Co by mělo být základem zdravé stravy?

Ještě před průmyslovou revolucí se po celém světě požívaly pouze potraviny z celého zrna a ve většině světa naprostou většinu stravy tvořily obiloviny a to i u nás, v Evropě. Bílá mouka je nešťastným moderním vynálezem. Kdysi přitom právě tato tzv. bílá mouka a chléb z ní vyráběný byly symbolem blahobytu, symbolem jídel na zámku oproti jídlům v podzámčí (kde se jedl chléb vyrobený z mouky z celého zrna).

Ve všech částech světa, kde obiloviny se rozhodující měrou podílí na energetickém obsahu stravy, je nízký výskyt hlavních civilizačních chorob. Čím vyšší je podíl obilovin, tím nižší je výskyt hlavních civilizačních chorob. V těch částech světa, kde obiloviny tvořily více než 80% energetického obsahu stravy, tam byly hlavní civilizační choroby, např. infarkt myokardu, rakovina tlustého střeva, prsu, rakovina prostaty, prakticky neznámé.

Co do energetického obsahu obiloviny se z 10-15% skládají z bílkovin, z 2-3% se skládají z tuku a zbytek, tedy kolem 85%, představují uhlohydráty. Jsou to tzv. komplexní uhlohydráty, resp. komplexní polysacharidy.

V USA panuje prakticky naprostá shoda v tom, že bychom v zájmu zdraví měli ve stravě zvyšovat podíl zrnin, resp. obilovin. Někdy se uvádí doporučení zvyšovat spotřebu uhlohydrátů, ale to je téměř totéž, protože, jak jsme si řekli, obiloviny jsou z 85% tvořeny uhlohydráty.

Obiloviny jsou nejlevnější složkou stravy. Čím více je jíme, tím více nejen šetříme vlastní kapsu, ale tím více také napomáháme ochraně životního prostředí. Kdybychom se všichni živili převážně obilovinami, mohly by se snížit nároky na zemědělství - na spotřebu umělých hnojiv, na rozlohu plochy potřebnou pro zajištění sklizně, mohla by se snížit spotřeba energie a tím i nutnost využívání vyčerpatelných přírodních zdrojů. Značná část krajiny by pak mohla být vyhrazena pro kvalitní rekreaci v čistém životním prostředí, pro chráněná přírodní území, národní parky a rezervace. V neposlední řadě bychom mohli mít k dispozici čistší vodu.

I kdybychom zvýšili podíl obilovin v naší stravě tak enormně, že co do energetického obsahu by se naše strava z plných 90% skládala z obilovin, přesto bychom mohli mít stravu dokonale zdravou. V obilovinách se nacházejí totiž všechny složky potřebné pro udržení zdraví - kromě vitaminu C, betakaroténu a vitaminu B12. (Vitamin C a betakarotén bychom mohli získávat z ovoce a zeleniny a vitamin B12 třeba z kvasnic.) Netrpěli bychom ani nedostatkem bílkovin, protože podíl bílkovin v obilném zrnu na celkovém energetickém obsahu činí 15% a víme již z kapitoly o bílkovinách, že teprve snížení podílu bílkovin pod 4% vede k poškození zdraví. (Ideální by tedy bylo, kdybychom záměrně spotřebovávali hlavně ty odrůdy obilí, které mají nízký podíl bílkovin.) Ve stravě založené na obilovinách by bylo každé nepostradatelné aminokyseliny několikrát více, než je zapotřebí.

Strava založená převážně na obilovinách splňuje skutečně téměř všechny požadavky zdravé stravy. Nejškodlivější složky stravy tam buď nejsou anebo jsou jen nepatrně zastoupeny:

Saturované tuky jsou v obilovinách v tak nepatrném množství, že jejich škodlivý účinek bychom ani nemohli změřit. Cholesterol obiloviny vůbec neobsahují. Polynesaturované tuky, které zvyšují riziko rakoviny, jsou v obilovinách obsaženy jen v malém množství, ale současně právě v tom množství, které je potřebné, abychom zabránili naprostému nedostatku polynesaturovaných tuků, který je se zdravím neslučitelný.

Sodík a chlór, čili dvě složky kuchyňské soli, jsou pochopitelně v obilí obsaženy. Kdybychom se živili převážně obilím, potom by minimální potřeba sodíku a chlóru byla pokryta. Netrpěli bychom ovšem vysokým krevním tlakem, protože tyto dva prvky zde nejsou v nadbytku.

V obilovinách pochopitelně nejsou ani živočišné bílkoviny (které přispívají ke skleróze cév a s určitým zjednodušením lze říci, že přispívají i k rakovině, nemocem ledvin apod.)

Při stravě založené zcela převážně na obilovinách je velmi těžké tloušťku získat i si ji udržet. Když pokusným zvířatům podávali stravu právě takovou, jakou jíme my lidé (tzv. „cafeterie dieta“), tak se tato zvířata stávala obézními. Když je převedli na stravu skládající se pouze ze zrní a malého množství nezbytných doplňků, tak pokusná zvířata zase zeštíhlela. (Aniž by se o to pochopitelně nějak snažila.)

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu