Zachraňte svá játra

Játra jsou také hlavním místem, kde se aktivuje, čistí, detoxifikuje a vylučuje většina léků a toxinů, které vstoupí do těla. Pokud nechceme svá játra přetěžovat, je velmi důležité vyhýbat se toxickým látkám, mezi něž na prvním místě patří alkohol.

Chronické onemocnění jater je v USA desátou hlavní příčinou úmrtí, zemře na ně každý rok přibližně 25 tisíc lidí. Játra mají naštěstí úžasnou regenerační schopnost, a to i v případě vážného poškození – pokud je přestaneme přetěžovat, je zde skoro vždy naděje na zlepšení stavu.

Již před třiceti lety jsem se během studia na lékařské fakultě dozvěděl, že nejlepší dietou při onemocněních jater, a to od akutní hepatitidy až po chronické selhávání jater, je nízkotučná strava s nízkým obsahem bílkovin a vysokým obsahem sacharidů. Sacharidy jsou zdrojem energie, který játra nejsnadněji zpracují. Sacharidy současně zvyšují tvorbu inzulinu, který napomáhá odstraňování potenciálně toxických bílkovin z těla. Data ukazují, že příjem sacharidů snižuje riziko cirhózy (chronického a často smrtelného onemocnění jater), zatímco příjem nasycených tuků významně zvyšuje rizika spojená s užíváním alkoholu. Strava s vysokým obsahem sacharidů navíc omezuje příjem bílkovin, které játra musí rozložit.

Bílkoviny ze stravy mohou přispět k tomu, že člověk, kterému selhávají játra, bude mít i další komplikace. V takovém stavu se produkty rozkladu bílkovin stávají pro tělo toxickými. Když dojde ke kumulaci aminokyselin a dalších látek, výsledkem často bývá encefalopatie a hepatické kóma. Člověk, které játra dobře nefungují, lépe snáší rostlinné než živočišné bílkoviny. Někteří pacienti s encefalopatií či v hepatickém kómatu byli dokonce účinně léčeni dietou, která nahrazovala živočišné bílkoviny rostlinnými.

Seznam látek, které mohou způsobit poškození jater, je velmi dlouhý. Mezi dva potravinové toxiny, u kterých se předpokládá, že mohou játra poškozovat, patří nitrosaminy (které se vyskytují zejména v uzeninách) a aflatoxiny (v plesnivém obilí a arašídech). Po alkoholu a stravě s vysokým obsahem tuků patří mezi nejčastější příčinu poškození jater léky – volně prodávané i na předpis.

Ztučnělá játra

Steatóza jater je onemocnění, ke kterému dochází, když se v jaterní tkáni akumuluje větší množství tuku. Toto onemocnění může mít vážné následky, může dojít k zánětu, tvorbě fibrózní tkáně či cirhóze. Pitvy ukázaly, že 10-51 procent lidí živících se typickou západní stravou trpí mírnou až závažnou steatózou jater – můžeme se obávat, že při současné epidemii obezity tato čísla jen porostou. Toto onemocnění se nejčastěji vyskytuje u alkoholiků, obézních, diabetiků a/nebo při zvýšené hladině triglyceridů. Asi 75 % postižených tvoří ženy a 70-100 % jsou lidé s nadváhou či obézní.

Polovina pacientů si stěžuje na únavu a/nebo nepříjemné pocity v horní části břicha, ostatní žádné problémy nepociťují. Onemocnění se diagnostikuje prostřednictvím běžných krevních testů – pokud se ukáže, že hladina jaterních enzymů ALT či GGT je zvýšená.

Se zvýšenou hladinou jaterních enzymů je spojena vysoká spotřeba tuku a olejů. Studie ukázaly, že již zhubnutí o 10-15 % v důsledku přechodu na zdravou stravou a zařazení pohybového režimu představuje při léčbě jater velmi účinné opatření. Výsledky se projeví snížením hladiny jaterních enzymů a zmizením tuku z jaterních tkání, které je zjistitelné při biopsii (což je procedura, kterou nedoporučuji).

Předem bylo ovšem třeba vyloučit, jestli steatóza nebyla způsobena infekcí, specificky hepatitidou (žloutenkou) nebo léky, které člověk užívá.

Infekční žloutenka

Hepatitida (zánět jater) je obvykle způsobena virovou infekcí, v jejím pozadí mohou ale také stát léky a další chemické toxiny. Virová hepatitida se běžně klasifikuje jako typu A, B či C (i dalšími písmeny). Virus se šíří těsným kontaktem s infikovaným člověkem anebo jeho tělesnou tekutinou (slinami, krví či semenem). Žloutenky typu B a C jsou skoro vždy spojeny s užíváním drog, krevními transfúzemi a/nebo sexuálním stykem. Žloutenka typu A se často předává potravou nebo nápoji. Naštěstí existují efektivní vakcíny na žloutenku typu A a B, které silně redukují riziko infekce.

Pokud k infekci dojde, tělo se snaží virus eliminovat. V některých případech se to nepodaří a infekce se stane chronickou. Mezi 75 a 80 procenty těch, kteří se nakazí žloutenku typu C, dojde k rozvoji chronické podoby onemocnění, přičemž u více než 25 % pacientů se během následujících čtyřiceti let rozvine cirhóza.

Osobně jsem se setkal s několika jednotlivci, kteří byli schopni vyléčit se z pokročilé chronické hepatitidy prostým přechodem na nízkotučnou, čistě vegetariánskou stravu – nevím však o žádném publikovaném vědeckém výzkumu, který by toto v této chvíli potvrzoval.

Z knihy Johna McDougalla Digestive Tune-Up.