Baklažán

Plodem je z botanického hlediska dužina baklažánu, která obsahuje nevelké množství sacharidů, velmi málo proteinů a prakticky žádné tuky. Vitaminy a minerály jsou přítomny v malém množství; převládá draslík, vápník, síra, železo, vitaminy skupiny B a vitamin C.

Baklažán stimuluje filtrační kapacitu ledvin, čímž zvyšuje produkci moči. Jejich konzumace přináší užitek při renální litiáze (ledvinových kamenech), edémech (otocích), hypertenzi a kardiovaskulárních chorobách.

Baklažán stimuluje vylučování žluči a vytváření šťáv pankreatu, a tím podporuje činnost žlučníku. Je prospěšný pro ty, kdo trpí pomalým trávením a biliární dyspepsií. Působí jako mírné laxativum, protože obsahuje celulózu (rostlinnou vlákninu).

Nedávné výzkumy ukázaly, že plody z čeledi Solanaceae, jako například baklažány a rajčata, obsahují větší množství fytochemikálií, které chrání organismus před rakovinou.

Baklažány je třeba konzumovat tepelně upravené (nikdy ne syrové). Smažené baklažány jsou nejhůře stravitelné. Nejzdravější jsou pečené a ochucené kvalitním olejem a česnekem. Připravené s paprikou tvoří typické katalánské jídlo escalivada.

Kvůli diuretickému účinku jsou pečené baklažány vhodné pro ty, kdo měli ledvinové kameny a chtějí zabránit jejich opětovnému výskytu.

Baklažány obsahují určité množství solaninu, látky, jež způsobuje trávicí potíže. Tento alkaloid se ale při dozrávání ztrácí a vlivem tepla ničí, a proto by se baklažány měly jíst vždy zralé a tepelně upravené.

Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.