Nemoc není ranou osudu

Běžně si však neuvědomujeme, do jaké míry souvisí s naší životosprávou i náš aktuální psychický stav a emoce, které prožíváme. Působení životosprávy se projevuje jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém časovém horizontu, od změny nálady až ke změně povahy člověka. K tomuto překročení, ať již úmyslnému nebo neúmyslnému, mohlo dojít i před několika generacemi, mohlo být dokonce výsledkem nějaké přírodní katastrofy. Například radiace z tunguzského meteoritu, k jehož pádu došlo před osmdesáti nebo devadesáti lety, mohla způsobit genové mutace, jejichž výsledkem jsou určité zdravotní nebo psychické potíže v současnosti. Poškození může být poměrně nevýznamné, jako např. změna v enzymu, který dříve schopen zajistit trávení fazolových bobů bez vytváření plynů.

Vedle radiace jsou dalšími známými škodlivými činidly, které poškozují chromozomy, alkohol, aromatická koření, jako je zázvor a pepř, tabák, káva a příbuzné nápoje, i když jsou zbaveny kofeinu, a mnohé léky, které jsou běžně předpisovány anebo volně v prodeji.

Dr. Hans Seyle po čtyřicet let studoval souvislosti mezi vznikem různých tělesných, duševních i sociálních poruch a způsobem životosprávy. Stal se nejznámějším světovým odborníkem v oblasti výzkumu stresujících faktorů. Experimentoval s mnoha formami uměle vyvolávaného stresu (jako je např. podchlazení či dlouhodobá únava).

Zjistil mimo jiné, že se organismus okamžitě přizpůsobuje, adaptuje. Zaznamenal značné změny v krevním tlaku, chemickém složení krve i v proudění krve. Všimnul si, že se oční panenky rozšiřují, svaly se stávají napjatými, v ústech vysychá, síla pokožky se mění a v těle dochází k mnoha dalším změnám. Všechny tyto změny vyžadují od těla i mozku energii. adaptace na určitý stresující faktor pokračuje po celou dobu jeho působení. Např. sval ale dokáže snášet určité napětí jenom po určitou dobu, potom odumírá. Dr. Seyle objevil, že ke stejnému jevu dochází i ve složení krve. Dokud máme dostatečné zásoby chemické energie, dokážeme se přizpůsobovat, když jsou zásobárny prázdné, začínáme se po biochemické stránce hroutit, náš organismus přestává efektivně fungovat.

Jedním z nejběžnějších stresujících faktorů (který přímo působí na složení krve) je naše současná nezdravá strava, která nás doprovází doslova od kolébky.

Kojencům, malým i větším dětem podávají s těmi nejlepšími úmysly jejich nic netušící rodiče stravu, která postupně mění jejich metabolismus a jejich chuťové návyky, a zapříčiňuje tak v jejich organismu rozsáhlé změny, které mají v budoucnosti dalekosáhlé následky. Již v porodnicích běžně podávají v noci kojencům vodu s cukrem (oslazený čaj), aby maminky nemusely vstávat a kojit. Novorozeňata se tak seznamují s extrémně sladkou chutí již během prvních dnů svého života.

Přidávání kravského mléka a tuhé stravy do jídelníčku (často již během prvních tří měsíců života) je dalším stresorem, který zvyšuje riziko různých onemocnění. Rafinované uhlohydráty nebo tuky, které tyto potraviny obvykle obsahují, znamenají velkou zátěž na nezralý trávicí a imunitní systém dítěte. Velký vzestup alergií a autoimunitních onemocnění může tak mít svůj počátek v brzkém zařazení jiných potravin, než je mateřské mléko.

Tělesný, ale i duševní rozvoj dítěte je výrazně urychlen. V dnešní době je běžné zdvojnásobení váhy během tří nebo čtyř měsíců věku dítěte namísto ideálních asi šesti měsíců a ztrojnásobení během sedmi či osmi měsíců namísto dříve obvyklého jednoho roku.

Toto urychlování růstu působené překrmováním a nedostatkem pohybu však později vede k mnoha tělesným i duševním problémům.

Po tělesné stránce bývají takové děti na svůj věk mimořádně vyspělé, mnohdy se však vyhýbají většímu fyzickému zatížení. Pro tyto děti je typické, že často cítí, že už nemohou hlady vydržet. Často jí i mezi hlavními jídly a obvykle milují sladkosti a těžká a bohatá jídla. Bývají na svůj věk mimořádně bystré, účastní se nejrůznějších aktivit a často zaujímají v kolektivu vedoucí postavení.

Zrychlený tělesný, duševní i sociální rozvoj pokračuje v průběhu celého dětství. Statnost se ovšem může postupně měnit v obezitu, s níž již někteří dospívající (zvláště dívky) začínají bojovat. Doba dospívání se zkracuje. Menstruace nastupuje mnohdy již před dovršením dvanácti let (tělesné dozrávání tak výrazně předchází před získáváním životních zkušeností). Bouřlivé fyziologické změny, kterými dívčí organismus v tomto období prochází, se přidávají jako další stresující faktor ke stále naprosto nevyhovující stravě. Mnohé dívky začínají zažívat prudké emocionální propady, které ovšem trvají jenom několik hodin a nedochází k nim zpočátku příliš často. Již ony je ovšem možno považovat za první příznaky postupného chemického chřadnutí organismu.

