Uzijáš (Pán je moje síla)

Během své vlády byl král Uzijáš poměrně úspěšný. „Jeho jméno se rozneslo do daleka, neboť se mu dostalo podivuhodné pomoci, takže upevnil svou moc“ (2Pa 26,15). Zpočátku se mu dostalo uznání i za jeho důvěru v Boha. „Činil to, co je správné v Hospodinových očích“ (v. 4). K této poznámce však autor dodává: „Ve dnech, kdy se dotazoval Hospodina, provázel ho Bůh zdarem“ (v. 5).

Stalo se však, že „jakmile svou moc upevnil, jeho srdce se stalo domýšlivým, až se úplně zkazil a zpronevěřil Hospodinu, svému Bohu“ (v. 16). Uzijáš věděl, že nesmí vstoupit do svatého chrámu a sám pálit kadidlo na oltáři. Jako úspěšný král si však myslel, že je nad Božím zákonem. Velmi se rozzlobil, když se ho kněží snažili přesvědčit, že to, co dělá, je nepřípustné. V tu chvíli zasáhl Bůh a Uzijáše potrestal – objevilo se mu na čele malomocenství. Pravděpodobně se nejednalo o malomocenství, jaké známe dnes, ale také vyžadovalo úplnou izolaci od společnosti a bylo smrtelné. Až do jeho smrti musel všechny vládní záležitosti vyřizovat jeho syn Jótam.

Ponaučení z příběhu o Uzijášovi je naprosto jasné. Nikdo se nemůže stavět nad zákon a ignorovat pokyny, které dal Bůh.

Všemohoucí Otče, chraň nás před pýchou, která se nás snaží přesvědčit, že nemusíme respektovat Tvé zákony.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.