Zdraví a životní dekády

Slovenský lékař Igor Bukovský (50) se otázkám výživy věnuje skoro třicet let. Na začátku této cesty se stal vegetariánem, ale nikomu to nevnucuje.

Ve vašich knihách čtenáři najdou spoustu tipů, jak bojovat s různými nemocemi změnou jídelníčku a konkrétními potravinami. Máte recept i na obyčejnou chřipku?

Na mě fungují ořechy, syrový česnek, zvýšená dávka ovesných vloček, plus ovoce a zázvorový čaj. Pak stoprocentní mrkvová a řepová šťáva a hodně vody. A když to nezabere, tak coldrex nebo ibuprofen. Žádné céčko v tabletách. To podle mě nemá efekt. A ještě jsem zapomněl na zinek. Ten může být na přechodnou dobu v tabletkách. Při zánětech hrtanu, nosohltanu či průdušek se cucá každé tři hodiny. To opravdu potlačuje zánět a zkracuje dobu onemocnění. A na virová onemocněni platí černý bez.

V jaké podobě?

Buď klasický bezový čaj, několik šálků denně. Nebo si můžete na sezonu chřipky připravit vlastní extrakt. Sušený bezový květ se zalije vodkou. Měsíc se nechá louhovat, pak se přecedí a užívá se to jako prevence – jedna až dvě čajové lžičky denně. V rámci léčby pět až deset lžiček.

Existují na to dvě studie – jedna z období těžké chřipkové epidemie v Izraeli v roce 1992. Tehdy dávali lidem extrakt z bezu v tabletách. Druhá část dostávala placebo. A ten extrakt působil dokonce lépe než lék na chřipku. A totéž se potvrdilo i v Norsku v roce 2002.

Máte taky něco na kocovinu?

To moc nemám. V životě jsem nebyl opilý tak, že bych druhý den měl kocovinu. Mám ale představu, co to je. Jednou jsem na plese, před kterým jsem běžel v lese asi 15 kilometrů, vypil víc šampaňského. Byl jsem v pohodě, na vše si pamatuju, jen jsem ráno měl strašnou migrénu, ke které mám dispozici. Na odbourávání alkoholu velmi pomáhá fruktóza, třeba med. Někdo radí při konzumaci alkoholu pít pomerančový džus nebo jiný zdroj céčka. Ale pozor - kvůli té kombinaci se můžete rychleji opít, protože alkohol se dostane do krve rychleji. Takže si ten med dejte, až když řešíte tu kocovinu.

Co pomáhá proti migréně? Slyšel jsem, že by se nemělo pít kafe.

Znám lidi, kteří vám odpřísáhnou, že když vypijí kávu s citronovou šťávou, tak jim migréna do půl hodiny zmizí. Poslední dva tři roky studuji záležitosti okolo střevní mikroflóry. Hodně migérny pochází ze střeva. Z něj se dostane do krve něco, co naruší cévní tlak v mozku a odstartuje to migrénu.

Loni v srpnu jste oslavil padesátiny. V knize Návod na přežití pro muže máte kapitoly rozdělené podle dekád. Píšete, že lidé kolem dvaceti let bojují nejvíc se stresem. Byl to i váš případ?

Ve dvaceti jsem se oženil a ještě jsem čtyři roky studoval na lékařské fakultě. Měli jsme jeden příjem, manželka pracovala jako právnička. Snažil jsem se nějak přispět. Žili jsme v garsonce bez ledničky. Třináctkrát jsme se stěhovali, než jsme si pořídili bydlení. Dnes by to mladí asi považovali za velmi těžké období, ale pro nás to bylo celkem normální. Žil jsem v jiné době. Tehdy jsem ještě závodně plaval. Trénoval jsem čtyři až šest hodin denně.

Už tehdy jste věděl, co jíst?

Právě že vůbec! Po tréninku jsem vyhledával cokoli, co mi rychle doplní kalorie. Čokoládu Studentská pečeť, slazené tučné mléko Salko nebo arašídy v čokoládě. Jsem si jistý, že kdybych jedl už tenkrát správně, osobní rekordy bych měl o něco lepší.

Třicátníci podle vás začínají bojovat se snižujícím se spalováním tuků. Byl to i váš problém, když jste skončil s vrcholovým sportem?

