Výživa a rakovina

Zhruba lze říci, že vysoký výskyt rakoviny prsu je ve všech průmyslových zemích s výjimkou Japonska, a naopak nízký je ve všech rozvojových zemích. Frekvence výskytu rakoviny prsu je přitom v různých částech světa až do menopausy (přechodu) jen málo odlišná, avšak po menopauze výskyt rakoviny prsu v rozvinutých zemích výrazně stoupá.

Mezinárodní srovnávání ukazují, že věkově standardizovaná úmrtnost na tuto nemoc je tím častější, čím vyšší je v daných zemích spotřeba živočišných potravin. Ve shodě s tím je úmrtnost na tuto chorobu vyšší v zemích, kde se požívá více živočišných bílkovin. Daleko nejčastěji je uváděn vztah mezi rakovinou prsu a množstvím tuku ve stravě. Největší úmrtnost je v zemích s nejvyšší spotřebou tuků. Tento vztah sám o sobě je jasný. To, že diety s vysokým obsahem tuku podporují růst nádorů pozorovali již Tannenbaum (1942), Wynder et al. (1967) atd.

Úmrtnost na tuto rakovinu stoupá i souběžně se zvyšujícím se množstvím masa v dietě a také se zvyšujícím se množstvím mléka. Statisticky významná pozitivní souvislost byla zjištěna i mezi spotřebou vajec a rakovinou. Úmrtnost na rakovinu prsu naopak klesá s růstem spotřeby obilovin.

Za zmínku stojí, že na stravě výrazně závisí četnost výskytu rakoviny prsu u žen po menopauze, ale v mnohem menší míře před menopausou. Američanky v USA před menopausou trpěly rakovinou prsu třikrát častěji než Japonky, ale po menopause osmkrát častěji.
Nomura et al. (1978) zjistili, že v rodinách postihovaných rakovinou prsu jedli více hovězího a masa vůbec, více extrahovaného tuku, sýrů a měli vyšší socioekonomický statut.

Gaskin et al. (1979) zjistili, že věkově standardizovaná úmrtnost na rakovinu prsu v jednotlivých státech USA je tím vyšší, čím vyšší je spotřeba mléka, celková energetická hodnota stravy, spotřeba bílkovin, tuku a hovězího masa.

Srovnáme-li země se stejnou spotřebou tuku, potom nejméně jsou rakovinou postihovány ty země, kde se jí hlavně mononesaturované rostlinné tuky (Řecko, Španělsko). V těchto zemích je neporovnatelně nižší výskyt rakoviny než u nás či v Maďarsku, i když máme zhruba stejnou spotřebu tuku.

Armstrong a Doll provedli precizní matematickou analýzu vztahu úmrtnosti na rakovinu prsu a složení stravy v jednotlivých oblastech světa. Ukázali, že tato úmrtnost nejvíce souvisí s celkovou spotřebou tuku. Úmrtnost na rakovinu prsu naproti tomu negativně souvisí se spotřebou obilnin, tj. čím více se požívá obilnin, tím menší je úmrtnost na tuto rakovinu.

Stocks (1973) upozorňuje, že současně se spotřebou másla, mléka, sýrů (živočišných produktů) stoupá výskyt rakoviny prsu. Je to proto, že současně s mlékem se obvykle spotřebovává velké množství masa, živočišných potravin vůbec a tuků? Nebo škodlivé působení mají mléčné výrobky samy o sobě?

Havaj poskytuje výjimečné podmínky pro výzkum etiologie rakoviny, neboť zde žije pět hlavních různých etnických skupin, a to příslušníci kavkazské rasy (běloši), Japonci, Číňané, Filipínci a původní obyvatelé Havaje. Tyto skupiny požívají poměrně rozličnou stravu.

V těchto podmínkách se vyskytuje jedinečná příležitost zkoumat, které ze základních složek stravy přispívají ke vzniku rakoviny. Na základě velmi přísných statistických kritérií bylo zjištěno, že rakovina prsu je tím častější, čím vyšší je spotřeba celkového tuku, živočišného tuku, saturovaného tuku, nesaturovaného tuku a živočišných bílkovin (Kolonel et al. 1981). Každá z těchto složek při vzestupu spotřeby o 10 % byla spojena se vzestupem výskytu rakoviny prsu přinejmenším ve třech ze čtyřech věkových skupin o 20 %. Rakovina prsu byla naopak tím méně častá (negativní asociace), čím vyšší byla spotřeba uhlohydrátů.

Tato situace se skutečně potvrzuje v celém světě. Všude je výskyt rakoviny prsu tím vyšší, čím je strava dražší a „modernější", čím více obsahuje živočišných potravin.

Z knihy Tomáše Husáka „Rakovině zabráníš". Vydal PressArt. K zakoupení v prodejně Country Life, Melantrichova 15, Praha 1.