čokoládu, koncentrované potraviny - cukr, alkohol). Tyto výrobky jsou velmi nebezpečné, protože maskují skutečnou potřebu spánku. Brání tak regeneraci těla a vedou k rychlému nervovému vyčerpání, které může vyústit v depresi.
Normální, fyziologický, osvěžující a blahodárný spánek je odměnou za život v harmonii se zákony zdraví. Spánek je vázán na relaxaci a bez ní není možný. Před spánkem je nutné se tělesně i duševně uvolnit. Rozjímání, zpěv nebo modlitba před ulehnutím zaručují pokojný spánek. Když si svlékáme šaty z těla, musíme také svléct všechno obtěžkání ducha a nechat jej bez starostí a trápení.
Moudrý Kazatel pravil: „Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost." (7) Láska a honba za penězi přináší člověku mnoho trápení, z nichž nepřítomnost spánku není zanedbatelná. Nedostatek pocitu bezpečí a strach z násilí mohou být rovněž zdrojem nepříjemné nespavosti. Ráda usínám s prosbou k Bohu, aby naplnil svůj slib: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet." (8)
Spánek je zákonem pevného zdraví, krásy a dlouhého života a tento zákon má své kořeny ve vyrovnaném duchu, spokojeném srdci a zdravém těle. Uvolnění, odpočinek a spánek se tak stávají přímými zdroji síly, radosti, pokoje a současně zářícím odrazem šlechetnosti člověka.
Z knihy Daniele Starenkyj „La vie en abondance". Vydalo nakladatelství Orion.