Terapie přizpůsobení

Ježíš o něm ví. Ujímá se aktivity a osloví ho: „Vstaň, pojď doprostřed!“ (Mk 3,3). Tím byl učiněn první krok k uzdravení. Muž s odumřelou rukou reprezentuje lidi, kteří se přizpůsobují, jen aby nebyli nápadní a aby si někde nespálili prsty. Aby muž mohl být uzdraven, musí povstat a postavit se do středu, tak aby ho všichni měli na očích. Už se nemůže déle skrývat před zraky ostatních. Ježíš teď od něho žádá právě to, čemu se po celou dobu pečlivě vyhýbal – má se postavit doprostřed, má být pozorován a posuzován.

Ale pak se Ježíš za něho ujme střetu s ostatními, jemuž se vždy zoufale vyhýbal. Je to Ježíš, kdo se obrací na farizeje: „Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?“ (Mk 3,4). Vykládá jejích striktní dodržování zákona jako cestu, jak udělat prostor zlému a jak zničit život. Ten, kdo staví zákon nade vše, se nakonec dopouští zla a ničí lidský život. A tak se Ježíš, který stojí sám tady uprostřed synagogy, zadívá na farizeje, postupně sleduje očima jednoho po druhém, „zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce a s hněvem“ (Mk 3,5).

Snaží se tím farizejům říci: Buďte si takoví, jací chcete, mějte si tvrdé a zatvrzelé srdce. Nevyčítám vám to. Ale budu jednat tak, jak to pokládám za správné. Nedokážete mě zdržet od toho, abych následoval svůj vnitřní hlas. Přesně tento postoj Ježíš deklaruje před nemocným. Oslovuje ho: „‘Vztáhni ruku!‘ Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku“ (Mk 3,5).

Ježíš dělá zástupně pro nemocného to, co by udělal svobodný člověk: jedná suverénně a v souladu se svým vnitřním hlasem, v souladu s Bohem, aniž by se dal donutit míněním druhých jít určitým směrem. Nemocný to pochopí. Povzbudí ho to, takže vztáhne ruku a uchopí svůj život do vlastních rukou, ačkoli mu to může přinést konflikty. Stává se z něho jednající člověk, který se už nehodlá dále smiřovat s tím, že někdo jedná s ním a o něm, ale bez něj.

Z knihy Anselma Grüna Uzdravení skrze podobenství. Vydalo Karmelitánské nakladatelství.