Skleróza multiplex

Dr. Roy Swank, který studoval dietní přístup k RS po více než čtyřicet let, ukázal, že ve Švýcarsku, Dánsku a zvláště v Norsku platilo, že čím více nasycených živočišných tuků lidé jedli, tím spíše onemocněli RS.

V souladu s tímto poznáním převedl svých více než 150 pacientů s RS na dietu s nízkým obsahem tuků - a pečlivě sledoval jejich zdravotní stav po dobu 34 let. Jedná se o největší známou dlouhodobou studii terapie RS (52,53). Uvádíme přehled jeho výsledků dlouhodobé terapie RS dietou s nízkým obsahem nasycených tuků.

Lidé, kteří dodržovali důsledně dietu a kteří měli RS dobu kratší než dva roky. - V této skupině bylo jedenáct pacientů, kteří měli počáteční neurologické ohodnocení 1,0 (mírné onemocnění) a kteří konzumovali v průměru 18 gramů tuku denně. Během čtyřiatřiceti let sledování došlo pouze k jednomu úmrtí (9%). Na konci studie vykazovala skupina průměrné neurologické ohodnocení pouhých 0,90! To znamená, že lidé s mírnou a ranou RS si při důsledném dodržování dietního programu dr. Swanka zachovali své zdraví, pohyblivost a hladinu aktivity během celého dlouhého období více než tří desetiletí.

Lidé, kteří dodržovali dietu, s mírným průběhem onemocnění a lehkým počátečním postižením. - Pacienti, kteří užívali nejméně tuku (17 gramů tuku plus 16 gramů oleje denně) prožívali 10-12 let bez jakéhokoliv zhoršení stavu. Ještě po třech desetiletích se při této prosté a jednoduché dietě většina z nich pohybovala bez kolečkové židle - naživu bylo 79% z nich. Pouze 5% pacientů zemřelo na RS anebo na komplikace s ní související. Ostatní úmrtí spadala do kategorie standardních "západních úmrtí" z jiných příčin (53).

Lidé, kteří dodržovali dietu, s průměrným počátečním postižením. - U dvaceti pěti pacientů, kteří v průměru v průběhu terapie konzumovali 15 gramů tuku a 18 gramů oleje denně, se ukázalo mírné zhoršení projevů a příznaků RS. Jejich počáteční neurologické hodnocení (index poškození) činilo v průměru 2,0 (každý Swankův stupeň odpovídá asi dvěma bodům na Kurtzkeho stupnici). Na konci studie byly jejich průměrné hodnoty 3,6 (naživu bylo šedesát procent pacientů). Čtyři pětiny veškerých úmrtí byly v nějakém vztahu k RS.

Lidé, kteří dodržovali dietu, s vážným počátečním postižením. - Jednalo se o pacienty, kteří trpěli roztroušenou sklerózou v průměru šest let před tím, než začali s dietou. Jejich průměrný stupeň neurologického poškození se zvýšil (za tři desetiletí) z 3,2 na 4,0. To sice představovalo pro průměrného z nich kolečkovou židli, 67 procent všech pacientů bylo však naživu. Tři z osmi úmrtí nebyly ve vztahu k RS.

Shrnutí závěrů sledování u pacientů, kteří dodržovali dietu:Pečlivé vyhodnocení dat shromážděných během sledování trvajícího přes tři desetiletí ukázalo, že u průměrného pacienta s RS došlo při stravě s nejnižším obsahem tuku během prvních deseti let trvání studie ke zlepšení stavu. To je skutečně velmi povzbuzující výsledek!

Lidé, kteří příliš nedodržovali dietu, s lehkým počátečním postižením. - Tito pacienti používali v průměru 36 gramů tuku plus 11 gramů oleje denně. Začaly se u nich rychle objevovat další a další příznaky onemocnění, takže průměrný pacient byl na konci studie odkázán na kolečkovou židli či na lůžko - a naživu bylo jenom 17 procent z nich. Osmdesát procent úmrtí bylo ve vztahu k RS. (Jedná se tedy o čtyřikrát vyšší úmrtnost než u pacientů s lehkým počátečním postižením, kteří dodržovali dietu!)

Lidé, kteří příliš nedodržovali dietu a měli průměrné počáteční postižení RS. - Na konci studie žilo pouhých 24 procent z nich. Nemoc se šířila poměrně rychle, takže průměrný pacient byl na konci studie odkázán na lůžko nebo kolečkovou židli.

