Proč mám pořád hlad?

Pocit hladu je životně důležitý. Je to způsob, jakým nám tělo sděluje, že bychom se měli najíst. Ale co když někoho provází takové pocity častěji, než se zdá být normální a možné?

Hlad je složitý biologický proces s mnoha faktory. A současná věda nám ukazuje, že existuje nejméně pět důvodů pro to, že někdo zakouší – až patologicky často – pocity hladu.

Nejíme dostatek vlákniny. – Vláknina dokáže zpomalit trávení; pomáhá nám cítit se déle zasycení. Když je vláknina fermentována střevními mikroby, vylučuje zdraví prospěšné molekuly (mastné kyseliny s krátkým řetězcem), které ovlivňují vylučování hormonů zajišťujících pocit sytosti.

Jsme často ve stresu. – Stres zvyšuje hladinu kortizolu, jenž může být zodpovědný za pocit hladu. Studie prokázaly, že častý stres zvyšuje u lidí chuť k jídlu a ovlivňuje také výběr potravin.

Svého hladu si „nevážíme“. – Ignorování pocitů hladu zvyšuje riziko přejedení se v době, kdy se k jídlu dostaneme. Proto je důležité „ctít“ své pocity hladu – je pak pravděpodobnější, že nebudeme jíst více, než je třeba, a budeme se při výběru vhodných pokrmů lépe rozhodovat. Výzkum ukázal, že lidé, kteří se snaží své pocity hladu potlačovat, se – až/když se k jídlu dostanou – hůře ovládají.

Jíme příliš mnoho cukru. – Cukr neobsahuje skoro žádnou vlákninu, tělo jej proto velmi snadno vstřebává, což následně vede k rychlému zvýšení hladiny cukru v krvi. Tato skutečnost má pak za následek vylučování inzulínu, hormonu, který pomáhá dostat glukózu do buněk. Tím ale dojde k poklesu hladiny cukru v krvi. Tento pokles je pak pro tělo signálem k vyloučení určitých hormonů, což zvýší chuť k jídlu. Studie ukazují navýšení pocitu hladu až o 9 %.

Trpíme nedostatkem spánku. – Nedostatek spánku vyvolává vylučování hormonů zodpovědných za pocity hladu (ghrelinu a leptinu). Analýza jedenácti studií ukázala, že lidé, kteří málo spali, zkonzumovali výrazně více kalorií ve srovnání s těmi, kteří si dopřávali spánku dostatek.

Z webových stránek kuzela.sk gastroenterologa Ladislava Kužely.