Skončil jsem sice se sportem na vrcholové úrovni, ale sportuji doteď. Je třeba se nepřestat hýbat. I když pro mě jít si dnes zaplavat není moc relax. Mám to spojeno s dřinou, ranním vstáváním a s bolestí, protože bez ní by nebyly výsledky. Hraju ale tenis, běhám a kondičně cvičím. Období věku 31-39 let je pro muže z hlediska nabírání hmotnosti opravdu rizikové. Budují kariéru, většina z nich má sedavé zaměstnání, domů přijdou večer unavení a něčím se nafutrují. Ti ženatí vesměs nějaká ta kila navíc neřeší, protože si myslí, že své už mají jisté.

Takže vy jste po třicítce jídelníček výrazně měnit nemusel?

V roce 1989 jsem ukončil lékařskou fakultu, bylo mi čtyřiadvacet. Už tehdy jsem se rozhodl pro oblast výživy. A po celou tu dobu jsem vegetariánem. Ale nikomu to nevnucuji, ani si nemyslím, že všichni lidé by měli být vegetariány. Každopádně studie ukazují, že vegetariánství je velmi zdravý způsob stravování.

I pro děti?

Ano. Můžete samozřejmě dítě stravovat riskantně jak na veganské stravě, tak na vegetariánské, či makrobiotické. Ale i na běžné stravě. Ta poslední je obzvlášť riziková. J Ovšem tím, že je běžná, se to nepovažuje za riskantní, protože to dělá většina. A jak to dopadá? U dnešních dětí je zaznamenán velký nárůst alergických nemocí; i u těch malých je obrovský výskyt obezity. To souvisí se způsobem stravování. Správně sestavená vegetariánská strava je plnohodnotná pro všechny fáze života. To víme přinejmenším od roku 1986, kdy vydala oficiální stanovisko Americká dietologická asociace, která se dnes jmenuje Akademie pro výživu a dietetiku. V knize Dana Buettnera z National Geographic se dočtete, že vegetariáni a vegani z Kalifornie patří k pěti modrým zónám na světě, kde je nejvyšší podíl zdravých lidí nad sto let.

Kdo dál tam patří?

Japonský ostrov Okinawa nebo část ostrova Sardinie. Všude je ta strava rozdílná, ale platí, že všude nad živočišnou převažuje rostlinná potrava. Dnešní poznatky jasně ukazují, že dez vlákniny nebudeme zdravi. A ta je jen v rostlinných potravinách.

Píšete, že čtyřicátníci začínají bojovat proti chorobám. Jak to bylo u vás?

Nemám žádný dlouhý seznam diagnóz. Ale ve věku 40-49 let se opravdu objevují prvni zdravotni problémy. Vyšší krevní tlak, žlučové kameny, páleni žáhy, možná něco s prostatou nebo trávením. Tak nás tělo začne upozorňovat, že asi nejdeme správným směrem. Je to období, kdy stále ještě můžeme přehodit výhybku. Začít se starat o své zdraví a jíst lépe. Bohužel my muži jsme byli vychování k tomu, že se nebrečí, a většina z nás před těmito varovnými příznaky zavírá oči. Jít k doktorovi bereme jako svoje selhání.

Byl to i váš příklad?

Měl jsem náročné období, vztahově, emočně a psychicky. Tehdy jsem měl problém s pálením žáhy a s vyšším krevním tlakem. A kladl jsem si otázku, jestli mám i nadále právo mluvit o zdraví. Velmi jsem o sobě pochyboval, ale naštěstí jsem se měl čeho chytit, tedy dobrých stravovacích návyků. Kdybych žil jinak, tak by se ten problém určitě řešil tabletami. Takhle stačilo uklidit si v duši, protože tam je řada spouštěčů mnohých potíží.

Šel jste k psychologovi?

Ne, i když proti psychologům ani psychiatrům nic nemám. Někdy je opravdu třeba za nimi zajít, což naštěstí nebyl můj případ. Pomohl jsem si sám.

Existuje něco jako přírodní antidepresivum? Obalit si nervy čokoládou?

Čokoláda opravdu může být zdravi prospěšná, protože obsahuje antioxidanty a polyfenoly. Myslím tedy tu hořkou. A nemusí mít obsah kakaa 99 %, protože ta je podle mě jenom pro masochisty. J Kupuji tu, která má 60-70 . Nemělo by tam být mléko, které zhoršuje vstřebávání polyfenolů z kakaa. Ale tím určitě nemyslím, že se čokoládou můžeme přejídat…

Co je tedy tou pilulkou štěstí?

