Sladké brambory a dlouhověkost

I dnešní obyvatelé japonského ostrova Okinawa si udržují dlouhověkost. Je zde jedno z nejvyšších zastoupení stoletých lidí na světě – stovky se zde dožije 6,5 z každých 10 000 obyvatel. A některá onemocnění z těch, která jsou u nás hlavními metlami, se zde vyskytují v mnohem nižší míře – pětinový výskyt kardiovaskulárních chorob, pětinový výskyt rakoviny prsu a prostaty a méně než poloviční výskyt demence u starých lidí.

Práce gerontologů Craiga a Bradleyho Willcoxových umožnila nahlédnout do jídelníčku staletých obyvatel Okinawy. Během první třetiny jejich životů, přibližně do čtyřicátých let minulého století, pocházelo více než 60 procent kalorií z jediné potraviny – z okinawských sladkých brambor imo. Sladké brambory s vysokým obsahem flavonoidů, vitamínu C, vlákniny, karotenoidů a pomalu se spalujících sacharidů patří k nejzdravějším potravinám na naší planetě. Bratři Willcoxové zjistili, že v jídelníčku Okinawanů pocházelo asi 80 % kalorií díky sladkým bramborám právě ze sacharidů.

Před rokem 1940 konzumovali Okinawané asi třikrát v týdnu ryby, společně se sedmi porcemi zeleniny a jednou či dvěma porcemi obilovin denně. Denně také jedli dvě porce sóji, obvykle v podobě tofu. Mléčné výrobky a maso představovaly pouze 3 % přijatých kalorií (jejich jídelníček byl tak z 97 % čistě rostlinný). Typické tradiční jídlo vypadalo v té době takto. Polévka miso s mořskou řasou, tofu, sladké brambory a zelená listová zelenina. Hlavní chod byl champuru, smažená zelenina, která mohla obsahovat hořký meloun, bílou ředkev, čínsko okru, dýni, kořen lopuchu anebo zelenou papáju, což bylo někdy provázeno malou porcí ryb, masa anebo nudlí připravených na oleji s dávkou bylinek a koření. K pití podávali obvykle čerstvě připravený jasmínový čaj.

Tři potraviny, které byly součástí jídelníčku Okinawanů té doby – kurkuma, sladké brambory a mořské řasy – poskytují prospěšné účinky, kterým teprve dnes dobře rozumíme. Výzkum bratří Willcoxů navíc ukázal, že konzumace těchto tří potravin imituje i prospěšné účinky kalorické restrikce, přičemž dochází k minimalizaci tvorby volných radikálů, a to bez toho, že by člověk hladověl.

Po druhé světové válce si zřídili Američané na Okinawě vojenskou základnu. Do života zdejších obyvatel začaly i díky tomu pronikat západní vlivy. Spotřeba sladkých brambor se snížila (na 5 % kalorií), zvýšila se spotřeba rýže a dříve prakticky nepoužívaného chleba. Zvýšila se spotřeba masa, mléka a vajec – drůbeže dokonce na skoro sedminásobek. Nikoliv náhodou se souběžně zdvojnásobilo riziko rakoviny plic, prsu a tlustého střeva. V roce 2000 se tak předpokládanou délkou života řadili právě narození Okinawané až na 26. místo mezi 47 japonskými prefekturami – zatímco staří Okinawané (a to zvláště ženy), jejichž jídelníček se v průběhu let příliš nezměnil, zůstávají mezi lidmi, kteří se na světě dožívají výjimečně vysokého věku.

Potraviny pro dlouhý život na Okinawě

Zdejší hořký meloun goya vypadá trochu jako bradavčitá okurka. Podle výsledků posledních studií má antidiabetické vlastnosti a pomáhá regulovat hladinu krevního cukru. Okinawané také jedí tofu stejně tak často, jako Francouzí jedí bagety; mají je na stole každý den. Studie ukazují, že lidé, kteří konzumují sójové výrobky, mají nižší hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi, což snižuje riziko srdečních onemocnění.

Zdejší sladké brambory imo vedle dalších prospěšných vlastností nezpůsobují takový nárůst hladiny krevního cukru jako běžné brambory. Součástí jídelníčku je rovněž konzumace česneku, někdy nakládaného. Česnek vyniká celou řadou prospěšných účinků a je pokládán za jeden z nejsilnějších přírodních léků. Kurkuma používají Okinawané jako koření i v podobě čaje. Kurkuma je silným protizánětlivým činidlem, antioxidantem a vyniká účinky proti rakovině. Studují se aktuálně její účinky proti stárnutí.

Celozrnná rýže se na Okinawě nechává před použitím naklíčit ve vodě; získá tak sladší chuť a vyšší obsah živin. Zelený čaj bývá na ostrově servírován s přídavkem květu jasmínu a trochou kurkumy. Zelený čaj obsahuje látky, u kterých se předpokládají účinky proti stárnutí organismu. Houby shiitake obsahují více než sto složek s imunuprotektivními vlastnostmi – podávají se zde obvykle v polévce miso anebo se smaženou zeleninou. Do svých polévek přidávají Okinawané také mořské řasy kombu a wakame, které obsahují hodně karotenoidů, kyselinu listovou, hořčík, železo, vápník a jód.

Dan Buettner, z časopisu National Geographic (redakčně zkráceno a upraveno)