Od zrna ke kuřeti

Zemědělské farmy chovají zvířata v klecích, bez možnosti pohybu a za aktivní pomoci antibiotik či hormonů. Výsledkem jsou tlustší krávy nebo vepři, z jejichž masa lze připravit řízky s dvojnásobným obsahem tuku oproti zvířatům s možností volného pohybu. Problémem je, že za tento "pokrok" těžce platíme. Každý z nás musí jíst, aby mohl žít, avšak to, co jíme, má pro naše zdraví zhoubné účinky.

Znamená to tedy, že jídlo, které jíme, může přímo způsobovat různá onemocnění?
Ano, epidemiologické studie to v zásadě potvrzují. Před sto lety umíralo na aterosklerotická onemocnění cév pouze 10-15 procent Američanů. Dnes je to již přibližně 40 procent. Také na rakovinu umíralo tehdy méně než 6 procent lidí, zatímco dnes se toto číslo blíží 26 procentům.

To rozhodně není normální. Nevěřím tomu, že bychom byli předurčeni umírat v tak veliké míře na srdeční infarkt, mrtvici, komplikace cukrovky, rakovinu tlustého střeva či prsu. Výrazný nárůst onemocnění srdce a cév byl ve Spojených státech zaznamenán po 1. světové válce. Přímo explozivní nárůst těchto onemocnění byl však zaznamenán po 2. světové válce, kdy si lidé najednou mohli dovolit stravu skládající se především z potravin živočišného původu. Potravinářský průmysl také začal produkovat stovky vysoce upravených jídel, která byla hodně energetická, ale přitom chudá na vitamíny a další nezbytné látky.

Není to všechno jenom náhodná souhra okolností?
Těžko. Těmito problémy je postiženo obyvatelstvo všech vyspělých zemí západní Evropy a severní Ameriky. Naproti tomu obyvatelé venkova v Číně, Japonsku a vůbec v jihovýchodní Asii, kteří mají omezený přístup k tučným potravinám živočišného původu, netrpí téměř vůbec srdečními infarkty. Podobně se ani většina lidí žijících na africkém venkově či ve střední a jižní Americe nemusí obávat cukrovky nebo onemocnění srdce a cév. Ovšem severní Amerika, Austrálie, Nový Zéland a rozvinuté země Evropy a Asie, kde je strava bohatá na tuk, jsou zaplaveny epidemií srdečních onemocnění a cukrovky.

Přitom však hlavní viníky, kteří poškozují tepny, a tím ohrožují mnohé důležité metabolické funkce, známe - je to nedostatek vlákniny a přemíra tuků ve stravě. Díky sklerotickým změnám tepen dostane každý den 4 000 Američanů srdeční infarkt, jedna třetina dospělé populace trpí vysokým krevním tlakem a další tisíce lidí jsou každoročně ochromeni mrtvicí. Nevyvážený způsob života vede k tomu, že se obezita stává epidemickým onemocněním a každých 50 sekund je diagnostikován nový případ cukrovky.

V České republice na tom snad ale nejsme tak špatně.
Právě naopak. Situace v České republice je v mnohém ještě horší než v severní Americe a západní Evropě. Již od šedesátých let u nás prudce stoupá výskyt civilizačních onemocnění. Především po 2. světové válce dochází k dramatické změně jídelníčku. Zdůrazňuje se význam potravin živočišného původu (maso, mléko, vejce), na jejichž produkci se soustředí také potravinářský průmysl. Ceny zmíněných potravin jsou navíc uměle podporovány státem.

Naše situace je dnes nápadně podobná situaci Spojených států šedesátých let. S postupným odhalováním rizikových faktorů srdečních onemocnění (kouření, vysoký krevní tlak, obezita, cukrovka, cholesterol a živočišné tuky) se začala prosazovat preventivní opatření. U nás je tento vývoj opožděn o 20 až 30 let. To vše mělo negativní dopad na zdravotní stav obyvatelstva, jakož i na délku života, která se u nás od šedesátých let zkracovala jak u mužů, tak u žen.

