Máme ke komu volat

Příběh Jonáše je nám dobře známý. Tento prorok odmítl Boží pozvání ke spolupráci na záchraně obyvatel města Ninive a odplouvá na lodi přesně na opačnou stranu, než město Ninive leží. Domníval se, že se tím tohoto úkolu zbavil, a nemusí přinášet poselství milosti nepřátelskému národu. Před Bohem se ale utéct nedá. Přichází bouře, a to taková, že i profesionální lodníci jsou bezradní. A tak se obracejí na Jonáše s prosbou: modli se ke svému bohu. Nechtějí po něm, aby vykonával práci, které nerozuměl a kterou neuměl, pouze chtěli, aby se modlil ke svému bohu.

I ve společnosti, ve které žijeme, může dojít k „bouři“, se kterou si ani profesionálové nebudou vědět rady. Někdy mohu přiložit osobně ruku k dílu nebo poslat peníze, aby patřičné organizace pomohly, eventuálně být příkladem ve třídění odpadu, abych přispěl k udržitelnosti s ohledem na ekologii. Ale jsou situace, kdy věcem nerozumíme, a proto nemůžeme přispět k řešení. Nebo nemůžeme pomoci, protože jsou události pro nás zeměpisně příliš vzdálené. Prostě není v naší moci se nějakým způsobem podílet na řešení. Jak jako jedinec mohu pomoci tomu, aby se zlepšil morální stav společnosti, jak mohu přispět k tomu, aby se ukončila válka mezi národy, jak mohu přispět k tomu, aby se například snížila inflace na únosnou míru?

Modli se ke svému bohu. Námořníci tím mysleli nějakého pohanského boha, ale Jonáš měl Boha Stvořitele, který je zároveň naším nebeským Otcem. A tak když „nemůžeme nic dělat“, můžeme se modlit ke svému Bohu. Nakonec i situace ve světě k tomu přímo vybízí, stejně jako námořníci vybízeli Jonáše. Díky, Pane, že se máme ke komu obracet, i když se situace zdá neřešitelná.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.