Synergie z rajské zahrady, nebo výživový „superslepenec“?

O extrahované prvky přidávané do potravin na jejich obohacení také není nouze. Izolované neboli „čisté“ potraviny, jako jsou bílá mouka nebo cukr, se průmyslově vyrábějí již od 19. století. Dnes se běžně používají vybrané složky potravin, které se stávají základem výrobků, někdy i výrobků zdravé výživy. Jako příklad můžeme uvést lepek nebo různé druhy izolovaných bílkovin (sójová, pšeničná, vaječná). Co mají tyto jmenované společné? Jsou pouhými částmi přirozené plodiny!

V dnešní moderní době existují technologie, jak od sebe oddělit jednotlivé složky původních plodin. Po jejich izolování je zas vezmeme a slepíme je s nějakými jinými do nového produktu. Nikdo výrobce ani nepodezírá z něčeho nekalého, etiketa produktu prozrazuje celkem zajímavou skladbu izolantů. Problémem je, že tyto jednotlivé složky potravin v přírodě nikdy nenajdete izolovaně od svého potravinového nosiče. Zdá se, že to má svůj důvod.

V dnešní době vědy jsme si nějak zvykli vnímat, že věci, tudíž i potraviny, jsou shlukem jednotlivých prvků. Již si ale neklademe otázku, proč jsou sloučeninou zrovna těch prvků, a ne jiných. Proč si ty prvky zachovávají určitý poměr a stabilní vlastnosti. Když rozložím celek a budu aplikovat pouze jeho část, může to mít nějaký negativní důsledek? Jak to, že když je potravina jen shlukem prvků, nikdy se žádnému vědci nepodařilo syntézou stejných prvků vyrobit stejnou plodinu, nemluvě o schopnosti růstu nebo reprodukční schopnosti. Každá plodina se chová jako naprogramovaný, s jasným záměrem stvořený objekt, který má svoji funkci, jasnou strukturu a skladbu, jasně dané podmínky a nadefinované vlastnosti.

Celek, nebo část?

V přírodě nacházíme pouze celky obsahující propojené složky jednotlivé části, které se díky ideálnímu složení vzájemně synergicky doplňují při zajištění zdraví nebo třeba při léčbě poškozených buněk. Podobné je využití prvků v organismu. Neexistuje prvek, který by nebyl závislý na jiném, spolupůsobí s řadou dalších faktorů a prvků k naplnění svých funkcí. Existují studie, které ukazují, že léčebně podávané celé plodiny měly významně lepší efekt než izolovaně podávaná léčivá složka bez podpůrných, synergicky působících vlivů více složek v ideálním poměru. V některých případech se izolovaná složka může dokonce stát pro organismus nevhodnou, toxickou či škodlivou – i přesto, že ta samá složka může mít v celém plodu významné léčebné vlastnosti.

Chléb

Nejednou jsem vyráběl chutný, hodnotný chléb nebo pečivo, jehož základ tvořily tři složky: mouka, sůl, droždí (plus voda). Četli jste někdy etiketu na chlebu? Dnes tam klidně najdete dvacet položek, které nikdy předtím neměly s chlebem nic společného, včetně navíc přidaného izolovaného lepku. Tyto přídavky jsou nazývány „přípravky zlepšující vlastnosti potravin“. Výrobci se opírají o zákon, který to povoluje ve stanovených limitech. Selský rozum mi však napovídá – není toho nějak moc?

Sójové párky

Složení náhodně vybraných sójových párků ukazuje, jak se tvoří „slepence“: voda, sójová bílkovina, olej, pšeničná bílkovina (lepek), vaječná bílkovina, modifikovaný škrob, zahušťovadlo. Mimo vody tam nenajdete žádnou přirozenou potravinu, pouze její části. Otázkou není ani to, jestli si je dám k jídlu, nebo ne. Problém tkví spíše v očekávání pozitivních zdravotních účinků jen proto, že jde o výrobek zdravé výživy a je sójový – což v podstatě ani tak moc není pravda. Také není na závadu, když si jej výjimečně koupím jako doplněk stravy, problém je spíš v tom, že lidé dnes konzumují méně a méně přirozených komplexních potravin a stále více „slepenců“.

