Optimální strava

A i v rámci jedné země můžeme sledovat stravu lidí, u kterých je výskyt rakoviny a srdečních onemocnění pod průměrem a kteří jsou celkově zdravější.

Mnozí z nás považují zdůrazňování obilovin a luštěnin (a ne masa a mléčných výrobků) v potravě za trochu nepřirozené. Ale skutečností je, že takto se stravuje nejen většina světa, ale že takto jsme se stravovali v poměrně nedávné minulosti i my.

Ještě na začátku 19. století jídávali Evropané stravu velmi blízkou optimální stravě. Většina se živila obilovinami. Jiný typ potravy byl vlastně luxusem. Polévka, kaše a chléb byly specialitami dne - každý den. Sir William Petty, když hovořil o irském rolnictvu v devadesátých letech 17. století, řekl: "Co se týká masa, to jedí málokdy." Je neuvěřitelné, že před rokem 1800 zkonzumoval průměrný Evropan okolo 225 gramů masa ročně, což je přibližně tolik, kolik sníme dnes každý den. Mléko se konzumovalo též zřídka. I když bylo dostupné, většina lidí ho odmítala, protože často způsobovalo poruchy v trávení, zřejmě kvůli problémům s trávením laktózy. Ve Spojených státech a v Evropě jedli lidé koncem 19. století asi 450 gramů celozrnného chleba denně. Dnes jíme chleba o hodně méně - a většina je navíc zbavena vlákniny. Netvrdíme, že strava našich evropských předků a bílých usedlíků v Americe byla dokonalá. Z jednoduchého důvodu - poměrně často nebylo totiž k jídlu vůbec nic. Když se ovšem takové dříve luxusní potraviny, jako je maso a drůbež, staly dostupnějšími, zašli jsme při jejich začleňování do našeho jídelníčku až příliš daleko. V důsledku změn, které jsme v posledních pětasedmdesáti letech ve svém stravování učinili, se výrazně snížil náš příjem čerstvé zeleniny, ovoce a obilovin a naopak zvýšil příjem masa a tuků.

V Číně
I když západní země ve velkém upustili od rostlinné stravy, ostatní části světa tak neučinili. Asi před šedesáti lety studoval William Henry stravu obyvatel ve třiceti různých lokalitách na severu Číny a zjistil, že se zakládá především na rostlinné stravě. Více než 85% jejich kalorií pocházelo z obilovin; jen 2% pocházely ze živočišných potravin. V nedávném výzkumu venkovské a městské populace v Číně zjistil Colin Campbell z Cornell University, že současní Číňané z venkova jsou stále z větší části vegetariáni; vlastně nejedí většinu živočišných výrobků, protože většina Číňanů nekonzumuje mléčné výrobky.5,6 (více o studii dr. Campbella v příštím čísle PZ - pozn. redakce). V čínské stravě sehrává rýže - a v některých oblastech pšenice anebo proso - hlavní úlohu, společně se sójovými výrobky a jinými luštěninami a zeleninou. I když se strava v městských oblastech zčásti změnila, výskyt rakoviny prsu a tlustého střeva je stále v Číně výrazně nižší než v západních zemích.

V Japonsku
Když přemýšlíte o potravě v Japonsku, asi vám přijdou na mysl suši, jídla ze sóji a samozřejmě rýže. Stovky roků se japonská strava moc neměnila. Její hlavní součástí byla rýže, která se doplňovala zeleninou, mořskými rostlinami, luštěninami a mořskými rybami. Mořská živočišná potrava se konzumovala hlavně v pobřežních oblastech a u nejbohatších lidí; mniši a rolníci jedli více rýže, luštěnin a zeleniny. Tato tradiční, na rostlinách založená potrava lidem prospívala. Tradičně je u Japonců nízký výskyt civilizačních onemocnění, jako jsou srdeční onemocnění a obezita, které sužují západní země. Výskyt rakoviny tlustého střeva a prsu je také podstatně nižší.

