Zánět, blízko i daleko

Otázka č. 2: Pokud se zánět vyskytuje na jednom místě a v tomto místě produkuje zánětlivé mediátory, jsou škodlivé účinky lokální nebo se projeví i jinde? Nebo se projeví všude?

Myšlenka, že tyto otázky jsou vzájemně provázané, je podpořena zkušenostmi lékařů, kteří velmi dobře vědí, že když vidí pacienta s jedním zánětlivým onemocněním, vyšetření často ukáže, že v menším rozsahu jsou přítomna i další zánětlivá onemocnění. Starší pacienti s příznaky ateromu v jedné nebo více koronárních tepnách obvykle trpí také vysokým krevním tlakem, mívají nižší než optimální kostní minerální denzitu, snížení plicních funkcí, problémy s klouby, příznaky narušené kognitivní funkce či pokožku, která je suchá, velmi tenká a křehká (pergamenová kůže). Vzhledem k tomu, že tyto změny běžně zaznamenáváme u starších pacientů, mylně je interpretujeme jako nedílnou součást stárnutí.

Ale ve většině případů jde o něco jiného. Jsou to příznaky chronického zánětu, jenž je z velké části důsledkem chronické intoxikace. Otrava je do značné míry způsobena stravou, jež je kaloricky hustá, ale na živiny chudá; obsahuje minimum protizánětlivých živin a naopak přetéká prozánětlivými složkami.

Místo (nebo orgán) v těle, kde se klinické příznaky chronického zánětu objeví nejdříve, může být ovlivněno genetickými a specifickými nutričními faktory (jako je funkční nedostatek některé živiny nebo skupiny živin) nebo i problémy souvisejícími s pracovním či jiným zatížením; u běžce se například vyvine artritida v kolenním kloubu anebo v kotníku. Ale to je jen začátek.

Existují dobré důkazy o tom, že přítomnost jednoho zánětlivého onemocnění může způsobit aktivaci dalšího, zjevně nepříbuzného onemocnění, což vede k četným poruchám prostřednictvím aktivace zánětlivé odpovědi, která urychluje destrukci zdravé tkáně a vyvolává progresi onemocnění, a to jak lokálně, tak i vzdáleně.

Máte paradontózu?

Tak například periodontální onemocnění produkuje významné množství prozánětlivých mediátorů v ústní dutině. Některé z nich se vstřebávají lokálně, zatímco zbytek je polknut ve slinách a před vstupem do krevního oběhu absorbován v tenkém střevě. To pomáhá vysvětlit, proč je onemocnění parodontu spojeno se zvýšeným rizikem nejen lokální patologie, jako je rakovina ústní dutiny, ale také onemocnění v odlehlých místech, jako je srdeční onemocnění, hypertenze, rakovina slinivky a ledvin a různé leukémie. Červené skvrny v umyvadle jsou tak výstražným znamením.

Nadměrná tuková tkáň je také prozánětlivá. Obezita je nyní vnímána jako stav systémového chronického zánětu nízkého stupně. Jak adipocyty, tak makrofágy, které napadají velké depoty tuků, produkují řadu potenciálně škodlivých prozánětlivých sloučenin.

Existují důkazy, že tento zánět je snižován nebo inhibován dietou bohatou na protizánětlivé živiny, jako jsou omega-3 mastné kyseliny, mikronutrienty rozpustné v tucích (vitamín E a lykopen), obecně karotenoidy a různé polyfenoly. Naneštěstí jídelníček založený na konzumaci vysoce rafinovaných a kaloricky hustých potravin, díky kterému tolik z nás trpí nadváhou či obezitou, obsahuje pouze minimální množství omega-3, vitamínů, karotenoidů a polyfenolů.

Výše uvedené vysvětluje, proč nadváha a obezita jsou spojeny s vyšším rizikem diabetu, srdečních onemocnění, hypertenze, mrtvice a rakoviny prsu, jícnu, ledvin, slinivky břišní, endometria, tlustého střeva a konečníku.

Některé tuky nebezpečnější než jiné

Jedná se o poměrně systémové zvýšení rizika, ale existují i ​​regionální nebo místní faktory. Některé tuky jsou nebezpečnější než jiné, což může být způsobeno jejich umístěním. Podkožní tuk a tuk uložený kolem boků či hýždí je – oproti intraabdominálnímu nebo viscerálnímu tuku – méně pravděpodobně spojen s výše uvedenými problémy. Je to proto, že viscerální tuk bývá spíše napadán makrofágy; makrofágy, které napadají viscerální tuk, jsou pak agresivněji prozánětlivé než ty, které se nacházejí v podkožním tuku. A protože břišní tuk sousedí s břišními orgány, tak jakékoli prozánětlivé sloučeniny unikající z viscerálního tuku dosáhnou vyšších koncentrací v břišních orgánech než stejné sloučeniny produkované tukem kolem kyčlí. To pomáhá vysvětlit, proč pohyb, jenž je nejlepším způsobem, jak snížit intraabdominální tuk, přináší jak kardioprotektivní, tak chemicko-ochranné účinky.

