Osteoporóza

Pevnost kostí je neodmyslitelná bez vápníku. Z tohoto faktu vychází populární představa, že za současnou epidemii osteoporózy může nedostatek vápníku v naší potravě. Proto se setkáváme na každém kroku s inzercí, která nám radí, abychom pili hodně mléka a jedli hodně mléčných výrobků (což jsou koncentrované zdroje vápníku), abychom si udrželi silné kosti. Celý svůj život tak mnozí z nás žijeme v představě, že mléčné výrobky jsou z tohoto důvodu pro naše zdraví nepostradatelné. Obstojí však tento pohled ve světle současných moderních vědeckých poznatků i z pohledu naší historie?

V průběhu celé historie lidského rodu neměli lidé potíže s tím, aby se jim vyvinuly zdravé kosti, které by vydržely po celých jejich život, bez toho, že by si museli do stravy přidávat kalciové tabletky – až do nedávna. Dříve bylo přidávání mléka a mléčných výrobků do každodenní stravy omezeno pouze na velmi malou část obyvatel. Neexistovaly mrazničky a každý si nemohl dovolit chovat krávu. Během tohoto století však technologie učinila takový pokrok, že je dnes možné mléko vyrobit, uchovat i dodat milionům lidí. Mléčné výrobky jsou dnes v hospodářsky rozvinutých zemích dostupné prakticky všem – a paradoxně: dnes můžeme také pozorovat prudký vzrůst případů osteoporózy v těchto zemích. Rozsáhlé studie ukázaly, že nejvíce případů osteoporózy je v těch zemích, kde se současně konzumuje nejvíce mléka a mléčných výrobků a kalciových doplňků: tedy např. ve Spojených státech, Švédsku, Finsku, Velké Británii. Naproti tomu v Asii a v Africe, kde se mléko a mléčné výrobky z různých důvodů nekonzumují, je osteoporóza velmi vzácnou. Z toho můžeme vyvodit, že konzumace mléka a mléčných výrobků nemá významný ochranný účinek proti vzniku osteoporózy.

Studie i statistiky ukazují, že již denní dávka 150-200 mg vápníku je dostatečná, aby vyhověla potřebě většiny normálních lidí, dokonce i matek v těhotenství a během kojení.

Specifickým příkladem lidí, kteří mají velmi silné kosti a kteří vyrůstají po ukončení kojení na mléka prosté dietě, jsou ženy kmene Bantu v Africe. Tyto ženy konzumují denně 240-450 mg vápníku, který získávají z obilovin, ovoce a zeleniny (tedy asi třetinu množství, které přijme běžná Američanka). Nezřídka mívají až deset dětí, které každé deset měsíců kojí, což klade další požadavky na jejich bilanci vápníku. I přes tyto vysoké požadavky a přes poměrně nízký příjem vápníku je však osteoporóza mezi těmito statnými ženami prakticky neznámou nemoci. A přitom se dožívají věku, ve kterém by se osteoporóza již jistě projevila, kdyby k ní docházelo.

Většina světové populace přijímá denně 300-500 mg vápníku. I na těchto poznatcích je postaveno doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) pro dospělé: přijímat 400-500 mg vápníku denně.

Vápník je jistě nepostradatelným prvkem lidské výživy. Málokdo z nás si však uvědomuje, že se nachází kromě mléka a mléčných výrobků ve většině potravin, a to v množství naprosto postačujícím i pro zdravý vývin dětí a dospívajících i pro potřebu dospělého. Např. mnohá zelenina (zejména zelené a žluté barvy), mnohé ovoce je vynikajícím zdrojem vápníku. Důležité je si uvědomit, že jakákoliv přirozená strava, včetně stravy čistě vegetariánské, bez jakéhokoliv přídavku mléka a mléčných výrobků obsahuje takové množství vápníku, které je nad prahem našich potřeb. Vědecká literatura nezná nic takového jako nemoc z nedostatku vápníku. Činidlem, které způsobuje osteoporózu, není nedostatek vápníku.

Když tedy v pozadí vzniku osteoporózy nestojí nedostatek vápníku, co ji tedy způsobuje?

Při zpracovávání studie o ženách z kmene Bantu vyšel najevo jeden důležitý faktor: tyto africké ženy přijímaly ve stravě jen asi 50 gramů bílkovin denně (což je asi polovina běžného příjmu bílkovin průměrné Američanky). I z řady dalších studií vyplynulo, že příjem bílkovin hraje důležitou roli při vzniku osteoporózy. Ukázalo se, že čím více bílkovin, zvláště bílkovin živočišného původu, přijímá ta která populace či skupina lidí, tím větší je i výskyt osteoporózy u této populace. A tento vztah byl velmi těsný, velmi silný.

Jakým způsobem poškozuje nadbytek bílkovin kosti?

