Dvě hole

Když čteme Malé proroky, je až unavující stále opakovaná Boží nabídka pomoci a záchrany, její odmítání ze strany lidu následované novou nabídkou ze strany Boha. V textu proroka Zacharjáše to není jiné. Bůh se nabízí, že bude svůj lid pást, jako dobrý pastýř pase své ovce. Už jenom „výzbroj“ pastýře ukazuje na jeho úmysly. Vlídnost a pouto, nebo také svornost či jednota. Vlídnost ze strany pastýře a jednota s ním i lidu mezi sebou. Ale i přes tak úžasnou nabídku „oni o mě nestáli“, říká Bůh (v. 8). A tak je dál pásli nerozumní pastýři, kteří je vedli do záhuby. Bůh ale znovu nabízí záchranu prostřednictvím smrti svého Syna, kterého probodli (12,10). A díky této smrti „vytryskl pramen k obmytí hříchů a nečistoty“ (13,1). Nakonec zde přece jen budou ti, kteří budou vzývat Hospodinovo jméno, byť by jich byla pouze menšina (třetina; 13,8). To bude ten jeho lid a On bude jejich Bohem.

Je tu nabídka vlídnosti a jednoty. Velká trpělivost s jejich vlastní nechápavostí, že to je ta nejlepší cesta. Smrt Ježíše. Pramen záchrany a odpuštění, který, žel, využila pouze menšina. Boží lid a jejich Bůh. Není to vše už samo o sobě povzbuzující? Stačí si pouze uvědomit, že se to vztahuje i na nás. I k nám se náš nebeský Otec chová s vlídností a trpělivostí. I pro nás vytryskl pramen k obmytí hříchů a nečistoty. I nás chce Bůh nazývat svým lidem s tím, že On je naším Bohem. Není to úžasné? Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.