Smířil ses s Bohem?

Umírající bard si ovšem neuvědomoval, že – nepřijetím Krista – je s Bohem přinejmenším v křížku, pokud ne vysloveně ve válce.

Ježíš říká (u Matouše 12,30): „Kdo není se mnou, je proti mně.“ A apoštol Pavel uvádí (v Římanům 8,7): „Soustředění na sebe (smýšlení těla) je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.“ V Koloským 1,21 pak můžeme číst: „Vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil.“

Od přirozenosti jsme „synové hněvu“ (Efezským 2,3). Ať naši rodiče jakkoli dobře naprogramovali náš software, jsme stále ještě trvale napojeni na hřích. Jenom Adam, Eva a Ježíš Kristus přišli na tento svět čistí a usmíření s Otcem; kdokoliv z nás spadá do jiné kategorie, a i když nejsme vinni Adamovým pádem, přinejmenším podléháme jeho důsledkům, jimiž jsou naše vlastní hříchy, odcizení, odloučení a nepřátelství, jež tento pád přinesl. „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5,12)

Bůh nebere hřích na lehkou váhu, ať už se jedná o náš vlastní nebo hřích někoho jiného. „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí.“ (Římanům 1,18) Nepravost nás odcizuje Bohu („odcizení od Božího života“ – Efezským 4,18), odděluje od něj („jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha“ – Izajáš 59,2) a činí z nás jeho nepřátele („když jsme ještě byli nepřátelé“ – Římanům 5,10). Hřích a jeho smutné důsledky jsou při narození naším jediným právem.

To nás vede přímo k jednomu z mnoha textů o znovuzrození: „To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Ježíše Krista“. (2. Korintským 5,18) I když Kristova smrt vrátila svět do Boží přízně (2. Korintským 5,19), pouze ti, kteří se rozhodli přijmout Krista, jsou s Bohem opravdu smířeni – ve smyslu spasení. Toto usmíření si vyžaduje osobní závazek k Bohu prostřednictvím sjednocení duše s Ježíšem Kristem. Pouze tehdy skutečně zmizí ono odcizení, nepřátelství a oddělení, které s sebou hřích přirozeně nese. Jsme-li smířeni s Bohem prostřednictvím Krista – nejenom tím, co pro nás vykonal na kříži, ale i jeho velekněžskou službou – pak je obnoveno společenství mezi Bohem a člověkem. „Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.“ (Římanům 5,10)

Dobrou zprávou je, že když je člověk usmířen s Bohem skrze Krista, může s ním mít skoro takový vztah, jako by nikdy nezhřešil. Skoro, protože emocionální, tělesné, duchovní a intelekutální zpustošení, které hřích přinesl, omezuje naši schopnost navázat s Bohem stejnou plnost vztahu, jak tomu nepochybně bylo u Adama před pádem do hříchu. Božím aktem smíření však přesto byla zbořena jakákoliv bariéra mezi Stvořitelem a jeho lidským stvořením. Skrze Ježíše Krista si můžeme užívat společenství s Bohem. Tomuto společenství nemůže zabránit nic jiného než naše vlastní nedostatky, pochybnosti a nepravosti.

„Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry.“ (Židům 10,19-22)

Je možné, aby člověk, ktery byl dříve Bohu odcizen, ale nyní s ním byla náhle smířen, nezakusil ve svém životě radikální změnu? Je to podobné jako v manželství. Je možné, aby se pár, který se sobě navzájem odcizil a znepřátelil, usmíříl – a v jejich životech se to neprojevilo?

O co více platí stejné při usmíření s Bohem. Je možné, aby někdo, kdo byl odoučen od svého Tvůrce, ale Kristem byl s ním přiveden do harmonického vztahu, nezakoušel úplně nový život? Jak by se mohl nezměnit někdo, kdo byl dříve Bohu odcizen, ale nyní jím byl přijat – jako bez vady a dokonalý?

Odpověď je jednoduchá – není to možné.

Z knihy Clifforda Goldsteina Children of the Promise. Vydalo nakladatelství Pacific Press Publishing Association.