Lidé, kteří příliš nedodržovali dietu a měli vážné počáteční postižení. - Při spotřebě 37 gramů tuku a 11 gramů oleje denně žilo po třiceti čtyřech letech pouhých 15 procent pacientů. Pětadvacet z osmadvaceti úmrtí bylo ve vztahu k RS (53).

Shrnutí závěrů sledování u pacientů, kteří nedodržovali dietu: Na konci čtyřiatřicetiletého sledování byl průměrný pacient ze skupiny, která jedla stravu s vyšším obsahem nasycených tuků (byl-li ještě naživu), odkázán na lůžko či na kolečkovou židli. Z původní skupiny bylo po smrti 81% pacientů. ¨

Závěr

Když se začalo s dietou s nízkým obsahem nasyceného tuku dostatečně brzy, před tím, než došlo k vážnému postižení organismu, a když byla tato dieta pečlivě dodržována, vyhýbalo se asi 95 procent pacientů vážnému postižení po celých třicet let.

V nedávných letech pozorovala výzkumná skupina dr. Swanka, že pacienti, kteří konzumovali denně 10-15 gramů (či méně) tuku denně, měli dokonce ještě lepší výsledky - které se projevovaly ve vyšší hladině energie a nižším stupni únavy, než bývá obvykle pozorováno. Lékaři zmiňují, že těchto velmi nízkých hodnot příjmu tuku bylo dosaženo odstraněním tmavého masa ze stravy a snížením příjmu masa drůbežího (53).

Z čeho sestává nízkotučná dieta dr. Swanka pro terapii RS?

V letech 1949-51 byla snižována hladina tuků, a to zejména tuků z mléka a dalších živočišných zdrojů, na 20-30 gramů denně. Pak byly po roce 1950 vyloučeny tuky z másla a hydrogenované oleje a spotřeba živočišných tuků se snížila na maximálně 15 gramů denně. Podle požadavků pacienta bylo přidáváno, a to v celkovém množství asi 20 až 40 gramů denně, pět gramů oleje z tresčích jater a rostlinných olejů (které zůstávají za pokojové teploty tekuté). Margaríny, hydrogenované arašídové máslo a všechny tuky do pečiva byly zakázány.

Bylo povoleno zkonzumovat denně 60 až 90 gramů bílkovin, a to zejména v podobě z mořských potravin a příležitostně i z vajec. Strava zahrnovala zeleninu, obiloviny a ořechy.

Dr. Swank definoval tuky jako ty lipidy, které zůstávají tuhé při pokojové teplotě (20-22 stupňů Celsia). Tato kategorie zahrnovala živočišné tuky plus kokosový tuk a palmový tuk. Pod oleji rozuměl tuky, které jsou za pokojové teploty tekuté. Jednalo se hlavně o rostlinné oleje a některé rybí oleje. Během studie museli výzkumníci - kvůli problémům s nadbytkem tuku - sledovat průmyslově vyráběné potraviny a hovězí maso pocházející z výkrmných chovů.

Uhlohydráty (neboli sacharidy) byly konzumovány podle energetických potřeb organismu.

Někteří pacienti se drželi diety velmi pečlivě, jiní konzumovali dvojnásobek nebo dokonce trojnásobek doporučených množství tuku. Analýza dlouhodobých výsledků sloužila jako podklad pro tuto zprávu.

Dr. Swank a dr. Dugan citují pět dalších skupin, které ukázaly zlepšení v četnosti záchvatů u RS používáním doplňků esenciálních nenasycených mastných kyselin nebo oleje z tresčích jater (53). Poukázali však na to, že i když dokáže podávání těchto olejových doplňků modifikovat četnost ataků RS, kontrolování celkového příjmu nasycených tuků je pro oddálení postižení i smrti nezbytné.

Rovněž citují práci dr. Fitzgeralda a jeho skupiny, která ukázala, že u pacientů, kteří dodržovali dietu s nízkým celkovým obsahem tuku a vyšším zastoupením polynenasycených olejů, docházelo ke zpomalení ve zhoršování stavu i ke zlepšení neurologického statutu, zatímco jiní podobní pacienti, kteří dietu nedodržovali, se i nadále zhoršovali v obou těchto ohledech.

Bernell E. Baldwin, The Journal of Health and Healing, ročník 14, č. 3