Nadbytek bílkovin nutí tělo vylučovat velké množství vápníku a dalších minerálů ledvinami do moče. Tato ztráta není kompenzována zvýšenou absorpcí vápníku ze střev. Výsledkem je, že tělo opouští více vápníku, než dokáže absorbovat – dochází k tzv. negativní vápníkové bilanci.

Myslel jsem si, že pro dobrý růst a sílu potřebuji hodně bílkovin. Teď mi říkáte, že bílkoviny poškozují mé kosti. Můžete mi v tom udělat jasno?

Myšlenka, že když málo bílkovin je dobré pro zdraví, tak více bílkovin je ještě lepší, je běžný omyl. Je prokázáno, že dospělý člověk nepotřebuje běžně denně více než 20 gramů bílkovin. Většina lidí ale konzumuje denně 100-120 gramů bílkovin. Co se děje s těmi nadbytečnými gramy? Přebytek kalorií z tuků a uhlohydrátů se ukládá ve formě tělesných tuků, bílkoviny však takto uskladňovat nelze. Většina bílkovin, které sníme, se rozloží na své složky aminokyseliny, které tělo využije k různým svým potřebám. Přebytek se zčásti metabolizuje v játrech do močoviny, což je mocné diuretikum. Když aminokyseliny a močovina dorazí do ledvin na své cestě k přeměně na moč, způsobí tak nejenom ztrátu velkého množství vody, ale i vyloučení velkého množství minerálů. Jedním z nejdůležitějších minerálů, k jejichž ztrátě takto dochází, je vápník. Čím více bílkovin konzumujeme, tím více vápníku se ztrácí.

Nebude přídavek vápníku v podobě doplňků kompenzovat ztrátu vápníku způsobenou bílkovinami?

Zvýšení příjmu vápníku může zlepšit vápníkovou bilanci, zvláště když někdo jí mnoho bílkovin. Nikdy však nedojde k plné kompenzaci. Studie naopak ukazují, že když snížíme svůj příjem bílkovin na 50 gramů denně, což je hodnota, která je bližší našim skutečným potřebám, dojde k pozitivní vápníkové bilanci prakticky při jakémkoliv běžném příjmu vápníku a jeho zvyšování nemá žádný vliv.

Chtěl bych zdůraznit, že v této otázce vlivu nadměrného příjmu bílkovin na ztráty vápníku existuje ve vědeckých kruzích jednota. Řada studií provedených v posledních padesáti pěti letech soustavně ukazuje, že tím daleko nejvýznamnějším dietním opatřením, jaké můžeme udělat, chceme-li dosáhnout pozitivní bilance vápníku, která uchová našim kostem sílu a pevnost, je snížení svého denního přijmu bílkovin.

Jsou-li všechny tyto informace tak dobře podepřeny rozsáhlými studiemi a sledováním, jak je možné, že tolik lidí, kteří se zabývají zdravím, ignoruje účinek, jaký má strava s vysokým obsahem bílkovin a prohlašují, že přídavkem vápníku zabráníme vzniku osteoporózy?

To je jednoduchá otázka, na kterou ale není jednoduché odpovědět. Uvědomme si však, že myšlenka prevence řídnutí kostí snížením obsahu bílkovin v naší stravě je pro potravinářský průmysl obtížně přijatelná, ostatně totéž platí i pro většinu konzumentů. Snížení obsahu bílkovin v naší stravě by totiž znamenalo zejména pro masný a mlékárenský průmysl velké ekonomické problémy. Naproti tomu politika ignorování role, kterou hrají bílkoviny, a doporučování stále vyšších dávek vápníku není v rozporu se zájmy těchto průmyslových odvětví. Doporučování vyšších dávek vápníku dokonce zvyšuje odbyt mléka a mléčných výrobků a kalciových doplňků. Z hlediska běžného konzumenta pak přijetí faktu, že strava s vysokým obsahem bílkovin má za následek osteoporózu, znamená, že se musíme vzdát mnoha našich oblíbených jídel, jako například steaků, kuřat, ryb, konzumace sýrů a tvarohu, a nahradit tato vysokoproteinová jídla obilovinami, čerstvým ovocem a zeleninou.

Může být nebezpečné požívání kalciových doplňků?

Lidský trávicí trakt má vestavěné bezpečnostní mechanismy, které nás ochraňují před řadou našich stravovacích výstřelků. A tak, i když pijeme kravské mléko anebo polykáme tablety, které obsahují potenciálně toxické minerály, jako je vápník, aktivní střevní výstelka zabraňuje tomu, aby se do naší krve dostaly příliš vysoké dávky tohoto minerálu. Bez této ochrany by stoupla hladina vápníku v krvi a v měkkých tkáních, např. ve svalech či v ledvinách, by se začala vytvářet ložiska vápníku. Kalcifikace ledvin může mít za následek jejich selhání a předčasnou smrt. Některé značky kalciových doplňků obsahují škodlivá množství toxických kovů jako je olovo, arzén, merkur a další. Lze však říct, že přídavek 500-1000 mg vápníku z nekontaminovaných zdrojů nikomu neublíží, ale pravděpodobně ani nikomu nepomůže. Pouze ti, kteří nedokáží snížit obsah bílkovin ve své stravě, si nepatrně zlepší svou bilanci vápníku.

