Splnil, co slíbil

V tomto verši čteme o naplnění předpovědi o narození Izáka. Mně ale nejde o to, v jaké dějinné situaci se to stalo, ale co se stalo. V tomto kratičkém biblickém textu je totiž dvakrát potvrzeno, že Bůh splnil svůj slib. Jde o paralelismus, který zdůrazňuje právě tuto skutečnost. Bůh udělal, co řekl, a splnil, co slíbil. Proč to vzpomínám? Protože Bůh, na rozdíl od člověka, plní svoje sliby. Zkušenosti nám říkají, že na lidské sliby se moc spoléhat nemůžeme. Zpěvák Petr Spálený v jedné ze svých písní zpívá o politicích před volbami, že oni vždycky slíbí to, co se nám líbí. Ano, tak to je. Na to jsme si už zvykli. Ale Bůh takovou „nemoc“, neplnit sliby, nemá. Proto můžeme mít jistotu, že splní také sliby, které nám dal do dnešní doby i do budoucna: jak slib svého druhého příchodu a Božího království, tak také slib pomoci člověku.

Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Mt 11,28). Na Boha se můžeme spolehnout. Věřme tomu, že jeho sliby se plní. Naplní se i dnešní den, a to i při nás. Není to velké povzbuzení právě při vstupu do dnešního dne?

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.