Tři, nebo pět jídel denně?

I kdybychom přijali, že tento předpoklad je správný (podle všeho funguje pouze v prostředí nemocnic, kde jsou pacienti pod přísnou kontrolou), je zde důvodné podezření, že se tím ale zvyšuje riziko přibývání na váze.

Většina lidí totiž jí až příliš mnoho tuku. Tuk přitom obsahuje více než dvakrát tolik kalorií (9 kcal/g) než sacharidy a bílkoviny (4 kcal/g), takže příjem většího množství tuku je spojen s konzumací velkého množství kalorií. A většina lidí současně nekonzumuje dostatek potravin bohatých na vlákninu, která dodává pocit sytosti. Navíc se mnoho lidí nedokáže dostatečně ovládat, aby porce při častějším jedení omezily na skutečně malé. Může tak snadno docházet k přejídání se nekvalitními potravinami s vysokou kalorickou hustotou a nedostatkem vlákniny.

Stojí také za zmínku, že v těch společenstvích, kde lidé žijí nejdéle a ve kterých nalézáme nejméně obézních lidí, jako jsou např. členové Církve adventistů sedmého dne v kalifornské Loma Lindě, Japonci žijící na ostrově Okinawa nebo ti, kteří žijí v údolí Vilcabamba v Ekvádoru, populace obvykle konzumují jen dvě či tři jídla denně, včetně velké snídaně a malé večeře.

V časopise Obesity byly v roce 2012 publikovány výsledky zajímavé studie. Vědci rozdělili účastníky studie do dvou skupinu, v první měli jíst tři jídla denně, ve druhé přijímat nejméně 100 kalorií každé dvě až tři hodiny. Jídelníček byl přitom podobný a spotřeba kalorií měla být omezena na 1200-1500 kcal denně, přičemž tuk tvořil méně než 30 % kalorií. Účastníci v obou skupinách měli věnovat každý týden aspoň 200 minut fyzické aktivitě.

Během následujících šesti měsíců se ukázalo, že více hubnuli účastníci z první skupiny, kteří jedli v průměru 3,2 jídla denně, na rozdíl od 5,8 jídel denně ve druhé skupině. Index tělesné hmotnosti (BMI) se u nich snížil o 16,5 % (ve druhé skupině o 13,8 %), procento tělesného tuku se snížilo o 21,8 % (oproti snížení o 17,3 % ve druhé skupině).

V roce 2013 byly ve stejném časopise publikovány výsledky další studie, která zkoumala četnost jídel ve vztahu ke spalování tuků, k pocitům hladu či nasycenosti a chuti „něco zakousnout“. Studie se účastnilo 15 osob, které netrpěly nadváhou (BMI nižší než 25). Rozdělili je opět do dvou skupin, v první jedli denně tři jídla, ve druhé šest. Neprojevily se rozdíly ve spalování tuků, ale chuť „něco si dát“ a pocity hladu byly výrazně vyšší u druhé skupiny. V roce 2015 byla publikována metaanalýza patnáctky studií zabývajících se četností jídel a hubnutím. Pouze jedna z těchto studií poukázala na příznivý účinek většího množství každodenních jídel.

Dostupné poznatky tak nepodporují představu, že častější jezení přináší jakýkoliv prospěch z hlediska snižování nadváhy. Doporučování této praxe se mnohdy opírá pouze o spekulace, nikoliv o výsledky seriózních vědeckých bádání.

Existuje ještě jedna vážná otázka, kterou je třeba vzít do úvahy. Výsledky některých studií totiž ukázaly, častější jezení je spojeno se zvýšeným rizikem rakoviny tlustého střeva. To se týká i nepravidelného jedení. Například ve studii provedené v severní Itálii se ukázalo, že ti, kteří jedli třikrát denně, měli v porovnání s těmi, kteří jedli dvakrát denně, o 70 % vyšší riziko rakoviny tlustého střeva a o 40 % vyšší riziko rakoviny konečníku. Osoby, které jedly denně čtyři jídla, měly pak riziko obou těchto rakovin vyšší dokonce o 90 %.

Podobné výsledky přinesly již i dřívější studie. Například autoři studie publikované v časopise Nutrition and Cancer potvrdili, že muži s nejnižším počtem jídel denně měli o polovinu nižší riziko onemocnění rakovinou tlustého střeva oproti mužům s nejvyšším počtem jídel denně. Zvýšení rizika rakoviny tlustého střeva a konečníku se zdá být důsledkem častějšího vylučování žluči, která pomáhá ve střevě trávit tuky.

Je tak velmi pravděpodobné, že dnes často doporučované a praktikované jezení více jídel denně není ničím jiným než určitou módou, charakteristickou pro naši dobu.

V této souvislosti je pozoruhodné vyjádření Ellen G. Whiteové, zdravotní reformátorky z 19. století, která napsala: „Mezi jídly by mělo uplynout nejméně pět nebo šest hodin. Většina osob, které to vyzkouší, pak zjistí, že jim dokonce více vyhovuje jíst dvakrát, nikoliv třikrát denně.“

Z připravované knihy Romana Pawlaka Mýty a omyly ve výživě.