Jak je to s braním estrogenových tablet u žen po menopauze?

Estrogenové tablety skutečně zpomalují u žen po přechodu řídnutí kostí. Používáme-li však estrogenové terapie jako prevence proti osteoporóze, znamená to, že je nutné brát tento hormon do konce života. Při vysazení bylo totiž zjištěno, že kosti takové ženy začaly velmi rychle řídnout, tedy ztráty vápníku byly velmi vysoké.

Chcete mi říct, že všechny ženy po přechodu by měly brát tento hormon?

V žádném případě! Současný trend předepisovat estrogeny působí milionům ženy četné zdravotní problémy, mj. zvyšuje riziko rakoviny dělohy, prsu a vaječníků, znamená větší výskyt problémů se žlučníkem. Některé studie dokonce naznačují, že se zvyšuje i riziko infarktu myokardu a mozkové mrtvice. U některých žen způsobuje anebo zhoršuje estrogenová terapie cukrovku a vysoký krevní tlak. Mnozí lékaři cítí, že rizika, která s sebou tato terapie přináší, jsou tak velká, že její celkový přínos je přinejmenším pochybný. Tito lékaři proto doporučují jako ochranu proti osteoporóze již výše zmíněnou stravu a dostatek tělesného pohybu.

Jakým způsobem napomáhá pohyb prevenci osteoporózy?

Pravidelný pohyb je vedle stravy dalším velmi důležitým faktorem, který nám pomáhá udržovat naše kosti pevné. Lidé, kteří jsou delší dobu upoutáni na lůžko, ztrácejí značné množství materiálu kosti. Tyto ztráty byly naměřeny, dokonce i po velmi krátké době, i u astronautů v beztížném stavu. Tyto ztráty lze však nahradit, jakmile obnovíme pravidelné zatěžování.

Experimentální studie ukazují, že ženy po menopauze, které mají řídké kosti, mohou zvýšit hustotu a pevnost svých kostí pravidelným každodenním pohybovým programem. Měli bychom si být vědomi toho, že pokud odstraníme faktory, které působí řídnutí kostí, tělo má schopnost kosti znovu vystavět, znovu zpevnit, jak můžeme vidět na příkladu osteoporózy způsobené nedostatkem pohybu. Nedostatek tělesné aktivity však není hlavní příčinou osteoporózy u většiny žen. Tím pravým viníkem je nadbytečný příjem bílkovin ve stravě. K upravení negativní vápníkové bilance nejúčinněji dojde snížením obsahu bílkovin v naší stravě. Pravidelné denní cvičení a řádná strava posílí nejlépe i kosti oslabené celými roky nevhodného stravování a fyzické nečinnosti.

Osteoporóza není nevyhnutelnou součástí procesu stárnutí, ale degenerativní nemocí, která je výsledkem špatné péče o vlastní tělo v mládí a ve středním věku.

Podstatou prevence a léčení osteoporózy je strava s nízkým obsahem bílkovin.

Těžiště takové stravy tvoří potraviny s vysokým obsahem uhlohydrátů, jako jsou např. obiloviny, dále obsahuje čerstvé ovoce a zeleninu. V těžších případech se doporučuje omezit nebo zcela vyloučit i konzumaci luštěnin (tedy fazolí, hrachu, čočky). Všechny produkty živočišného původu by měly být ze stravy zcela vyloučeny, u zdravých anebo vyléčených lidí pak konzumovány pouze při mimořádných příležitostech.

Doporučuje se vyhýbat nápojům s obsahem kofeinu, alkoholu, cigaretám.

Mléko a mléčné výrobky by vzhledem ke všem rizikům, které jejich konzumace přináší (mj. viz Prameny zdraví č. 5/95), neměly nikdy být považovány za dobrý zdroj vápníku. V obilovinách, zelenině a ovoci se nachází veškerý vápník, který potřebujeme ke zdraví.

Estrogenové preparáty by neměly být ženami po menopauze brány jako rutinní záležitost. Ty ženy, které nedokáží snížit obsah bílkovin ve své straně a být fyzicky aktivní, však musí zvážit, zda možná pozitiva braní estrogenů pro ně osobně převáží nad četnými riziky. Estrogeny by však měly užívat ty ženy, jejichž činnost vaječníků byla z nějakého důvodu předčasně ukončena (pokud není nějaká kontraindikace).