Časté otázky o veganství

Studie sledující stravovací návyky a jejich vliv na zdraví také přinášejí pozitivní výsledky. Ze šesti studií populací s vyšší konzumací sóji (přibližně jedna až dvě porce sóji denně), tři shledaly, že vyšší příjem sóji byl spojen se sníženým rizikem rakoviny prsu. Další dvě japonské studie nenalezly žádnou spojitost. A konečně The European Prospective Investigation Into Cancer (EPIC), která zahrnula i mnoho vegetariánů, nenalezla jasnou spojitost. Upozorňuje ale na fakt, že je vhodné konzumovat sóju během dospívání jako prevenci rakoviny prsu.

Nemá sója feminizační účinky?

I přes rozšířené přesvědčení o feminizačních účincích sóji na muže, studie ukazují, že jde o přehnaná a nepodložená tvrzení. Jak ostatně dokazuje mnoho asijských národů, kde muži dlouhodobě sóju konzumují, jakékoli obavy nejsou odůvodněné. Jediný případ feminizačních účinků (citlivá prsní tkáň) byl zaznamenán u muže, který konzumoval dlouhodobě dvanáct porcí sóji denně (tj. cca tři litry sójového mléka). Konzumaci takto extrémních dávek sóji samozřejmě nelze doporučit. To však platí i o nadměrné konzumaci téměř každé jiné potraviny. Studie navíc ukazují, že dávka isoflavonů, která by se rovnala šesti porcím sóji denně, což je dvojnásobek tamního průměrného množství zkonzumované sóji, by neměla způsobovat většině mužů jakékoli zdravotní potíže.

Jak sója působí na štítnou žlázu?

Lidé se zdravou štítnou žlázou by neměli mít se sójou sebemenší potíže, pokud mají ve stravě dostatek jódu. V současné době probíhají výzkumy o vlivu sóji na organismus se sníženou funkcí štítné žlázy, které zatím nepřinesly žádné prokazatelné výsledky. Dokud nebudeme vědět více, lidem se sníženou funkcí štítné žlázy doporučujeme konzumaci sóji pro jistotu omezit.

Musí vegani sóju vůbec jíst?

Sója je kvůli kompletnímu spektru esenciálních aminokyselin, ale i širokému spektru využití častou a oblíbenou součástí veganského jídelníčku (např. v podobě tempehu, tofu, sójových jogurtů či salámů), nicméně lze se obejít i zcela bez ní. Strava může obsahovat např. další druhy luštěnin, obiloviny, ořechy, houby, zeleninu apod. Vegani, kteří sóju nekonzumují (např. z důvodu alergie), jsou celkem znevýhodněni v nabídce alternativ živočišných výrobků, nicméně i nabídka nesójových polotovarů je čím dál širší (pšeničné maso seitan, robi maso, veganské sýry z kokosového tuku, ale i ovesné, rýžové a mandlové mléko či smetana).

Poskytuje veganství dostatek železa?

Vegetariánský a veganský jídelníček obecně obsahuje v porovnání s jídelníčkem zahrnujícím maso stejné nebo větší množství železa. Z britského celostátního průzkumu stravování a výživy vyplynulo, že vegetariánská strava není spojena s podprůměrným příjmem železa a že mezi indikátory stavu železa a příjmem železa ve stravě existuje jen slabá vazba. Vegetariáni a vegani mohou mít ve srovnání s konzumenty masa nižší hladinu feritinu v krevním séru (ovšem stále v normálním rozmezí), i když mají adekvátní přísun železa. Fyziologické následky nižší hladiny feritinu u vegetariánů a veganů zatím nejsou známy.

Vegetariáni a vegani mohou omezit riziko nízké hladiny železa konzumací potravin bohatých na látky zlepšující jeho vstřebávání jako vitamin C nebo organické kyseliny.

Nemusí vegani jíst kvanta zeleniny?

Podle obecně sdílené představy se vegani musí živit velkým množstvím zeleniny a ovoce, aby získali dostatek živin. Ve skutečnosti však může správně složený veganský jídelníček obsahovat obdobná množství ovoce i zeleniny jako jídelníček konvenční (tzn. 600-800 gramů denně). Živiny dodávané do konvenčního jídelníčku živočišnými produkty totiž do jídelníčku veganského dodávají především luštěniny, případně i ořechy a semena.

Je čistě rostlinná produkce udržitelná?

