Burské oříšky

Přestože někteří historici označují za zemi jejich původu Brazílii, či dokonce východní Asii, je jisté, že Karibové burské oříšky pěstovali již v dávné minulosti. I dnes jsou díky své chuti a výživným hodnotám velmi oblíbené.

Burské oříšky obsahují více živin než kterákoliv potravina živočišného původu včetně masa. V rostlinné říši se jim vyrovnají snad jen vlašské ořechy a mandle. Burské oříšky svým obsahem sacharidů, tuků, proteinů, vitaminu B1, C, E a niacinu, jakož i vápníku, hořčíku a draslíku, výrazně předčí maso a vejce. A navíc neobsahují cholesterol ani škodlivé množství nasycených mastných kyselin. Burské oříšky patří mezi potraviny, v nichž se nacházejí všechny základní živiny v nadprůměrném množství.

Burské oříšky obsahují nejvíce proteinů mezi všemi olejnatými ořechy a jsou jednou z potravin s nejvyšší koncentrací výživných látek rostlinného původu.

Z výše uvedených informací je zřejmé, že burské oříšky nemůžeme považovat za pochutinu k televizi. Takovéto ignorování jejich vysoké kalorické hodnoty (567 kcal/100 g) by klidně mohlo způsobit obezitu. Také kdybychom jich naráz snědli velké množství a řádně je nepokousali, mohli bychom si přivodit bolesti žaludku a zpomalit trávení. Pokud se ale jedí s mírou a jen jako doplněk jiných pokrmů, organismus je dobře přijímá a lehce se vstřebávají.

Proteiny v burských oříšcích, jichž je až 26 % celkové hmotnosti (maso nikdy nepřekročí 20 %), jsou poměrně chudé na methionin, lysin, threonin. Chceme-li tělu zajistit všechny esenciální aminokyseliny, které organismus potřebuje k produkci plnohodnotných proteinů, měli bychom spolu s burskými oříšky konzumovat: celozrnné potraviny (velmi bohaté na methionin); luštěniny (bohaté na lysin a threonin); pivovarské kvasnice (bohaté na methionin a threonin).

Tuky tvoří téměř polovinu hmotnosti burských oříšků a dá se z nich lisovat olej. Jsou vyváženou kombinací nenasycených mastných kyselin. Obsahují též významné množství esenciálních nenasycených linolových a linolenových mastných kyselin, které však organismus není schopen syntetizovat, a proto se musí dodávat pomocí jiných potravin.

Mastné kyseliny hrají důležitou roli při tvorbě a obnově pokožky a mozkových tkání. Důležité jsou i pro imunitní systém a srdeční metabolismus, protože jsou základním zdrojem energie srdečního svalu. Zatímco pro mozkovou činnost je nezbytná zejména glukóza, srdce potřebuje mastné kyseliny, aby mělo dostatek energie pro plnění své funkce.

Burské oříšky obsahují značné množství sacharidů (až 8 %), zejména škrobu a maltózy. Z toho důvodu je dobré je řádně rozkousat, aby enzym ptyalin obsažený ve slinách mohl usnadnit trávení. V případě, že se do tlustého střeva dostanou nedostatečně natrávené, kvasí a způsobují plynatost.

Burské oříšky obsahují i vitaminy skupiny B (B1, B2 a B6) a malý podíl vitaminu A a C. Za zmínku stojí i obsah vitaminu E (asi 9 mg/100 g), kterého je sice méně než ve slunečnicových semínkách, vlašských ořeších nebo mandlích, ale mnohem více než v másle (2 mg/100 g) nebo vejcích (1 mg/100 g), které patří k jeho nejbohatším zdrojům mezi potravinami živočišného původu.

Burské oříšky obsahují ze všech potravin největší množství niacinu, látky známé též jako vitamin B3, která v organismu působí jako koenzym a ulehčuje mnohé chemické reakce, jež jsou důležité při metabolismu sacharidů a tuků. Při těchto reakcích buňky získávají energii z živin. Nedostatek niacinu se projevuje suchou, popraskanou, zarudlou pokožkou, svalovou ochablostí a dyspepsií (porucha trávení) a v extrémních případech může dojít ke vzniku choroby známé jako pelagra, kterou charakterizují tři „D“: dermatitida (červená popraskaná pokožka), diarea (průjem) a demence (těžká psychická porucha).

Burské oříšky jsou velmi bohaté na draslík, ale chudé na sodík (nejsou-li solené). Obsahují velké množství fosforu, vápníku, hořčíku a železa. Jsou jedinečným zdrojem stopových prvků, například zinku, mědi a manganu, kterých mají dokonce více než ryby či maso.

Jelikož jsou burské oříšky relativně chudé na celulózové sacharidy (rostlinnou vlákninu), ve větším množství mohou způsobovat zácpu.

Pravidelná konzumace burských oříšků díky jejich vysokému obsahu niacinu a nenasycených mastných kyselin upevňuje zdraví pokožky a sliznic, protože obě látky podporují jejich buněčnou regeneraci.

Díky vysokému obsahu esenciálních mastných kyselin burské oříšky prospívají pacientům s poruchami srdeční činnosti. Mastné kyseliny jsou totiž základním zdrojem energie pro buňky srdečního svalu a pomáhají též snižovat hladinu cholesterolu v krvi, čímž zlepšují krevní oběh v koronárních arteriích.

Vyloupané burské oříšky stačí pražit 5 až 10 minut a nevyloupané 14 až 20 minut. Zdraví více prospívá, když se nesolí. Osmahlé na oleji jsou velmi chutné, ale obtížněji stravitelné. V syrovém stavu jsou velmi těžce stravitelné a některé druhy mají nepříjemnou chuť.

Arašídové máslo je v Severní Americe velmi oblíbené. Je to zdravá náhrada živočišného másla, protože obsahuje více výživných látek (zejména vitamin B3) a snižuje hladinu cholesterolu. Arašídové máslo získáme tak, že burské oříšky mírně opražíme a potom je rozemeleme na stejnorodou kašovitou hmotu. Tento produkt je vhodnou náhražkou živočišného másla.

Arašídová moučka je bohatá na proteiny. V některých oblastech ji přidávají do pšeničné mouky a pečou z ní velmi výživný chléb a jiné výrobky.

Za studena lisovaný arašídový olej je čirý, tekutý a má lahodnou chuť, což značí, že je zdraví prospěšný. Naopak oleje, které nejsou kapalné, jsou zdraví škodlivé, protože se v nich nenasycené mastné kyseliny změnily na nasycené (hydrogenované), a ztratily tak svoje dietetické účinky. Hodí se ke smažení, protože se přepaluje až při velmi vysokých teplotách. Je bohatý na nenasycené mastné kyseliny, a proto se dá používat i vnějšně, a sice na pleť při ekzémech, suché pokožce a dermatitidě všeobecně.

Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.