Zkouška

Domnívám se, že razance a četnost mimořádných událostí kolem nás, a to i v současné době, nám neumožní je nesledovat. Mnohdy se ale nedějí mimořádné události pouze kolem nás, ale i v nás. Nikdo o nich neví a my o tom nemluvíme, protože to může být skličující, někdy důvěrné. Ani tyto události v nás nemáme možnost nevnímat.

A tak se stává, že zůstáváme sami na otázku „jak s tím, co právě prožívám, naložit“. Nemíním nahlížet do Jóbovy knihy a zakončit tím, že pro Jóbovo utrpení nemám vysvětlení. Naopak bych byl rád, abychom tomu rozuměli, i když na všechno nemáme odpověď.

Biblický verš odkazuje na situaci, kdy měl Abraham obětovat svého syna Izáka. To první, co čtenáře napadne, je, že jde o absurdní požadavek. Něco takového přece nemůže Bůh po člověku chtít. To přece nemůže otec svému dítěti udělat. Bůh takový není. Ale jak čteme, byla to Abrahamova zkouška. „Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet“ (v. 1). Tedy ne oběť, ale zkouška. Nešlo o oběť, ale o důvěru Abrahama v Boha. A on obstál. Když odcházel od svých služebníků, kteří je doprovázeli, řekl jim: „Počkejte tu, vzdáme poctu Bohu a pak se k vám vrátíme“ (v. 5). „Bůh sám si vyhlédne beránka.“ Bůh Abrahama včas zastavil. Bůh totiž hledá víru, ne smrt. A to je poučení pro nás. Na koho se upínáme ve chvílích totální beznaděje?

Abraham nazval toto místo „Hospodin vidí“. To je vyvrcholení příběhu. Bůh vidí všechno, co prožíváme, co nás tíží. To, že Hospodin vidí, je pro člověka největším povzbuzením.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.