Západní vliv však způsobuje postupnou změnu typické japonské stravy. Rýže stále ještě dominuje, ale Japonci jí dnes konzumují o 35% méně než před čtyřiceti roky.8 Velmi výrazně zvýšili Japonci příjem masa a tuků. V posledních desetiletích se příjem tuků ztrojnásobil.9 Souběžně s těmito změnami se děje něco, co se dalo předvídat - výskyt západních onemocnění z nadbytku, jako jsou srdeční choroby a rakovina prsu, neustále stoupá.

V Jižní Americe
Jednou z prvních skupin obyvatelstva, u kterých se v novodobých časech zkoumal vliv stravovacích návyků na dobrý zdravotní stav, bylo venkovské černé obyvatelstvo jižní Afriky. Strava této populace je téměř úplně založena na obilovinách. Lékařští misionáři, kteří pracovali mezi tímto obyvatelstvem před několika desetiletími, žasli nad neuvěřitelně nízkým výskytem rakoviny tlustého střeva. Onemocnění tlustého střeva se vlastně skoro vůbec nevyskytovalo.

V Mexiku
Taramuharové v centrálním Mexiku též přitahovali pozornost lékařské obce svým vynikajícím zdravím. Asi 50 000 Taramuharů obývá rozeklané pohoří Sierra Madre v severním státě Chihuahua. Jsou známí především svou výjimečnou fyzickou kondicí. Soutěže v kickballu vyžadují od hráčů, aby několik dní běhali vzdálenosti až do 200 mil.Strava Taramuharů obsahuje velmi málo živočišných potravin. 75-80% kalorií pochází z uhlohydrátů a jen 10% z tuků.

Většina jídel je z luštěnin, tykve a kukuřice, zbytek stravy tvoří zelenina. I když nemáme údaje o výskytu rakoviny u Taramuharů, víme, že výskyt srdečních onemocnění a vysokého krevního tlaku je zde mimořádně nízký. A víme také, že Mexiko má jeden z nejnižších výskytů rakoviny na světě.

Tyto příklady ukazují, že mnohé části světa - mající velmi odlišné stravovací návyky, než máme my - mají nižší výskyt těch chorob, které nás poskytují. Nemusíme jejich stravování úplně napodobovat, ale můžeme se velmi poučit o tom, jak se stravovat, abychom dosáhli optimálního zdraví. Je na nás, abychom byli dobrými žáky.

Globální vs. lokální přístup
Čím to je, že např. strava Taramuharů a černochů jižní Afriky je chrání před rakovinou? Nemusí být důležité vědět, které specifické složky stravy jsou za tuto ochranu zodpovědné. Nejsme si úplně jisti - a ani na tom až tak úplně nezáleží. To, na čem záleží, je, že dokážeme identifikovat celkový model stravování, který chrání před tzv. civilizačními nemocemi. Někdy se vědci tak zaměří na detaily, že jim uniká celek. Tento přístup mýlí konzumenty - i profesionály. Zdá se, že ve zprávách se každý den objevuje nějaká nová informace o stravování a chorobách, a velmi často je v rozporu s tím, co jste četli před týdnem. Potom si musíte skládat stravu podle stovek často protichůdných informací.
Toto je lokální přístup k plánování stravování, který se pokouší identifikovat specifické složky stravy, která je prospěšná.

Navrhujeme o mnoho jednodušší přístup - globální přístup. Tento přístup znamená identifikovat země a obyvatelstvo s nízkým výskytem civilizačních nemocí - např. venkovské obyvatelstvo Číny, ale i jiné, které jsme nezmínili - a potom přebrat jejich typ stravy. Při pohledu na populace s nízkým výskytem různých druhů rakoviny a dalších civilizačních onemocnění pak můžeme zaznamenat několik společných faktorů. Je to nízký obsah tuků ve stravě, vysoký obsah obilovin a zrnin, požívání různých druhů ovoce, zeleniny i luštěnin a nízký příjem potravin živočišného původu.

Z knihy Marka a Virginie Messinových "Zdravo jesť, dloho žiť". Vydalo slovenské nakladatelství Motýľ.