Víry a pověry
Chlapec začal křičet: "Zastavte! Zastavte! Moje víra vyletěla ven oknem!"
Co je to víra? Je možné ještě na konci 20. století věřit? Není to nějaký pozůstatek z dob dávno minulých, méně osvícených? Je-li však možné věřit, pak se mnou asi budete souhlasit, že skutečná víra nemůže vyletět ven oknem! Víra by měla být čímsi serióznějším.
Nesprávné představy o víře
O víře se v náboženských kruzích mluví hodně. Členové křesťanských církví se rádi označují za "věřící". Ale navzdory velkému množství informací o náboženství, které jsou dnes běžně dostupné, o víře mají mnozí lidé značně zkreslené představy.
Víra je víc než názor nebo míněníMnoho lidí dnes tvrdí: "Já také věřím. Jsem přesvědčen, že kdesi v nekonečném vesmíru kdosi musí být. Vždyť to všechno nemohlo vzniknout jen tak náhodou." Toto však není víra, to je názor, určité mínění či intelektuální přístup a pohled na věc.
Připomíná mi to známý příběh o provazolezci, který natáhl své dlouhé lano nad Niagarskými vodopády. Kolem se shlukl dav lidí - v tušení, že budou svědky neobvyklé podívané. A opravdu, provazolezec přešel před zraky užaslých diváků z jednoho konce lana na druhý a zpět. Pak se přihlížejících lidí zeptal: "Věříte, že přejdu po laně s kolečkem?" Většina diváků přikývla, muž opět vystoupil vzhůru a přešel s kolečkem po celé délce lana tam a zpět. Potom se znovu obrátil k shromáždění zvědavců a zeptal se: "Věříte, že dokážu po laně přejít také s člověkem sedícím v kolečku?" Někteří váhali, ale mnozí přikývli. Provazolezec okamžitě zareagoval. Přistoupil k jednomu muži, který předtím přikývl, že tomu věří, a řekl mu: "Jak je libo, nastupte si, prosím, do kolečka." "Já? Za nic na světě!" zaprotestoval dotyčný.
"Aha, vidíte," komentuje se tento příběh, "ten člověk neměl víru. Víra to znamená sednout si do kolečka." Souhlasím, že tento (zřejmě vymyšlený) příběh je dobrou ilustrací toho, že víra je rozhodně víc než jen názor, mínění, pohled na věc, intelektuální souhlas nebo přesvědčení.
Tento příběh je však velmi špatnou ilustrací toho, čím skutečná víra opravdu je. Víra není lehkověrnost a není to ani potřeštěnost. Opravdová víra od nás nežádá, abychom riskantním způsobem zacházeli se svým životem. Kdykoli lidé říkají, že "víra" je vede k tomu, aby hazardovali se svým životem, pak je zřejmé, že to není víra, ale troufalost. I když se považuji za věřícího člověka, do toho kolečka bych si rozhodně nesedl. Klidně mi můžete tvrdit, že moje víra je slabá. Ve městě Niagara Falls jsem viděl hodnověrné dokumenty, které svědčí o tom, jak podobní dobrodruzi skončili. Pro mě osobně (a Bible o tom také svědčí) víra musí být vždy založená na solidních důkazech (či důvodech).
Boží slovo nás upozorňuje, že "víru", která je určitým názorem, mají dokonce i démoni, což jim však nic nepomůže, protože v Božích očích to nemá žádnou hodnotu. Víra je tedy víc než jen názor, mínění nebo osobní pohled na něco.
Víra je víc než přesvědčení
Malý školák jednou řekl: "Věřít znamená být přesvědčený o něčem, o čem víte, že to tak není." Za skutečnou víru se často považuje to, když je člověk ochotný či schopný věřit tomu, o čem ví, že to není pravda!
