Šťastné svátky

Vánoce byly pro mne obvykle velkým zklamáním, protože jsem nikdy nedostala dárek, po kterém mém srdce toužilo, a aby to nebylo málo - moje narozeniny jsou 28. prosince. Po celý můj život většina lidí, kteří mi dávali dárek k Vánocům, nezapomněli dodat: "To je k vánocům i k narozeninám dohromady."

Ve skutečnosti nejsou svátky šťastným obdobím pro velké množství lidí. Pro některé se "svátky" stávají dokonce nejobávanějším obdobím celého roku. Nejlépe by se to dalo popsat jako období extrémního osamocení. Setkávání rodinných příslušníků je věnováno tolik pozornosti, že ti, kteří rodinu (kde se láska vyjadřuje slovem i činem) nemají, o to tíživěji pociťují svůj handicap.

Poslední kapka, kdy jsem začala svátky skutečně nenávidět, dopadla onoho roku, kdy jsem vánoce "oslavila" důkladným úklidem celého domu. (Aspoň jsem dokázala tímto způsobem ventilovat veškerý vztek nahromaděný uvnitř.) Moje narozeniny toho roku dopadly tak bídně, že jsem většinu onoho dne proplakala, nikdo si na mne totiž nevzpomněl - když já sama jsem onoho roku poslala přání i s dárkem více než třiceti příbuzným - k jejich narozeninám!

Tato zkušenost byla tak zničující, že jsem si nedovedla představit, že by se mohla zopakovat. Slíbila jsem si, že tohle už nikdy ne. Pak jsem se obrátila na Boha, abych se Ho zeptala, jestli On nemá pro mne nějaký plán. Bůh mi ukázal úžasné věci, které od základu změnily můj život. Jemně mi naznačil, že když jsem se jen přizpůsobovala zvykům a praktikám okolního světa, nechala jsem se přitom úplně strávit sobeckostí. Skutečné štěstí přichází jenom ze života věnovaného službě druhým. Bůh mi ukázal, že nemám dělat povyk kvůli svým narozeninám, že bych se měla naopak snažit, aby se ten den stal požehnáním pro druhé, abych dokázala zrcadlit všechno, co On pro mne udělal v průběhu celého roku. A že bych měla toho dne udělat něco speciálního pro někoho druhého.

Dnes tedy místo toho, že bych očekávala, že někdo dá něco mně, dávám dárek někomu jinému - někomu, kdo to vůbec nečeká a u koho se nedá předpokládat, že se bude domnívat, že mi to má/musí oplatit.

Přišla jsem také na to, jak to dělat o Vánocích! Se svými dětmi napečeme v pekárně extra várku chlebů (obvykle přes 25 bochníků), které poté osobně doručíme všem sousedům, kteří žijí v naší blízkosti. Rozdáváme chleba všem těm, se kterými se naše životy v průběhu roku nějak proťaly - například listonošce, pracovníkům servisu, kde mi opravili auto, pokladním v obchodě, kde nakupujeme. Ráda bych se podělila o mnoho nádherných zkušeností, které jsme během uplynulých pěti let s touto praxí udělali, ale není na to zde dostatek místa.

Zkuste to také! Zažijete úplně neuvěřitelnou radost ze "svátků" - anebo z jakékoli jiné doby, kdy se rozhodnete chodit v Ježíšových stopách. (Ga 2,20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.)

Když budete sledovat Boží plán, budete moci brzy vyprávět vlastní neuvěřitelné příběhy.

Noreen Strout, Journal of Health and Healing