Žalářník

Žalářník s úžasem naslouchal modlitbám a zpěvu uvězněných apoštolů. Když je přivedli, viděl jejich oteklé, krvácející rány a sám nařídil, aby jim dali nohy do klády. Očekával, že od nich uslyší žalostný nářek a proklínání; namísto toho však slyšel radostné písně a chvalozpěvy. Když usínal, dosud mu zněly v uších. Nyní ho probudilo zemětřesení a chvění vězeňských zdí. Leknutím vyskočil a s hrůzou zjistil, že všechny dveře vězení jsou otevřené.

Ve svém zoufalství měl pocit, že pro něj bude lepší, když sám ukončí svůj život, než aby podstoupil potupnou popravu. Vytasil meč a chtěl se zabít. Vtom však zaslechl Pavlova povzbudivá slova: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“

Žalářník upustil meč, zavolal, aby mu přinesli světlo, a spěchal do vnitřního vězení. Chtěl se podívat, co je to za muže, kteří mu jeho surové jednání oplácejí laskavostí. Došel až k apoštolům, vrhl se jim k nohám a prosil je o odpuštění. Zatoužil po stejném pokoji a radosti, které vyzařovaly z apoštolů. Spatřil v jejich tvářích nebeské světlo. V hluboké pokoře prosil apoštoly, aby mu ukázali cestu života.

Všemohoucí Bože, pomoz nám milovat i zdánlivé nepřátele a být ochotni podělit se s nimi o Tvou lásku.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.