Proč ženy v Číně netrpí rakovinu prsu

Přišla jsem o jeden prs a podrobila se ozařování. Nyní jsem procházela bolestivou chemoterapií - a navštívila nejprominentnější specialisty v zemi. Hluboko uvnitř jsem si přesto byla jista, že mne čeká smrt. Měla jsem milujícího manžela, krásný domov a dvě malé děti, o které jsem se chtěla starat. Zoufale jsem chtěla žít.

Rizikové faktory tohoto onemocnění představují jednoduché změny, které může každá žena učinit, chce-li zabránit vzniku rakoviny prsu anebo ji léčit. Přišla jsem na to, že i pokročilá rakovina prsu se dá zdolat - protože mně se to podařilo.

Na první stopu porozumění příčin mého onemocnění mne přivedl můj manžel Peter, také vědec, když se vrátil z Číny, zatímco já se utápěla v chemoterapii.

Proč Číňanky žijící v Číně netrpí rakovinou prsu? Toto onemocnění se po celé zemi prakticky nevyskytovalo. V Číně na ně umírá pouze jedna žena z 10 tisíc, v porovnání s průměrem jedné ženy z deseti ve většině západních zemí.

Nejde pouze o to, že Čína je převážně zemědělskou zemí s nižším znečištěním vzduchu v městských aglomeracích. I ve vysoce urbanizovaném Hongkongu toto číslo vzrůstá na pouhých 34 žen z každých 10 tisíc, což je stále obrovský rozdíl. Zdálo se mi být zřejmé, že nějaký faktor životního stylu, který nesouvisí se znečištěním, urbanizací anebo životním prostředím, významně zvyšuje riziko, že žena na Západě onemocní rakovinou prsu.

Poté jsem zjistila, že ať je to cokoliv, co způsobuje ohromný rozdíl mezi výskytem rakoviny prsu ve východních a západních zemích, nejedná se o genetiku. Vědecký výzkum prokázal, že když se Číňanky nebo Japonky přestěhují na západ, během jedné či dvou generací se jejich riziko rakoviny prsu přiblíží riziku v hostitelské zemi.

K tomu samému dochází, když orientální člověk začne žít v Hongkongu západním stylem života. Slangové označení rakoviny prsu v Číně se překládá jako „nemoc bohatých žen". V Číně si mohou pouze ty ženy, které jsou na tom velmi dobře, dovolit konzumaci potravy, které se říká „hongkongské jídlo".

Číňané označují veškerou západní stravu, od zmrzliny a čokoládových tyčinek až po špagety se sýrem za „hongkongské jídlo", vzhledem k jeho dostupnosti v této dřívější britské kolonii a jeho relativní zřídkavosti, a to zejména v minulosti, v kontinentální Číně.

Tak mi dávalo perfektní smysl, že to, co způsobilo moji rakovinu prsu a její šokující výskyt v mé domovině obecně, mělo prakticky určitě něco do činění s naším západním stylem života. Proč čínské ženy netrpí rakovinou prsu?

Pak jednoho dne došlo k něčemu zvláštnímu. Pracujeme s Petrem spolu již tak dlouho, že si ani nejsem vědoma toho, kdo z nás to první vyjádřil: „Číňané nejedí mléčné výrobky!"

Je obtížné vysvětlit někomu, kdo není vědec, ten náhlý duševní i emocionální poprask, když si uvědomíte, že jste na něco přišli. Jako byste měli v hlavě spoustu dílů skládačky a najednou, během několika vteřin, všechno zapadne na své místo a celý obrázek je jasný.

Najednou jsem si připomněla, kolik Číňanů nedokáže tolerovat mléko, jak mi ti Číňané, se kterými jsem pracovala, vždycky říkali, že mléko je jenom pro mimina, a jak jedna z mých blízkých přítelkyň, která je čínského původu, vždy zdvořile odmítne na večírku sýrový chod.

Neznala jsem žádné Číňany, kteří by žili tradičním způsobem života a někdy podali svému dítěti mléko nebo nějaký mléčný výrobek. Matky někdy využívaly kojné, ale v žádném případě mléčné výrobky.

Číňanům připadá naše západní posedlost mlékem a mléčnými výrobky velmi podivná. Vzpomínám si, jak jsem hostila delegaci čínských vědců brzy po konci kulturní revoluce v osmdesátých letech. Po poradě s Ministerstvem zahraničí jsem požádala cateringovou společnost o dodání moučníku, který obsahoval spoustu zmrzliny. Poté, co se Číňané optali na složení moučníku, všichni, a to včetně překladatele, zdvořile, ale zcela jednoznačně odmítli jej jíst - a nenechali se přinutit ke změně svého rozhodnutí. Nám to tenkrát nevadilo a posloužili jsme si dvojitými dávkami!

Zjistila jsem, že mléko je jednou z nejběžnějších příčin potravinových alergií. Přes 70 % světové populace nedokáže strávit laktózu, mléčný cukr. Na základě tohoto faktu jsou vědci zabývající se výživou přesvědčeni, že se jedná u dospělého člověka o normální stav, nikoliv projev nějakého nedostatku. Možná se nám snaží příroda naznačit, že jíme něco, co bychom neměli.