Bílý prášek

Nahlédněme do složení sušeného sójového mléka: hydrogenovaný sójový olej, sušený kukuřičný sirup, lecitin, vápník, fosforečnan draselný, emulgátor E 471, oxid křemičitý, barviva E 160b a E 100, přírodně identické aroma. Znám dost lidí, kteří si objednávají tento bílý prášek na pytle v domnění, že se jedná o zdravou potravinu. Nejeden z nich měl po čase ztučnělá játra, příbytek na váze, alergii nebo nespecifikovatelné problémy, které vymizely po vysazení této směsi. Když takový produkt lidem přinese negativní dopad na zdraví, tak je kritika „sóji“ hotová, i přesto, že se sójou a jejími léčebnými vlastnostmi to nemá nic společné. Lidi, kteří takovou kritiku slyší a čtou, to pak odvádí od skutečné cesty za zdravím.

A je to jen proto, že lidé jsou ve svém stravovacím režimu tak upnuti na průmyslově zpracované „slepence“, které vypadají nebo chutnají báječně. A přitom žádná snaha o vylepšení naší potravy žádným „nutričním vědcem“ nebude lepší než ta přírodní, synergicky působící v komplexu léčivě působících složek.

V závěrech Světové zdravotnické organizace (WHO) se píše: „Výživové cíle naznačují, že zdravotní potřeby populace naplňuje nejlépe strava s vysokým obsahem sacharidů a nízkým obsahem tuků, bohatá na jídla obsahující sacharidy, např. cereálie, hlízy a luštěniny a zahrnující významný příjem zeleniny a ovoce.“

Lepší alternativa

Důležité je, abychom se podle možnosti vrátili k přírodním potravinám pro nejlepší preventivní, případně léčebný efekt. Stejně tak je potřebné vrátit se k přirozeným formám pěstování plodin, aby rajče bylo skutečně rajčetem, aby mrkev rostla v zemi a kapusta měla svou původní léčebnou sílu. Je dobré vzít v úvahu, že v přírodě nenajdeme: bílou mouku, nebo lepek, ale pšenici; bílý cukr, ale cukrovou řepu; slunečnicový olej, ale slunečnici; červené víno, ale trsy hroznů; kokosový tuk, ale kokos; jablečnou šťávu, ale jablko; otruby nebo vlákninu, ale obiloviny; izolovanou část plodu, ale plod celý.

Jestliže základ své stravy postavíme na celých komplexních přírodních produktech, jako jsou fazole, sója, rýže, oves, ořech, slunečnice, jablko, broskev, zelí nebo mrkev, nebo na výrobcích z nich, které zachovávají jejich původní vlastnosti, jako jsou mouka z celého zrna, vločky, kroupy, sójové mléko nebo tofu, ořechové pasty, sušené ovoce apod., bude to z hlediska výživy v rámci prevence proti nemocem to nejlepší. Když budeme mít tento dobrý výživový základ, pak si můžeme občas dovolit i nějaký průmyslově zpracovaný výrobek, nebo náš oblíbený „slepenec“. Budeme vědět, že nás nijak zvlášť neohrozí, protože základem je pro nás hodnotná a přirozená potrava.

Jak předejít nadbytku?

Lidé dnes trpí nadbytečným příjmem tuků, cukrů a dalších složek potravy, u kterých je žádoucí jejich snížení. Při konzumaci komplexní přírodní stravy a zachování principu pestrosti a střídmosti se téměř nemůže stát, že byste měli něčeho nadbytek. Je těžké sníst více ořechů nebo slunečnice při představě, že bych si je měl vylouskat. Ale předávkovat se slunečnicovým olejem nebo margarínem v jídle je velmi jednoduché, aniž bych si to uvědomoval. Nadbytek sójové bílkoviny nemohu získat ze sóji, aniž bych měl současně dostatek látek podporujících její metabolismus, nacházejících se v celé sóji. U výrobků obsahujících izolovanou sóju však mohu překročit zdravý limit lehce. Stejně tak jablka dodávají kompletní výživu včetně vlákniny, jablečná šťáva se však při svém metabolismu chová spíš jako jednoduchý cukr a není problém se „tekutou formou jablek“ předávkovat energií nebo jednoduchými cukry. Proto je přírodní a komplexní strava současně dobrou prevencí nadbytku nežádoucích složek potravy.

Z nové knihy Romana Uhrina 77 inspirací pro zdraví. Vydalo nakladatelství Vyšehrad spolu s Prameny zdraví.