Nesnáším rady typu: „Mysli pozitivně.“ Ale nejlepší přírodní antidepresivum je podle mě meditace, modlitba anebo úsměv. Fantastická pomůcka v jakékoli krizi je vděčnost, to je strašně silný pocit, který nás přirozeně orientuje na dobré věci. Dává nám to úplně jiný pohled na svět a na život. Člověk v jakékoli situaci má za co být vděčný.

Konkrétně komu jste byl vděčný? Rodičům?

Ano. A Bohu. A za to, že ráno vstanu a bije mi srdce. Celou noc pracovalo samo. Úžasný zázrak. Co dál? Fyzická aktivita je skvělé antidepresivum. Když jsem byl v životě ve stavech, že jsem se ani nemohl pohnout, rada „jdi si zaběhat“ byla strašně vulgární. Ale i v těžkých depresích se dá aspoň chůzí něčím pohnout. Důležitá je role přátel a rodiny. A hodně důležitá je i strava. Čím jíte mastnější a těžší jídla, tím je stav horší. I při léčbě klinické deprese se používá kyselina listová – tedy vitamin B9. Třeba takové špenátové smoothie (mixovaný nápoj ze syrového ovoce nebo zeleniny, pozn. red.) s kiwi je dobrá volba. Neříkám, že vás to vyléčí z klinické deprese, ale může to pomoct.

Po padesátce nás podle vaší knihy čeká boj o další život. Oslavil jste ji nedávno. Je to pro vás zlom?

Jen pří oslavě a několik dní po ní jsem měl pocit, že se asi něco děje, že bych se asi měl začít cítit přiměřeně svému věku. Protože to se mi pořád ještě nepovedlo. Jsem pořád ještě velmi zvědavý a hravý. Lidé, kteří jsou příliš upnutí na čísla, ať už jde o hmotnost, věk nebo stav konta, nemůžou být v pohodě.

Na co si budete v této dekádě dávat pozor?

Když si budete opakovat, co vše vám hrozí za nemoci, tak se na to vlastně naprogramujete. Ale na druhou stranu určitě nefunguje popírání. Ženy, kterým je šedesát a strašně se snaží vypadat jako čtyřicátnice, bývají trošku směšné. Tím nemyslím ty, které jako čtyřicátnice vypadají přirozeně. A totéž platí samozřejmě i o mužích.

Po padesátce jsou naplánované preventivní prohlídky. Co byste neměl opomenout?

Nechystám se každé dva roky na kolonoskopii. Ještě jsem tam nebyl… Asi patřím do kategorie mužů, kteří svoje zdraví úplně nehýčkají. Dokud nemám nějaký problém, tak k lékařům nechodím. Ale nepatřím ani do druhé kategorie mužů, kteří svoje problémy neřeší vůbec.

V té první knize pro muže máte nejdůležitější kapitolu o srdečně-cévních chorobách. Na ně umírá polovina mužů. Jak snížit riziko těchto chorob?

Nejhorší je, když nám naroste obvod pasu. Tam všechno začíná. Muž, který má 94 centímetrů v pase a méně, má velmi nízké riziko cukrovky, aterosklerózy, mozkové příhody, ischemické choroby srdce i mnohých druhů rakoviny.

Kolik máte vy?

V rozmezí 86-90. Držet si ta čísla považuji za součást pracovních povinností. Jak můžete důvěřovat obéznímu lékaři, který kouří? Jak může pacientům radít, aby zhubli a přestali kouřit? Muži, kteří zaznamenají největší nárůst nadváhy nebo obvodu pasu mezi 40. a 49. rokem, mají později i největší riziko vzniku Alzheimerovy choroby. Do 102 centimetrů jste v pásmu zvýšeného rizika, nad tím je třeba riziko cukrovky zvýšené až šestnáctinásobně. Držet si pas v normě znamená přiměřenou fyzickou aktivitu a vhodný jídelníček. Ideální je vydatná snídaně, střídmý oběd a lehká večeře. Nejhorší je být bez snídaně a naprat se večer. Jíme strašně moc nasycených tuků, které se nacházejí v živočišných potravinách. Tvrzení, že nové výzkumy říkají, že je to v pořádku, je mylné.

Rozhovor s Igorem Bukovským připravil Milan Eisenhammer. Přetištěno z časopisu Téma 8/2017.