Jób (kde je můj otec)

Jóbův příběh klade modernímu čtenáři mnoho otázek. Co si máme myslet o rozhovoru mezi Bohem a satanem o Jóbových nejhlubších pohnutkách? Jak sladit představu o milujícím Bohu s náznakem, že má prsty v utrpení, které musí Jób snášet? Na konci příběhu má Jób opět velkou rodinu a je bohatší než dříve. Znamená to, že děti, které ztratil, mu byly nahrazeny pozdějším potomstvem?

Komentátoři se potýkají i s mnoha dalšími problémy. Přečetl jsem některé jejich komentáře, ale odpověď na své otázky jsem nenašel. Z knihy Jób si beru jedno hlavní ponaučení – Jób se neobrací k Bohu zády ani tehdy, když spadne na samé dno. Dokonce odmítá poznámku své manželky, která ho vybízí, aby se vzdal víry v Boha, když ho postihlo tolik neštěstí. Jób neakceptuje ani názory svých přátel, kteří mu naznačují, že ho Bůh trestá proto, že tají něco hříšného. Svou víru shrnuje do těchto nesmrtelných slov: „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ (Jb 2,10).

Buďme vděční, že do biblického kánonu byla zařazena i kniha Jób. Ano, nechává nám mnoho nezodpovězených otázek, ale zároveň nám poskytuje inspirativní příklad, jak si i v těžkých zkouškách udržet víru.

Nebeský Otče, netuším, jaké problémy mě v budoucnosti čekají. Pomoz mi, abych se k Tobě nikdy neotočil zády, ať se stane cokoliv.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.