Bereme zadarmo

Bůh prostřednictvím proroka Ezechiela ubezpečuje izraelský lid o tom, že přes všechny jejich hříchy, za které se dostali do babylónského zajetí, bude o ně pečovat stejně, jako dobrý pastýř pečuje o své ovce (34,11). Říká, že jim dá nové srdce a nového ducha, vymění jejich „kamenné srdce“ za srdce „z masa“ (36,26.27). Ale potom následuje další výrok Hospodina. „Nemyslete si, že bych to činil kvůli vám. To si uvědomte. Já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal.“

Z jednoho úhlu pohledu to vypadá, jako by Bůh vyčítal: „Nemyslete si, že jste tak dobří, že jste si to zasloužili. Nemyslete si, že si můžete něco ode mne koupit nebo se mnou vést výměnný obchod. Nemyslete si, že jsem to udělal kvůli vám. Já, Hospodin, jsem to vyhlásil a vykonal. Je to moje záležitost.“ Má se z těchto vět člověk radovat, nebo spíše schovat hlavu do dlaní a stydět se, případně se cítit dotčen? Je v tomto Hospodinově výroku nějaké povzbuzení? Určitě!

Hospodin říká: já to udělám, i když mi nemáte čím zaplatit. Máme snad čím zaplatit? Vždyť nemáme co dát, čím si Boží přízeň zasloužit, nemáme ani protihodnotu pro výměnný obchod. A když si toto uvědomíme, přichází vděčnost. Vděčnost, že bereme od Boha „zadarmo“ (Zj 22,17).

A proč to Bůh připomíná? Pouze proto, abychom neměli pocit, že přece jenom jsme si jeho dary alespoň „kousíčkem“ zasloužili. Takové je totiž běžné lidské uvažování. Něco za něco. Ale v případě Boha a jeho daru pro nás je to něco za nic. Pouze za ochotu dar přijmout a následně podle toho zařídit svůj život. Díky, Pane.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.