Vědci útočí na města
Společně s brambory jsou uskladněny přímo pod její kanceláří zavařovací sklenice se zeleninou, která byla sklizena a zpracována v areálu školy.
Blízký skleník, který je nyní pokrytý sněhem, je v létě užíván k pěstování zelí, okurek a rajčat. "Nemá smysl děti učit pouze ve školních lavicích," říká slečna Tvanová. "Chceme jim rovněž ukázat, jak jíst zdravěji."
Hodiny pěstování zeleniny, které dává slečna Tvanová, jsou součástí ambiciózní kampaně na zlepšení zdraví obyvatelstva, která začala v sousedním Finsku a nyní inspiruje podobné projekty po celém světě. K tomu, aby pomohli lidem změnit jejich zvyky, počínaje konzumováním jídel bohatých na nasycené tuky, přes kouření až k pití, používají vládní úředníci přímý přístup, který nemá v dějinách zdravotnictví obdoby.
Základní myšlenkou je zaangažovat v tomto úsilí celou komunitu. To zahrnuje zdravotnické pracovníky, kteří navštíví město a přesvědčí místní představitele, od zástupců státu, přes učitele a pracovníky nemocnic o výhodách zdravého života a pozvou je, aby se o tuto dobrou zprávu podělili s místním obyvatelstvem. Zdravotníci dokonce navštěvují místní farmáře, které přesvědčují o nutnosti pěstovat zdravější plodiny. Někdy organizují soutěže, které dávají městu za úkol dosažení nějakého cíle, jako např. vymýtit kouření či snížit hladinu cholesterolu.
Dramatické výsledky
Tento agresivní přístup už přinesl na některých místech své ovoce. Za poslední tři desetiletí snížila Severní Karélie, což je finská provincie, ve které program vznikl, počet infarktů, úmrtí na srdeční onemocnění a úmrtí na rakovinu plic v každém případě asi o 70%. Průměrná délka života se u mužů prodloužila ze 63 let na asi 73 let a poté, co Finové v roce 1977 rozšířili program na celou zemi, celková úmrtnost na srdeční onemocnění se snížila na polovinu. Světová zdravotnická organizace (WHO) v současné době spouští zkušební verze tohoto programu po celém světě, od Číny přes Jižní Ameriku až po Střední Východ.
"Řešení, které nalezli v Severní Karélii, je pro nás velmi významné," říká Tom Kottke, kardiolog na Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesotě a vedoucí CardioVision 2020, což je program touto klinikou sponzorovaný, který finský program do značné míry kopíruje.
Program CardioVision, který začal před dvěma lety a jehož loňský rozpočet činil 250 000 dolarů, usiluje o to, aby se Olmstedský okres ve státě Minnesota stal během následujících dvaceti let po stránce kardiovaskulárních onemocnění nejzdravějším okresem celých USA. Mezi iniciativami, které mají sloužit dosažení tohoto cíle, jsou: soutěže v chůzi a program, který vysílá dobrovolníky do místních restaurací, aby vypočítali množství sodíku, kalorií a nasycených tuků, které obsahuje každé jídlo jídelníčku. Jídla, u kterých se zjistí, že jsou mimořádně zdravá, jsou pak na jídelníčku označena.
Ruská verze tohoto programu je postavena před velkou výzvu. Úmrtnost na srdeční onemocnění patří totiž u ruských mužů k nejvyšším na světě, zřejmě v důsledku stravy přesycené tukem a vysoké spotřeby tabáku a alkoholu.
Zabiják číslo 1
Kardiovaskulární onemocnění jsou celosvětově zabijákem č. 1 - a situace se stále zhoršuje. Podle amerického Střediska pro léčení a prevenci chorob se snižování úmrtnosti na srdeční onemocnění v USA poprvé po dlouhých letech zpomaluje. V chudých rozvojových zemích úmrtnost na srdeční onemocnění rychle roste. Vysvětlení, která nabízejí odborníci, se různí. V Rusku je dnes více lidí, kteří si mohou dovolit tučné jídlo, tabák a alkohol. U Číňanů, kteří měli tradičně velmi nízkou úmrtnost na srdeční onemocnění i množství nasyceného tuku ve stravě, nyní stoupá hladina krevního cholesterolu a zvyšuje se krevní tlak. Experti citují přitažlivost západního životního stylu charakterizovaného rychlým občerstvením, kouřením a nedostatkem pohybu.
Velkou otázkou je, zda tyto chudé země musejí udělat všechny základní chyby, které udělaly západní země "anebo je mohou přeskočit a předejít tak celosvětové explozi srdečních onemocnění," říká dr. Erkki Vertanainen, vedoucí oddělení epidemiologie a podpory zdraví na Finském zdravotnickém institutu.