Mnozí lidé si myslí, že budou-li o něčem velmi silně přesvědčeni, pak se to určitě stane. Ale je skutečně pravda, že když něčemu věřím - jsem-li o něčem přesvědčený, že se to stane realitou? Jestliže jsem přesvědčený, že na Měsíci je právě teď člověk, znamená to, že tam opravdu je? Samozřejmě nikoli, protože to neodpovídá skutečnosti. Jistě, někdo by mohl namítnout, že kdybych skutečně věřil, tak by tam byl. A jestliže tam není, pak je to důkaz, že mám "malou" víru.
Ale to není víra, to je manipulování mysli. Připomíná mi to příběh o mazaném kouzelníkovi z Afriky. Ten za horentní sumu prodal určitý, na pohled úplně běžný kámen. Ptáte se, jak je možné, že kdosi byl ochotný zaplatit za něj takový neuvěřitelný obnos? To proto, že kouzelník tvrdil: "Zaručuji vám, že vložíte-li tento kámen do kotle, potom i kdyby se v něm vařilo cokoli, nakonec se to všechno promění na čisté zlato. Toto je bájný kámen alchymistů." Lidé nevěřícně kroutili hlavou. To nemůže být pravda!
Ale kouzelník je ujistil, že to pravda je, a ještě dodal: "Má to jen jedinou podmínku: Nesmíte přitom myslet na červenou opici." Když nešťastný kupec přišel reklamovat tento "zázračný" kámen, protože nějak nefungoval, kouzelník se jednoduše zeptal: "A nemyslel jste přitom, když jste to v kotli míchal, na červenou opici?" A když nešťastník smutně přikývl, kouzelník jenom dodal: "Vždyť jsem vás varoval: Nesmíte přitom myslet na červenou opici! Tehdy to nefunguje!"
Opravdu vychytralý kouzelník! On dobře ví, že myslíte-li na to, že na ni nemůžete myslet, už na ni myslíte! Takže jste se chytil, jste v pasti. Nakoupil jste bez záruky a vidina toho, že dostanete zpět svoje peníze, které jste zaplatil za kámen, je zřejmě v nedohlednu. Kouzelník vám vaše peníze určitě nevrátí. A tak mu nakonec ten kámen jako bezcenný v bezmocnosti hodíte zpět a on ho obratem ruky prodá dalšímu lehkověrnému a bohatství chtivému zájemci.
Ale kolik "věřících" tvrdí, že budete-li o něčem dokonale přesvědčeni, tj. budete-li tomu "opravdu věřit", tak se to stane skutečností. Jestliže se vám to podaří, potom můžete získat cokoli na světě. Jestliže se však ve vaší mysli objeví jen malý stín pochybnosti, pak vám Bůh nedá to, o co prosíte.
Je až zarážející, kolik křesťanů si myslí, že vyslyšení jejich modliteb závisí na tom, jak dokážou zmanipulovat svoji mysl. Věřit podle nich znamená snažit se ze všech sil soustředit na to, že nesmím zapochybovat. A protože nikdy nejsem schopný zmobilizovat skutečně všechny své síly, tento přístup musí vést nevyhnutelně k tomu, že zapochybuji. Přesně jako s tím "zázračným" kamenem. Víra však není dlouhé lano, sahající až do "nebe", s jehož pomocí se mi podaří zmanipulovat Boha, což by měla být odměna za to, že se mi už podařilo zmanipulovat vlastní mysl. To není víra, to je pověra.
Měli bychom rozlišovat mezi pověrou a vírou. Pověra je založená na nepodložených souvislostech mezi jevy, na určitých představách či lidských výmyslech (jako např. černá kočka, kominík, pátek třináctého). Naproti tomu víra vždy spočívá na seriózních důvodech a faktech. Víra je tedy víc než silné přesvědčení. To, že jsem o něčem silně přesvědčený, ještě nemusí mít nic společného s vírou, klidně to může být i pověra. Pověry jsou totiž dodnes neuvěřitelně rozšířené.
ThDr. Daniel Duda, z edice Znamení doby