Onezimus (užitečný, prospěšný)

V novozákonní době bylo otroctví běžným jevem. Onezimus je jedním z mála otroků, které známe podle jména. Patřil Filemonovi, křesťanovi, který žil pravděpodobně v Kolosech. Onezimus utekl a nějaký čas pobýval na místě, kde byl vězněn Pavel. Nevíme, kde to bylo, protože Pavel byl během svého působení vězněn na různých místech. Pavel Onezima dobře znal. Když píše Filemonovi ze své vězeňské cely, mluví o Onezimovi jako o svém „synovi“ (Fm 10). Pavlovi šlo v tomto dopise hlavně o to, aby Filemon jako otrokář přijal Onezima po jeho návratu jako „milovaného bratra“ (v. 16) a nedělal mu velké problémy.

Pro nás je obtížné představit si Onezimovu situaci. Stal se křesťanem. Na krátkou dobu okusil svobodu. Nyní ho apoštol vyzval, aby se vrátil ke svému pánovi a „bratrovi“ v Kristu, ale stále i svému majiteli. O vztahu mezi Filemonem a Onezimem od tohoto momentu můžeme jen spekulovat. Doufáme, že Pavlova intervence opravdu přispěla k tomu, že už mezi nimi nebyl jen vztah pán – otrok, ale také bratrské pouto.

I dnes se mohou vztahy komplikovat v důsledku různého společenského zařazení či nastavení. Majitelem domu, který si pronajímáte, je jiný křesťan. Další křesťan může vést firmu, která konkuruje té vaší. Člověk, který je v práci vaším šéfem, možná sedí na bohoslužbě vedle vás. Spojit „bratrské“ a „sesterské“ vztahy s dalšími vztahovými aspekty může představovat určitou výzvu. Musíme však najít způsob, jak spolu vycházet, protože jsme především bratři a sestry v Kristu.

Pane, děkujeme Ti, že jsi Otcem nás všech. Pomoz nám, abychom si uvědomovali, co znamená být „bratrem“ nebo „sestrou“ našich spoluvěřících.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.