Jak tedy Finové dosáhli úspěchu? Tvrdohlavým přesvědčováním.
Program se zrodil v provincii Severní Karélie, asi dvě stě kilometrů od Pitkaranta. Před třiceti lety měl tento nejchudší finský kraj dvakrát vyšší nemocnost na srdeční onemocnění než Finsko jako celek.
Pekka Pushka, lékař a epidemiolog, který projekt vymyslel a byl jeho hlavním průkopníkem na Ministerstvu zdravotnictví po téměř třicet let, si uvědomil, že srdeční onemocnění není problémem pouze několika náchylných jedinců, ale že je důsledkem životního stylu celé komunity. Je proto třeba přesvědčit celou populaci, aby změnila své návyky.
"Co se nám podařilo lépe než USA, je, že se nám povedlo uvést do pohybu celou komunitu," říká Vesa Korpelainen, kteří řídí kancelář projektu v Severní Karélii ve městě Joensuu.
Částečně to znamenalo přimět místní obyvatele, aby začali na péči o zdraví hledět jiným způsobem. Lidem bylo zřídka řečeno, aby převzali odpovědnost za své zdraví či aby dbali na svůj jídelníček anebo byli fyzicky aktivní. Pokud člověk onemocněl, šel k lékaři, a to bylo vše. První výzvou pro dr. Pushku a jeho tým byla změna místní stravy. V roce 1972 sestávalo typické jídlo v Severní Karélii z tučných mléčných výrobků a uzenin. Cokoliv zeleného bylo odmítáno jako "žrádlo pro zvířata," říká sedmapadesátiletý dr. Pushka.
Začal tedy spolu se svými kolegy navštěvovat místní farmáře specializující se na mléčnou výrobu i další výrobce potravin, hlásat přednosti stravy s nízkým obsahem nasyceného tuku a povzbuzovat k přechodu na pěstování plodin, jako jsou bobuloviny a jablka. I když byl projekt podporován finskou vládou, vědci nedisponovali žádnými prostředky, kterými by farmáře mohli donutit ke změně. Spoléhali se na pouhé přesvědčování a doufali, že logika jejich argumentů postupně odpor farmářů zlomí.
Najmutí výrobce uzenin
Ve většině případů bylo potřeba řady návštěv, aby se lidé rozhýbali. Jeden výrobce párků souhlasil s nahrazením vepřového masa houbami ve svých výrobcích - ovšem až poté, co sám prodělal infarkt. Jiní byli přesvědčeni osobním rozměrem celé akce. Jednoho jitra se objevil dr. Pushka ve velké pekárně a podařilo se mu přesvědčit výrobce, aby snížil obsah soli v chlebu, který produkoval, z 1,5% na 0,7 až 1%. Pekař rovněž souhlasil s tím, že začne namísto živočišného tuku užívat rostlinný olej. Dr. Pushka s kolegy stáli celé hodiny v supermarketech a rozdávali letáčky popisující prospěšné účinky lepší stravy, omezení kouření a větší fyzické aktivity. Podařilo se jim přesvědčit představitele škol, aby začali organizovat nekuřácké programy, ve kterých se studenti zavázali, že nebudou po dobu jednoho roku kouřit. Místní představitelé souhlasili s pořádáním soutěží ve snižování cholesterolu. Jeden z nich organizoval kurzy vaření.Ocenění se dostalo místnímu hokynáři, který přesvědčoval zákazníky, aby kupovali méně párků a aby vařili místo na živočišném tuku na rostlinném oleji.
Dr. Pushka vystupoval každý týden v televizní show, kde mj. měřil tlak a hladinu cholesterolu v krvi asi desítce obyvatel Severní Karélie - které pak vyzval k tomu, aby změnili své zvyky. Tato televizní série, která byla s přestávkami vysílána patnáct let, se stala pro některé Finy až posedlostí. Jednoho dne, když mělo být vysíláno další pokračování, řekl jeden soused dr. Pushkovi: "Hej, Pekko, umírám zvědavostí. Podařilo se té dívce z předešlého vysílání přestat kouřit?"
Žluté karty
A pak zde byly žluté karty. Dr. Pushka si uvědomil, že řada Finů neví, že mezi vysokým krevním tlakem a srdečním onemocněním je souvislost. Proto přiměl lékaře a sestry, aby měřili hodnotu krevního tlaku prakticky každému návštěvníku místní kliniky a naměřenou hodnotu zaznamenali na žlutou kartičku. Pacienti nosili kartičku u sebe a při další návštěvě lékaře byla na ni zaznamenána další hodnota. Tak mohli mít pacienti neformálně přehled o tom, kam směřuje jejich krevní tlak. Jednalo se o jednoduchý krok - karta se však stala pevným bodem v životě řady lidí a zřejmě i ona pomohla dostat problém s krevním tlakem pod kontrolu.
