První smrt

Smrt. Slovo, při němž nám běhá mráz po zádech. A čím jsme starší, tím víc si uvědomujeme, že se jednou dotkne i nás. Snažíme se ji brát jako samozřejmost, ale něco někde v hloubi našeho nitra se tomu brání.

Zatímco většina filozofií a náboženství považuje smrt za něco přirozeného, biblické křesťanství ji považuje za živel, který je na naší planetě cizí. Je to něco, co tu původně nemělo vůbec být.

Smrt se objevila s příchodem hříchu. Adam s Evou se s ní poprvé setkávají v okamžiku, kdy Bůh z kůže zhotovil oděv, kterým přikryl lidskou nahotu. Živí tvorové platí za jejich hřích.

Se smrtí jsem se setkal už mnohokrát. Viděl jsem umřít několik lidí. Některé v důsledku nemoci, jiné při nehodě. Musím přiznat, že mne smrt zasáhne vždy, dokonce i v případě, kdy ji u některých lidí považujeme za vysvobození z jejich trápení.

Smrt vydává svědectví o tom, jak hrůzný je hřích. Není to jen nějaké drobné zaváhání nebo selhání. Hřích je zlo. Rozbíjí nám vztahy, staví nás proti sobě a Bohu a v konečném důsledku nás zabíjí. Jedny rychle, jiné pomalu.

Adam s Evou se dívají, jak z těla živých tvorů mizí život. Vědí, že je to jejich vina, a moc si přejí, aby se to nikdy nebylo stalo.

Bože, nechci hřešit, ale se svým hříchem jsem mnohokrát přispěl k tomu, že vládne zlo. Pomoz mi dnes pomáhat dobru – Tobě.

Z knihy Vlastimila Fürsta Vydrž, stojí to za to! Vydal Advent-Orion.