Nechci, aby svévolník zemřel

Ezechiel vystupuje ve složitém období judských dějin. Národ je v zajetí a jeví se, že všechno je ztraceno, protože Bůh svůj lid opustil. Bůh ale skrze proroka upozorňuje na to, že lidé opustili jeho.

Pozitivní však je, že ve výčtu jejich hříchů zaznívá naděje pro ty, kteří se vzpamatují a vrátí se k Hospodinu. Není to jediný výrok, kdy je nabízena milost těm, kteří začnou brát Boha vážně. Bůh opakuje toto poselství několikrát. Hospodin nechce, aby svévolník zemřel. Naopak si přeje, aby se odvrátil od svých cest a byl živ. A proto lid vyzývá: „Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest. Proč byste měli zemřít?“

Je zajímavé, že Bůh mluví přímo o svévolníkovi. Nezaobalí to do obecného výrazu člověk nebo bezobsažného „vy všichni“. Uvádí přímo svévolníka, aby bylo jasné, že jeho nabídka se týká i takového člověka, jehož ostatní zařadili mezi ty, kterým již není pomoci. Ale to ještě není všechno. Bůh dokonce říká, že „svévole nezpůsobí pád svévolníka v den, kdy se odvrátí od své svévole“. Žádná zkušební doba, žádné ověřování si jeho nápravných kroků apod. V ten den…

A ještě něco. Žádný z jeho hříchů, kterých se dopustil, mu nebude připomínán. Bůh si nenechává v záloze výtky za minulé hříchy. Nepřipomíná, jak velká byla jeho milost, protože jeho předcházející hříchy byly tak obrovské. Ne! Hřích nebude vzpomínán.

A tak je namístě připomenout, že Boží soud se vždy pojí s nabídkou milosti. Tato skutečnost je v Písmu opakovaně připomínána. Není to úžasné? Pane, nemůžeme jinak než Ti děkovat.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.