"Cizí lidé mne zastavovali na ulici, vytahovali své žluté karty a ukazovali mi, jakého dosáhli pokroku v hodnotách krevního tlaku," říká dr. Pushka. "Byli na své pokroky velmi hrdí."
Tisk i lékařští kolegové zpočátku úsilí dr. Pushky zesměšňovali. Dr. Pushka vlastní svázanou kopii svých oblíbených kreslených vtipů z té doby. Na jednom z nich ukazuje číšník na zákazníka sedícího u stolu a říká dalšímu číšníkovi: "Ujisti se, že se nepokusí propašovat do jídla svoji vlastní sůl." Mlékárenský průmysl, který měl hodně co ztratit, zveřejnil v novinách inzeráty, které zpochybňovaly prospěšné účinky snižování cholesterolu.
Práce dr. Pushky však přeměnila náhled obyvatel Severní Karélie na vlastní zdraví. Méně než 7% místních obyvatel si dnes maže chleba máslem, jedná se o prudký pokles oproti 90% obyvatel, které si chleba mazaly máslem v roce 1972. Spotřeba zeleniny na jednoho obyvatele se zvýšila ze dvaceti kilogramů ročně na padesát kilogramů ročně. Celková hladina cholesterolu v provincii klesla o 17%. V několika minulých letech se dostalo některým místním obyvatelům dodatečného zdravotního prospěchu použitím léků na snížení krevního cholesterolu, vedoucí projektu jsou však přesvědčeni, že změna stravy a životního stylu jsou rozhodujícími faktory.
Neexistují žádné přesné údaje o tom, kolik farmářů změnilo pod vlivem kampaně dr. Pushky způsob svého hospodaření. Zamyslete se však nad tímto: dnes je v celém Finsku asi 800 tisíc krav, což je poloviční počet oproti roku 1970. A během stejných tří desetiletí se ve Finsku prudce snížila spotřeba mléčných výrobků na hlavu. Před deseti lety vyráběl jeden z největších výrobců sýra v Severní Karélii, firma Valio Ltd., pouze plnotučné sýry. Dnes obsahuje 40% výrobků této firmy mnohem méně tuku.
Do světa
Dr. Pushka, který byl nedávno jmenován vedoucím oddělení neinfekčních onemocnění při WHO, slouží dnes po celém světě jako propagátor programu. Během let napomohl vzniku pilotních projektů v Číně, Čile, Íránu a Ománu.
Jeden z prvních pokusů využít program i jinde začal přímo na jeho zápraží. Asi před deseti lety si úředníci v oblasti Pitkaranta začali všímat úspěchu, kterého Finové dosáhli a požádali o pomoc. Prvním krokem bylo vzdělávání sester, lékařů a učitelů v komunitě asi 70 000 lidí v oblasti prospěchu zdravějšího životního stylu. Místní endokrinolog dnes například řídí diabetologickou školu, kde "se pacienti s cukrovkou učí odhadovat množství kalorií v různých jídlech, aby tak mohli snížit svoji váhu a zmenšit riziko komplikací tohoto onemocnění." Podobně jako ve Finsku se zde pořádají soutěže ve zdraví. Prakticky každý rok pořádají místní úřady soutěž, ve které se kuřáci zavážou, že nebudou aspoň jeden měsíc kouřit. Ti, kterým se to podaří , postupují do slosování hodnotných věcných cen a zájezdů. Rok po takové soutěži nekouří 15-20% jejích účastníků.
Přesto ještě mnoho mužů v Pikaranta, těsně za hranicemi, kouří, stejně tak jak rostoucí počet žen. Spotřeba alkoholu v této části Ruska stoupla a hladiny cholesterolu poklesly jenom nepatrně. Nedošlo k významnému snížení množství srdečních onemocnění.
Dalším problémem je tvrdošíjný odpor vůči změnám. Vloni v listopadu např. navštívil Anatolije Požilova, který se právě zotavoval z infarktu, zdravotnický pracovník, který tohoto padesátiletého mechanika varoval, aby přestal jíst stravu s vysokým obsahem tuku, kouřit a pít na posezení láhev vodky.
Pan Požilov jen pokrčil rameny a poklepal balíčkem cigaret u svého nemocničního lůžka. "Ruský muž kouří a pije až do padesátky," řekl. "A potom, pak už jen lituje sám sebe."
Organizátoři projektu mají však dlouhodobé plány a poukazují na pozitivní změny, které program přináší. Místní občané nyní používají k vaření hlavně rostlinné oleje namísto sádla a másla. Krevní tlak se podstatně snížil a výskyt hypertenze poklesl o 10%.
Gautam Nik, The Wall Street Journal, 14. ledna 2003