Teprve v posledních šesti letech se tento negativní trend zastavil a projevilo se i určité zlepšení. Délka života u nás opět pomalu roste, přestože je stále nižší než v Portugalsku, které vykazuje nejnižší hodnotu mezi zeměmi Evropské unie. V České republice tvoří nemoci srdce a cév 55 procent příčin úmrtí, dalších 25 procent připadá na rakovinu. Neustále se zvyšuje počet lidí s cukrovkou; v současnosti je u nás evidováno více než 550 tisíc lidí s touto civilizační nemocí.

Jak je možné, že došlo k tak závažným změnám ve skladbě stravy?
Ještě před sto lety složení stravy odpovídalo místním poměrům a možnostem. Lidé žili z toho, co jim poskytovalo obhospodařování vlastní půdy. K tomu se přidalo to málo, co bylo možné nakoupit v obchodě a dále maso zvířat chovaných na statku. Naši prarodiče neznali dlouhé regály plné překrásně zabalených potravin, které nabízejí v místním supermarketu a kterým výrobce udělal nákladnou reklamu. Ani je na každém rohu nelákala restaurace nebo rychlé občerstvení.

Základem jejich stravy bylo zrno - ať už zrno pšenice nebo jiných obilovin, které navíc byly pěstovány ve značném nadbytku. V rodině se jedla čerstvě uvařená jídla a silné krajíce vlastního, doma upečeného chleba. Připravovaly se nejrůznější obilné kaše, jedlo se hodně rýže, těstovin, kukuřice spolu s fazolemi, bramborami, ovocem a zeleninou. Tato zdravá, na vlákninu bohatá jídla tvořila téměř 53 procent denního příjmu energie.

Časy se ale mění. A výrazně se změnila i chuť. Teplá ovesná kaše byla nahrazena bílým rohlíkem s máslem a čajem. Oběd dnes tvoří přesolený hamburger s přeslazenou limonádou. A večeři, tu si pokud možno koupíme již hotovou, zmraženou. Stačí ji ohřát v mikrovlnné troubě. Mezi hlavními jídly pak pojídáme bramborové lupínky či koblihy, které znovu zapíjíme limonádou. Zdravá, výživná jídla dnes představují pouze 22 procent celkového denního energetického příjmu, zatímco konzumace tuků se téměř zdvojnásobila a spotřeba cukru se zvýšila o 140 procent.

Dá se s tím něco dělat?
Rozhodující je výchova a vzdělání. Pokud budou lidé informováni a zjistí např., že upravováním nejrůznějších potravin se z nich odebírá vláknina a další důležité látky a naopak se přidává tuk či jiné chemické přísady, může je to přivést ke změně stravovacích návyků.

Dnes si již mnozí jasně uvědomují, že maso a mléčné výrobky je lépe konzumovat v omezeném množství. Obsahují sice mnoho důležitých živin, ale také hodně tuků, cholesterolu a přitom téměř žádnou vlákninu.

Dnešní generace postupně kriticky přehodnocuje dřívější důraz na konzumaci potravin živočišného původu. Tomu odpovídá větší spotřeba komplexních sacharidů (škrobů) a zvláště vlákniny, která se v hojné míře nachází především v minimálně upravených rostlinných potravinách. Od roku 1989 i u nás neustále klesá konzumace masa, plnotučného mléka a vajec a souběžně s tím se snižuje i úmrtnost na srdeční infarkt a mrtvici.

Lidé to vědí. A věda to potvrzuje. Cesta ke zdravějšímu a delšímu životu nevede kolem restaurací rychlého občerstvení a obchodů s potravinami chudými na živiny. Ta cesta nás vede zpátky - k plodům naší krásné země. Tam, kde se daří čerstvému ovoci, křupavé zelenině a zlatému obilí.

Z knihy dr. H. Diehla, dr. A. Ludingtonové a dr. P. Pribiše "Dynamický život". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.