Mezi další příznaky, které jsou zpočátku poměrně neurčité, patří například bolení hlavy, únava, různé alergie, nejasné myšlení, neschopnost se soustředit.

Dívky dorostou v mladé ženy a vstupují do manželství. Mají velké plány a velká očekávání a jsou plny naděje a víry v to, že tyto plány dokáží realizovat. Jejich sny však nepřinášejí ovoce, neboť jejich duševní a tělesná energie začíná upadat – aniž by dokázaly říci proč. Již při prvním dítěti zažívají období doslova ochromující únavy a cítí se celkově mnohem více vyčerpány, než očekávaly. Péče, kterou dítě vyžaduje, je však vede k tomu, že svým potížím nevěnují pozornost. Cítí-li se tyto ženy dobře, chtějí stihnout všechno, co zameškaly, což ale opět vede k únavě a přepracování.

Nadledvinky reagují na stres vyplavováním stresových hormonů. V důsledku toho jsme schopni se vyrovnávat s mírným podchlazením změnami krevních cév, v krevním řečišti. Tento proces však může vyžadovat ohromné výdaje chemické energie. Mnohé hormony, jako např. cortison a estrogen, používají cholesterol jako základ. Proto může při jakékoliv adaptaci, která je dostatečně veliká, aby způsobila produkci stresových hormonů, dojít ke stoupnutí hladiny cholesterolu.

Tímto mechanismem mají některé osoby vysokou hladinu cholesterolu v krvi v důsledku zdánlivě tak malého stresu, jakým je mírné podchlazení. Játra musí vyprodukovat více cholesterolu pro stresové hormony. K těmto změnám dochází až do té chvíle, než stres ustane anebo než dojde k vyčerpání nadledvinek.

Manželky začínají postupně zjišťovat, že nejsou těmi superženami, za které se pokládaly. Přestává se jim dostávat sil k pravidelnému úklidu a v jejich domácnostech začíná vládnout dezorganizace a chaos. Současně se stávají stále náročnějšími, potřebují být svými manžely stále více povzbuzovány, ujišťovány a zabezpečovány.

Okolo čtyřicítky již mnohé ženy strádají řadou vážných tělesných i duševních potíží. V té době se začínají příznaky fyzického i psychického strádání rychle objevovat i u mužů. Oněch dvacet let, ve kterých se u žen postupně projevovalo stále více známek biochemické degenerace organismu, se však u mužů zkondenzuje do pouhých dvou nebo tří let.

Muži i ženy začínají nabírat na váze a přestávají být schopni plně dostát svým společenským a pracovním závazkům. Z kdysi bystrých a nadaných děti se stávají nevalní pracovníci, kteří se postupně začínají vzdávat i těch aktivit, které jim dříve přinášely uspokojení. Deprese jsou stále častější. Mnozí lidé trpí prudkými změnami nálad, jejich rozpoložení se často během jedné hodiny promění od jednoho extrému ke druhému. I malé podráždění, které by nebylo před vyčerpáním adaptačních mechanismů vůbec zaznamenáno, působí nyní negativně. (Např. některé dříve příjemné vůně či pachy mohou nyní působit zvedání žaludku.)

Žena může začít uvažovat o rozvodu. Muž uvažuje o změně zaměstnání, o přestěhování do jiného města, případně o rozvodu. Někdy se řešením zdánlivě bezvýchodné situace zdá být nový partner. (Ale časem se ukáže, že nový partner má rovněž takové vady, které nelze tolerovat.)

Lékaři zjišťují u žen vyčerpání vaječníků a předpisují estrogen či prášky na uklidnění (anebo oboje), někdy mívají tendence posílat své pacientky k psychiatrovi, případně mohou navrhovat chirurgický zákrok na ženských orgánech; mylně se totiž domnívají, že tato opatření mohou ženiny problémy vyřešit.

V další fázi se s přibývajícími léty začínají dostavovat nejrůznější nutkání. Mezi nejběžnější patří nutkání mluvit o nemocech, lékařích a užívání léků. Dalšími typickými projevy jsou např. opakované mytí rukou, každodenní nesmyslné nákupy, nikdy nekončící uklízení, nekonečné telefonní rozhovory, časté chození na návštěvy (spojované s hojným popíjením kávy), přestavování nábytku a přerovnávání věcí či papírů bez jakéhokoliv smysluplného cíle.

V té době se již projevují i příznaky řady civilizačních chorob – vysokého krevního tlaku, rakoviny, aterosklerózy, cukrovky atd. Celoživotní zanedbávání těch nejprostších přírodních zákonů v oblasti lidského zdraví (zdravá strava, každodenní pohyb, dostatek odpočinku, střídmost ve všem atd.) přináší své tragické ovoce. Život, který se již kdysi dávno postupně změnil v živoření, je nyní ohrožován již ve své samotné podstatě. Kdo by si nyní pomyslel, že na počátku dnešní zoufalé situace stojí možná jen nezdravé chuťové návyky, které jsme kdysi dávno získali od svých nic netušících rodičů.

Požívání kofeinu (pitím kávy, čaje, coly a jezením čokolády) rovněž způsobuje změny v nadledvinkách. Při PřiCalvin a Agatha Thrashovi: Diabetes and Hypoglycemic Syndrome