Ohrožují nás nevysvětlitelné choroby

Když před časem zveřejnil prestižní lékařský časopis British Medical Journal studii, ve které se poprvé objevil termín „nevysvětlitelné choroby“, vyvolalo to v odborných kruzích velkou pozornost. Panující biologická medicína se nepoučila a problém za nečinného přihlížení lékařských elit narůstá do obludných rozměrů. O jaké choroby se jedná?

Typickým případem je situace, kdy se pacient dostaví k lékaři se stížností na tělesné obtíže, je pro ně opakovaně vyšetřován specialisty za pomoci té nejmodernější techniky, v objektivním nálezu ale není nic, co by jeho problémy vysvětlovalo. Z pohledu lékaře je tedy zdráv, jenže on se zdravým být necítí. Jestliže jej negativní výsledky vyšetření neuspokojí a v návštěvách lékařů i ve svých stížnostech pokračuje, dostává se mu nálepky hypochondra, kverulanta, neurotika, nebo dokonce člověka patřícího do péče psychiatrů.

Biologická medicína se tak pokrytecky snaží zbavit problému, který ve skutečnosti sama vytváří. Redukování lidského organismu na biochemické, buněčné a nitrobuněčné děje dosáhlo v jejím pojetí takového stupně, že z ní téměř zmizel člověk v souvislostech svého života. O co více moderní medicína rozumí chorobám, o to méně chápe každodenní problémy a potřeby pacientů. Bez znalosti souvislostí se ale kvalitně léčit nedá.

V historicky krátké době dochází k překotným společenským změnám, z nichž ne všechny jsou vnímány pozitivně. Stále více lidí se jen velmi obtížně vyrovnává s problémy korupce, kriminality, s rostoucí nezaměstnaností, teroristickými útoky nebo ekologickými katastrofami. Stále více lidí čelí stresu osobnímu, pracovnímu nebo existenčnímu a pociťuje jeho dopad na svoje zdraví. Obavy, nejistota nebo pocit ohrožení totiž v těle spouštějí stresovou reakci, automatický mechanismus, jehož podstatu pochopíme na příkladu chování našich živočišných předků. V situaci ohrožení se zvýší svalové napětí, krev se nahrne ke svalům, stoupne krevní tlak, zrychlí se činnost srdce i dýchání, uvolní se velké množství energie a hormonů. Tělo tím dává šanci hrozbě uniknout nebo se postavit k boji.

Jestliže ale společenské konvence útěk ani boj nedovolují, tíživou životní situací spuštěná stresová reakce se obrátí proti člověku. Problém původně psychický se začne projevovat tělesně. Do ordinace pak s bolestí hlavy a zad, závratí, pískáním v uších, bolestí břicha, svíráním u srdce, těžkým dechem, chronickou únavou, zhoršenou obranyschopností a dalšími obtížemi přichází matka samoživitelka vyčerpaná péčí o svoje dvě děti, přetížený manažer nebo člověk zoufale hledající zaměstnání. Přestože mají podobné příznaky, jejich příčina je odlišná.

Osudu pacienta neznalý a přísně biologicky orientovaný lékař pak vrší výsledky objektivních vyšetření, aby zjistil, co všechno pacientovi není, nikoliv ale to, co mu doopravdy je. Pokračováním špatně určené diagnózy je neúspěšná, a často dokonce poškozující léčba, která jen dočasně potlačuje tělesné projevy, nepostihuje však skutečnou příčinu obtíží. Pacientovi poskytuje iluzi léčení, umožňuje mu, aby v neřešené stresující situaci ještě nějaký čas setrval. Z dočasné funkční poruchy se postupně stává vážná nemoc, jejíž pojmenování už není nijak obtížné. Pacient trpí migrénou, vysokým krevním tlakem, astmatem, vředovou chorobou žaludku, ischemickou chorobou srdeční nebo chronickým únavovým syndromem.

Podle vědeckých studií se dnes s nevysvětlitelnými chorobami potýkají všechny medicínské odbornosti. Počty pacientů, kteří jimi trpí, dosahují čtyřiceti procent. Jejich existence je výmluvným důkazem limitů biologického modelu medicíny, potvrzením toho, že ani nejvyspělejší technologie nemohou nahradit vztah lékaře a pacienta založený na oboustranné důvěře a motivující spolupráci, jejích vzájemnou kvalitní komunikaci a schopnost lékaře zasadit zdravotní obtíže do složitých souvislostí pacientova života. Jak člověk žije, tak také stůně. Názor, že sociální a ekologické souvislosti do medicíny nepatří, je hluboce mylný. Jestliže je lékařská věda v současné době považována za rozhodujícího činitele v péči o zdraví, je její povinností zkoumat a vyjadřovat se nejen k biologickým, ale ve stejné míře i k psychosociálním a ekologickým vlivům. Jedině tak může pacienty zbavit těžkého a naprosto zbytečného břemene nevysvětlitelných chorob.

Z knihy Jana Hnízdila Mým marodům. Vydalo Nakladatelství Lidové noviny.