Pokud jde o chronický zánět tlustého střeva, musíme zvážit další klíčový faktor, a to celkovou rovnováhu mikrobiomu. Vysoce rafinovaná strava obsahuje jen minimální množství probiotické vlákniny – toto vytváří předpoklady ke tvorbě takové mikrobioty, která je převážně gram negativní.

Zvýšené množství lipopolysacharidu (LPS) v tlustém střevě a současné snížení produkce butyrátu nevyhnutelně vyvolávají lokální nadměrný chronický zánět. Díky následnému vyluhování těchto zánětlivých mediátorů do krevního oběhu a vzniku fenoménu zvaného „propustné střevo“, pak dojde k vytvoření zánětu i jinde. To je zřejmě způsob, jak zánětlivé onemocnění střev zvyšuje riziko onemocnění v mnoha jiných tkáních. Existuje proto spousta dobrých důvodů, proč provést takové úpravy jídelníčku, aby obsahoval značné množství prebiotické vlákniny. Tím se změní rovnováha mikrobioty zpět na gram pozitivní. Tímto způsobem se sníží hladiny LPS ve střevě, zvýší produkce butyrátu a sníží zánětlivost.Jak může člověk vědět, že bude mít z tohoto přístupu prospěch, aniž by podstoupil nákladnou fekální genetickou analýzu? Dobrým vodítkem je chronická zácpa, podobně jako záznamy o stravě, jež ukazují na významnou spotřebu vysoce zpracovaných potravin. Může však existovat i jemnější nápověda.

Protizánětlivé a antioxidační účinky

U pacientů s příznaky chronického zánětu v jiných tkáních než ve střevech bude kombinace omega 3 / polyfenolů obecně postačovat ke zmírnění bolesti a ztuhlosti a - často - ke stabilizaci zdravotního stavu. Pokud jsou však mikrobioty většinou gramnegativní a prozánětlivé, často shledávám, že kombinace omega 3 / polyfenolu je nedostatečná pro snížení bolesti a ztuhlosti v bocích, stehnech a pánevním pletenci. V takových případech přidání ZinoBiotic je obvykle dost odstranit symptomy, a já věřím, že je to proto, že snížení zánětlivého stresu v tlustém střevě snižuje lokální hladiny zánětlivých mediátorů.

To pravděpodobně ovlivňuje i fyzicky sousední omentum, komplexní a atypický imunitní orgán, který se podílí na diferenciaci mezi vlastním a ne-vlastním střevem a břichem. Omentum má tendenci sbírat metastazující rakovinné buňky a podporovat růst nádoru (14), ale v této době není známo, zda je to nevyhnutelně případ, nebo zda je to pravda pouze u moderních, podvyživených a prozánětlivých subjektů. Domnívám se, že pokud dieta obsahuje dostatečné množství prebiotik a mikrobiota tedy produkuje vysoké hladiny butyrátu, který přechází do omentum přes mezenterickou cirkulaci a lokální difúzí, mohou se účinky moderního nádoru na rakovinu zmenšit nebo dokonce zmizet.

To je v tuto chvíli pouze pracovní hypotéza, kterou doufám, že bude schopna v roce 2020 otestovat.
Zvažme proto významné zvýšení příjmu potravin s protizánětlivými a antioxidačními účinky. Všechny nerafinované rostlinné potraviny vykazují protizánětlivé a antioxidační účinky; nejsilnější však byly zjištěny u bobulovin (borůvky, maliny, ostružiny, jahody, třešně atd.), brukvovité zeleniny (brokolice, květák, růžičková kapusta, zelí), ovsa, hub (např. hlíva ústřičná), kurkumy, oregana, cibule, skořice či lístků čajovníku (zelený čaj).

Zvažme také techniku ​​redukce stresu. Chronický stres totiž zvyšuje sérový kortizol, což podporuje tendenci vytvářet a ukládat viscerální tuk. Zařazení dostatku fyzické aktivity i relaxace a odpočinku do každého našeho dne tak dává i v této souvislosti velký smysl.

Paul Clayton, Oxford