Bylo mi líto

Pro dnešního člověka, který se začte do dané kapitoly, musí být tato pasáž Bible zvláštní. Je předznamenána slovy: „toto praví Panovník Hospodin“ (v. 3). Nejde tedy o prorokova slova. Bůh mluví o tom, že izraelský národ, toho času v egyptském zajetí, se mu neustále zpronevěřoval a klaněl se egyptským modlám se vším, co k této modloslužbě patřilo. Pochopitelně Bůh projevil svoje rozhořčení. Ale přesto je vyvedl z egyptského zajetí (v. 9). To bylo poprvé.

Po vysvobození jim znovu dal návody pro život, ale lid se opět vzepřel těmto radám a znevážil je. Hospodin „přísahal“, že je neuvede do zaslíbené země. Ale ve verši sedmnáctém jsme četli: bylo mi jich líto, proto jsem s nimi neskoncoval. To bylo podruhé.

Oslovil tedy mladší generaci. „Neposkvrňujte se modlami…, ale řiďte se mými nařízeními. … Ale i synové se vzepřeli, neřídili se…, nedodržovali…“ (v. 21). A tak Bůh řekl, že na ně vyleje své rozhořčení (v. 21). Jak se ale již potřetí Bůh zachoval? „Ale zadržel jsem svou ruku“ (v. 22).

Tak tedy „jděte a služte si svým modlám“, říká Hospodin (v. 39). „Tam si připomenete všechny své skutky, jimiž jste se poskvrňovali, a zhnusíte se sami sobě pro všechny zlé činy, jichž jste se dopouštěli. I poznáte, že já jsem Hospodin, až pro své jméno s vámi naložím ne podle vašich zlých cest ani podle vašich zvrhlých skutků…“ (v. 43.44). A to je počtvrté.

Jak úžasná je trpělivost našeho nebeského Otce. Neznamená to, že ji můžeme znovu a znovu zkoušet, ale buďme vděčni Bohu za takový přístup k nám. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.