A neučinil tak

Studoval jsem Bibli s člověkem, který mně při každém setkání opakovaně tvrdil, že je tak hříšný, že mu Bůh nemůže odpustit. Marná byla moje snaha mu vysvětlit, že „jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1J 1,9). Jeden týden jsem mu to řekl, a další týden mne opět přesvědčoval, že jemu není pomoci.

My ale v textu čteme, že Bůh viděl, jak si obyvatelé Ninive po poselství, které jim zvěstoval skrze Jonáše, počínají. Že toto poselství přijímají, uvědomují si svoje hříchy a touží po záchraně. Proto neučinil to, co zamýšlel v případě, kdyby se neobrátili. Bylo to po jenom obřadu křtu, kdy mně jeden z pokřtěných řekl: ta voda musela být po mně úplně špinavá od mých hříchů. Samozřejmě je to obraz, ale přesně vystihuje to, co se stane, když člověk přijme nabídku našeho Pána a obrátí se. Hřích je mu odpuštěn.

Jsme v očích lidí i svých „málo“ hříšní? Bůh nám je ochoten odpustit. Jsme „hodně“ hříšní? I tehdy je nám Pán ochoten odpustit. A pokud jsme tak hříšní, že máme dojem, že nám již nemůže být odpuštěno, potom je nám Bůh stejně tak ochoten odpustit. Nelámejme nad sebou, ale také nad nikým jiným hůl. Protože když Bůh uvidí, že se odvracíme od své zlé cesty, potom nedopustí to, co by přišlo přirozeně jako důsledek našeho počínání. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.