Oproti živočišné produkci je rostlinná výroba na zdroje i půdu mnohem méně náročná. Lidská populace roste každoročně zhruba o 1,2 %, zatímco počty hospodářských zvířat rostou o asi 2,4 % ročně. Chov těchto zvířat již dnes využívá tři čtvrtiny světové zemědělské půdy. Na krmení hospodářských zvířat se používá třetina obilnin a do roku 2050 může toto množství vzrůst ještě zhruba o polovinu. Dnes je navíc obilí, které hospodářská zvířata konzumují, obohacováno především krmnou sójou, kvůli které šokujícím tempem mizí jihoamerické lesy a savany. Pokud bychom konzumovali místo masa sóju, pokleslo by kácení přirozené vegetace při získání stejného množství bílkovin o 94 %. Získávání bílkovin z kuřecího masa vyžaduje třikrát více půdy než získávání bílkovin ze sójových bobů, u vepřového masa je prostorová náročnost větší devětkrát a u hovězího dokonce dvaatřicetkrát.

Nejsou veganské potraviny drahé?

Rostlinný jídelníček lze sestavit ze surovin jako luštěniny (čočka, fazole, tofu aj.), obiloviny (pečivo, těstoviny, rýže), ovoce, zelenina, ořechy, semena a rostlinné tuky (řepkový nebo olivový olej). Existují i drahé až luxusní polotovary a rostlinné varianty živočišných produktů (rostlinný sýr z kokosového tuku, ovesné či třeba mandlové mléko nebo rostlinné uzeniny), ty však ve veganském jídlníčku nejsou nijak nezbytné a jsou spíše jeho zpestřením.

Je třeba doplňovat vitamin B12?

Tento vitamin nedokáží vytvářet ani rostliny ani živočichové (včetně člověka). Produkují ho různé druhy bakterií, které žijí například v tlustém střevě živočichů nebo v půdě. Pokud člověk nekonzumuje žádné živočišné produkty a dodržuje hygienické zásady jako mytí rukou a potravin (což je v době pesticidů a chemických hnojiv nutností), musí do své stravy zařadit spolehlivý zdroj vitaminu B12. Zvířatům v průmyslových chovech, jejichž potrava není v kontaktu s půdou ani trusem, je vitamin B12 (nebo jeho prekurzor) taktéž podáván samostatně.

Jediným spolehlivým veganským zdrojem vitaminu B12 jsou potravinové doplňky a obohacené potraviny. Ve starších studiích se objevovalo, že je B12 obsažen v některých řasách, houbách, rostlinných nebo kvašených potravinách (chlorella, kombucha, tempeh, kimči). Jde však převážně o tzv. analogy, tedy látky B12 chemicky podobné, ovšem biologicky neaktivní, tedy neplnící funkci tohoto vitaminu.

Není kravské mléko nepostradatelnou součástí lidské stravy?

Dvě třetiny lidí na Zemi ztrácejí (stejně jako ostatní savci) po odkojení schopnost trávit větší množství mléčného cukru laktózy. Tvorba laktázy, tedy enzymu štěpícího laktózu, přetrvává až do dospělosti jen asi u třetiny lidí, především to jsou Evropané a Američané. Tento jev se nazývá laktázová perzistence. Mateřské mléko krav není pro člověka nutričně vhodnější než mateřské mléko lidské, které v dospělosti nikomu nechybí. Kravské mléko a výrobky z něj navíc obsahují hormony, nasycené tuky a cholesterol, které našemu organismu příliš nesvědčí. Konzumace mléčných výrobků má souvislost přinejmenším s rakovinou prostaty a také nemocemi oběhové soustavy (vzhledem k obsahu nasycených tuků a cholesterolu). Řada živin v mléku je člověku prospěšná, ale kravské ani jiné mléko zdaleka není jejich jediným zdrojem.

Je veganství vhodné i pro sportovce?

Mnoho vrcholových sportovců dokazuje, že veganská strava je pro naše tělo velice výhodná a pomáhá jim k lepším výkonům. Namátkou můžeme jmenovat Brendana Braziera (Ironman), Patrika Baboumiana (Strongman), Franka Medrana (kalestenika), Tima Shieffa (Parkour atletika), Steph Davisovou (horolezectví), Scotta Jureka (ultramaraton), nebo třeba Natea Diaze (MMA). Ti všichni tvrdí, že jim veganská strava pomáhá k extrémním výkonům, jichž dosahují.

Z brožury Průvodce veganstvím. Vydala Česká veganská společnost.