Šalomoun by se divil

Podle židovské legendy obsahuje perfektní granátové jablko 613 semínek, což odpovídá počtu příkazů, které Bůh dal Izraeli.

Toto ovoce vždy hrálo důležitou roli v životě obyvatel Blízkého Východu. Uzrává koncem léta a konzumuje se s příchodem židovského Nového roku. Hebrejští zvědové přinesli s sebou z Kanáanu vzorky obrovitých hroznů vína a velikých granátových jablek. Předpokládá se, že první sorbet byl směsí šťávy z granátového jablka a sněhu. Květy i plody granátového jablka lemovaly okraj roucha velekněze. Horní okraj pilířů v Šalomounově chrámu zdobily dvě stovky granátových jablek. A sám Šaloumoun přirovnává ve své Písni písní půvaby své milované k oranžovo-červeným květům granátové jablka či čerstvému ovoci.

Granátové jablko bylo nalezeno ve starověkých egyptských hrobech a lékařské spisy z doby 1500 př. Kr. svědčí o tom, že se granátová jablka užívala v přírodní medicíně. Používala se proti tasemnici, škrkavce i roupům, své využítí nalezla i při léčbě bronchitidy. Kromě toho se granátová jablka využívala při léčbě průjmu, bolestí v krku a kožních potíží.

Moderní poznatky svědčí o tom, že granátové jablko obsahuje jednu z největších koncentrací antioxidantů ze všeho ovoce. Mezi polyfenolickými složkami se nacházejí účinné antocyaniny, které jsou zde ve vyšších koncentracích než v borůvkách či hroznovém vínu. Granátové jablko obsahuje také hodně taninů, včetně kysliny ellagové. V nedávné době se ukázalo, že šťáva z granátového jablka zpomaluje postup agresivní rakoviny prostaty. Další studie ukázaly, že šťáva z granátového jablka brání díky vysokému obsahu antocyaninů množení buněk rakoviny prsu či tlustého střeva.

Obsah flavonoidů pak brání oxidaci cholesterolu a chrání tak do určité míry před tvořením aterosklerotických plaků – bylo zaznamenáno snížení jejich tvorby o 20-40 %. U starších lidí, kteří pravidelně pili šťávu z granátového jablka, byl zjištěn i mírný pokles systolického krevního tlaku.

Přetištěno ze stránek vegetarian-nutrition.info