Před tím, než jsem onemocněla rakovinou prsu poprvé, jsem jedla hodně mléčných výrobků, např. odtučněného mléka, nízkotučných sýrů a jogurtů. Mléčné výrobky byly mým hlavním zdrojem bílkovin. Jedla jsem také libové hovězí, které - jak si nyní uvědomuji - pocházelo zřejmě často z dojných krav.

Abych se vypořádala s důsledky chemoterapie, kterou jsem procházela při pátém výskytu rakoviny, jedla jsem hodně jogurtů v kvalitě bio. Snažila jsem se tak pomoci svému trávicímu traktu, aby se vzpamatoval a znovu osídlil střeva „dobrými" baktériemi.

Teprve v nedávné době jsem přišla na to, že již v roce 1989 byly jogurty dány do souvislosti s rakovinou vaječníku. Dr. Daniel Cramer z Harvardské univerzity se zabýval stovkami žen s rakovinou vaječníku, které žádal o to, aby detailně zaznamenávaly, co běžně jedly. Přála bych si, abych znala jeho závěry již v době, kdy k nim dospěl.

V důsledku mého i Petrova vhledu do čínského jídelníčku jsem se rozhodla okamžitě vzdát nejen jogurtů, ale veškerých mléčných výrobků. Sýry, máslo, mléko, jogurty, prostě všechno, co obsahovalo něco z mléka, putovalo nejkratší cestou do popelnice nebo do záchodu.

Je překvapující, kolik výrobků, včetně polévek z pytlíku, sušenek nebo koláčků, obsahuje v nějaké podobě mléčné výrobky. Dokonce i řada značek margarínů, které jsou inzerovány jako sójové, slunečnicové nebo olivové, obsahují mléčné složky. Stal se ze mne lačný čtenář toho, co je vytištěno na etiketách drobným písmem.

Až do této chvíle jsem si vytrvale měřila růst mé páté rakovinné bulky posuvným měřítkem a vynášela jsem výsledky do grafu. Navzdory všem povzbuzujícím komentářům a pozitivnímu feedbacku od lékařů a sester mi má vlastní pozorování odhalovala hořkou pravdu.

První chemoterapie nepřinesla žádný výsledek - velikost bulky se nezměnila. Poté jsem vyloučila mléčné výrobky. Během několika dní se bulka na krku začala zmenšovat. Asi dva týdny po mé druhé chemoterapii a týden po vzdání se mléčných výrobků mne začala bulka svědit. Poté začala měknout a zmenšovat se. Čára na grafu, která neukazovala žádnou změnu, nyní mířila dolů - a nádor byl stále menší.

Velmi významné bylo, že namísto exponenciálního ústupu, který se u remise rakoviny předpokládá, zmenšování velikosti bulky sledovalo přímou linii, jež směřovala k základně grafu, což naznačovalo vyléčení, nikoliv pouhé potlačení nádoru.

Jedno sobotní odpoledne, asi šest týdnů poté, co jsem ze svého jídelníčku vyřadila veškeré mléčné výrobky, jsem asi hodinu meditovala. Poté jsem se snažila najít zbytek nádoru - zmizel. Byla jsem přitom velmi zkušená při vyhledávání rakovinných bulek - všech pět svých nádorů jsem si objevila sama. Sešla jsem ze schodů a požádala manžela, aby prohmatal můj krk. Ani on nemohl nalézt nejmenší stopu nádoru.

Následující čtvrtek jsem měla schůzku se svým ošetřujícím lékařem v nemocnici Charing Cross v Londýně. Důkladně mne prohlédl, zejména krk, kde se nádor nacházel. Nejprve byl vyvedený z míry, poté s údivem prohlásil: „Nemůžu jej najít." Žádný z mých lékařů, jak se zdálo, neočekával, že by někdo s mým typem a stádiem rakoviny (která se jasně rozšířila do lymfatického systému) mohl přežít, tím méně být tak čilý a silný.

Můj specialista měl velikou radost - podobně jako já. Když jsem s ním sdílela své přesvědčení, byl zpočátku pochopitelně skeptický. Vím ale o tom, že nyní používá při svých přednáškách mapy úmrtnosti na rakovinu v Číně a doporučuje svým pacientkám nemléčnou dietu.

Jsem přesvědčena o tom, že mne vyléčilo identifikování souvislosti mezi rakovinou prsu a mléčnými výrobky, plus přijetí takového jídelníčku, který specificky napomáhá dobrému zdraví a hormonálnímu statutu.

Bylo pro mne obtížné - a může být i pro vás - vypořádat se s faktem, že něco tak „přirozeného", jako je mléko a mléčné výrobky, může přinášet tak zlověstné zdravotní důsledky. Jsem toho však živým důkazem.

Prof. Jane Plant, z knihy Your Life in Your Hands