Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Cuketa

Patří k druhu tykve obecné, která je druhově velice rozmanitá - rozlišujeme cukety zelené, pruhované, žluté i bělavé. Cuketa původně pochází z Mexika, kde se pěstuje již celá staletí; v posledním desetiletí se stala velice oblíbenou a rozšířenou i u nás.
Rubrika: Zelenina
|
Typ článku: Encyklopedie

Jedná se o teplomilnou rostlinu vyžadující humózní půdy, kterou vyséváme přímo na záhon asi od poloviny května. Sklízet můžeme již malé, asi 15-30 centimetrů dlouhé cukety. Menší, šťavnatější cukety vaříme i se slupkou, ve které se nachází nejvíce živin.

Cuketa se používá do polévek i hlavních jídel jako je zelí, plněné, zapékané, na pomazánky, smažené placky a moučníky. Malé cukety, které jsou chuťově méně výrazné, nakládáme jako okurky a doplňujeme je česnekem, bazalkou, rajčaty, celerovou natí, citrónem, majoránkou, shoyou, uzeným tofu apod.

Jihoamerická a orientální kuchyně využívá kromě plodů cukety i velkých květů (zvláště samčích), které se plní kořeněnou nádivkou s rýží, nebo se z nich připravuje polévka a saláty.

Cuketa má (podobně jako ostatní tykve) velmi nízký obsah kalorií (100 g lehce povařené cukety obsahuje pouze 19 kalorií, osmažená však může mít až 63 kalorií), obsahuje 91% vody, vlákninu, minimum sacharidů a vitamínů, ale hodně minerálů - hlavně draslík, fosfor, vápník a hořčík.

Cuketa má silné močopudné účinky. Pokrmy z cukety příznivě ovlivňují činnost srdce, ledvin a trávicího traktu. Vysoký obsah vlákniny působí dobře na trávení a vyprazdňování střev. Cukety pomáhají rovněž při cukrovce, žlučníkových kamenech, obezitě, ateroskleróze, revmatismu, dně. Podobně jako okurky obsahují látky s cytostatickým (protirakovinným) účinkem.

Počet přečtení: 8270
Datum: 23. 4. 2007